Výročí bývají příležitostí k zamyšlení nad dějinami a také nad jejich interpretací, resp. reinterpetací. Rok 1945 byl pro Československo jedním z důležitých mezníků v jeho historii. Znamenal vítězství nad nacistickým Německem, znamenal konec jedné totality, totality německé okupační moci. Nebyla to však jen porážka Německa – bylo to osvobození naší země, svobodné nadechnutí se po šestileté porobě, provázené mnohými nadějemi na demokratické změny a hospodářskou obnovu země.
Jan Němeček z Historického ústavu AV ČR
Nezřídka se setkáváme s tezemi, že rok 1945 znamenal jen výměnu jedné totality za totalitu
druhou. Ačkoliv jsme na prahu svobody svědky rezolutního nástupu komunistů, podporovaných Sovětským
svazem, přesto bych se neodvážil tvrdit, že by právě rok 1945 byl rokem vzniku nové totality.
Jistě, šlo o omezenou demokracii a můžeme se bavit o jejích limitech, ale vývoj, jenž dospěl k
parlamentním volbám v květnu 1946, nelze označit za nedemokratický.
V souvislosti s výročím se setkáváme i s dalšími tezemi, které hovoří o okupaci
Československa Rudou armádou, termín osvobozování je nahrazován termínem dobývání, akcentují se
negativní stránky osvobození naší země, aniž by se dávaly do kontextu celkové situace. Jistě, celá
řada aspektů osvobození se za minulého režimu potlačovala, ale to není důvodem, abychom, jako v
mnoha jiných případech, zcela zaměnili znaménka, často v důsledku aktuální zahraničněpolitické
situace. Naopak, naším cílem by mělo být oprostit se od těchto apriorních konstrukcí a seriózním
vědeckým výzkumem přispět k pravdivému obrazu poznání naší národní minulosti.
Na konferenci k výročí osvobození v Moskvě hovořila mj. polská velvyslankyně v Ruské
federaci, tedy zástupkyně státu, jehož vztahy s Ruskem či se Sovětským svazem v minulosti lze
označit jako napjaté. Nezakrývala složitost vzájemných vztahů obou zemí, ale v závěru svého
vystoupení hovořila o sovětských vojácích, kteří padli v bojích proti Němcům na území Polska.
Zakončila své vystoupení významnými slovy: „Ti mrtví nás spojují.“
Totéž platí i v československém případě. Naše vděčnost by měla patřit všem, kteří položili
život za naši svobodu, našim občanům i vojákům všech armád, kteří bojovali na československém území
a jejichž hroby jsou rozesety od Aše až po Košice, hroby sovětské, rumunské, polské, americké i
další. Neměli bychom historickou zkušenost z následujícího vývoje promítat do událostí konce druhé
světové války. Výstava v budově AV ČR má proto za cíl sine ira et studio představit Československo
na prahu svobody.
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Je opřena o unikátní fotografie Vojenského ústředního archivu – Vojenského historického archivu
v Praze, trojrozměrné exponáty poskytlo Východočeské muzeum v Pardubicích a Regionální muzeum v
Náchodě, doprovází ji krátký sestřih dosud neznámých dokumentárních filmů k osvobození naší země ze
sbírek Národního archivu v Praze, ale podílely se i další instituce a soukromé osoby.
JAN NĚMEČEK,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.
19 May 2015