Světem badatele

Text je napsaný poutavě a provází čtenáře několika částmi knihy. V první žertovně popisuje svoji genezi badatele od školních lavic na věhlasná mezinárodní sympozia, na nichž se proslavil zvykem jezdit na konference s ruksakem, ve kterém vozil nezbytný spacák umožňující přespání jak v pustině velehor, tak v parcích velkoměst. Dále popisuje mnohé nezvyklé výpravy jako například autostopem za severní polární kruh nebo do dalekého Himaláje, expedice do hor Kavkazu a Pamíru nebo cesty po Americe, Číně nebo Austrálii, což doplňuje filosoficky laděným komentářem.

"Začíná působit výška, blížíme se hranici 5000 m, hranici, kdy organizmus už dostává, co proto a chybějící aklimatizace se nedá ošvindlovat. Všechny části těla se brání těmto výškám i mozek má své připomínky. Myšlenky zalétávají mimo sféru tohoto světa v rámci běloby a černých obrysů hor, mysl se soustřeďuje na drobné zážitky vynořujících se minulých let v jakémsi propletenci, ve kterém vnímáš neosobní vlastní bytí, vzdáleně rodinu, ale kdy soustředěně pokládáš jednu nohu za druhou..."

Knihu vhodně doplňují i odborně-populární a neméně čtivé texty o fyzikálně-náboženském vzniku světa, souvztažnosti vědy a člověka, termodynamickém světě teploty nebo o možných změnách klimatu či objektivitě grantových agentur. Dodatkem jsou celostránkové umělecké fotografie, v nichž se snažil nakreslit svět ve svém vnitřním pohledu jakéhosi nadčasového nahlížení do nitra obyčejných míst. Kniha by se mohla stát bestsellerem pro všechny, co milují vzrušující příběhy, vtip, nevšednost, dobrodružství a krásu přírody. Vydalo Nakladatelství OPS 2014.

„V průběhu příprav odborných sborníků a návrhů jejich netradičních frontispisů jsme dospěli do stadia, že naše hospodářské „výšplechty“ se natolik zalíbily, že jsme z nich poznenáhlu připravili celý pořad jakési analogie kabaretu, který jsme nazvali „Major Kopřiva, zakladatel teplozpytu – mrazozpytem“. Samozřejmě inspirací byla tehdy začínající scéna Járy da Cimrmana, se kterým jsme Kopřivu spojili tím, že byli velcí blízcí přátelé, kteří se ale neznali, nikdy se nepotkali, ba ani o sobě nevěděli. Chlubili jsme se tím, že náš kabaret vznikl za stejných podmínek jako první hra Osvobozeného divadla „Vest Pocket Revue“, kterou psali Voskovec s Werichem po kavárnách, a říká se, že když jednoho dne zakoupili u jistého pana Nepraše kdesi v menší obci jihovýchodních Čech láhev rumu za 24 Kč, našli na dně prázdné lahve právě svůj věhlasný kabaret – u nás to bylo dno půllitrů. Naší motivací se staly obce severních Čech a zejména naše cesty do Držkova a okolí, kde se kdysi protrhla přehrada na Souši, která za sebou nechala přehršle hlubokých stop stejně jako major Kopřiva, kterým byl mistrem slepých uliček a promrhaných úkroků do ztracena. Vyznačoval se tím, že jako ctitel piva nechával za oknem láhve vychladit, přičemž některé zmrzly a některé ne, takže dospěl k první teplotní stupnici: čím horší pivo, tím dřív zamrzne…(...)... Naše ilustrované sborníky třeba průkopnická „Rukověť českého teplozpytce“ se dostaly až na jednání tehdejší České národní rady, kde staříci v pokročilém věku, kde se nyní ocitám i já sám, kriticky prohlíželi naše umné frontispisy a podivovali se třeba nad odvážností motta třetího ročníku: „In curvise veritas“ s otcovským napomenutím, že „kurvy“ by se neměly směšovat s vědou, což vyvrcholilo ponaučením mravnosti, když zkoumali naše kresby, kde v trojrozměrném údolí znázorňujícím měřenou fyzikální křivku jsme umístili růži, což je vedlo až k senilní kritice a stařecké představě jakési paralely se ženským přirozením. Tento nostalgický námět jsem znovu oživil v přebalu své filozoficko-odborné knihy o teplozpytu (kterou jsem sám navrhnul), vydané s odstupem času až v roce 2004.
Byla to bohatýrská doba, kdy jsme neměli peníze ani vizi žádné odborné kariéry před sebou a tak se mohli nezávazně bavit na účet společnosti, kdy jsme obveselovali našim kabaretem kolegy na nejrůznějších konferencích a seminářích, počínaje založením naší naší odborné skupiny termické analýzy v roce 1972, nazvané Metropolitní teplozpytná společnost.“

Zleva fotograf Zdeněk Thoma, Jaroslav Šesták, Ivan Havel, Jiří Mareš a Jiří Grygar.

Jaroslav Šesták je také spoluautorem knihy Vlákenné struktury pro speciální aplikace, která vyšla v roce 2013 za podpory Technické univerzity v Liberci a Západočeské univerzity v Plzni.