Vladimír Pechar
- Slovanská mytologie
Narodil se roku 1931 v Příbrami a od roku 1957 žije trvale v Praze. Zde vystudoval SOŠV,
kterou ukončil v roce 1964 (prof. J. Kaiser, J. Mahelka, M. Uchytilová - Kučová). V roce 1970 byl
přijat za člena Svazu čs. výtvarných umělců, pak po dvacetileté odmlce se stal členem Unie
výtvarných umělců, později Syndikátu výtvarných umělců. Nyní je členem Sdružení pražských malířů.
Vladimír Pechar zasáhl jako většina výtvarníků do různých oblastí umělecké činnosti.
Neustrnul ani v dalším sebevzdělávání, protože pro svoji práci potřeboval stále nové poznatky a
odborné vědomosti. K tomu mu sloužily i četné studijní cesty, čtyři náročné cesty do Egypta, dvě do
Řecka, do Turecka, Kanady, poznal Paříž, Mekku umělců, poučil se i v jiných galerijních městech.
Jako významný zdroj uměleckého poznání slouží jeho časté cesty do Říma a do celé Itálie.
Všechny práce, cykly historické, soubory krajinomalby, karikatury, exlibristická tvorba,
abstraktní obrazy i grafika, figura i volný portét, to vše je vystaveno v desítkách samostatných i
společných výstav doma i v zahraničí. Jeho práce jsou zastoupeny v řadě sbírek oficiálních
institucí i soukromých sběratelů v mnoha zemích.
Jiří Míchal - obrazy
Jiří Míchal se narodil v Praze. Výtvarné vlohy se u něj projevovaly už v dětství.
lnspiroval jej film o českém malíři Mikoláši Alšovi. Velmi rád kreslil rytíře a jiné středověké
bojovníky, jak se spo|u utkávají v boji, pěšáky i jezdce na koních. Později kreslil celé bitvy.
Také rád modeloval z hlíny, vyřezával ze dřeva. Vytváře| si tak z těchto materiálů různé hračky.
Některé vyměňoval potom třeba za žvýkačky.
V té době však, mimo jednoho pana učitele kreslení, jeho schopnosti nikoho zvlášt' nezauja|y
a sám si s tím hlavu také nelámal. Zivot šeI poněkud jiným směrem. Vyučil se nástrojařem. Později
vystudoval dálkově průmyslovou školu elektrotechnickou. Po většinu času pracoval jako technik
sálových počítačů. Po roce 1989 postupně éra sálových počítačů končí. Vrací se proto k řemeslu.
Podnik, v kterém pracuje, je ale v potížích. Dvakrát se stane, že je bez práce. Toto krizové období
v něm probouzí vzpomínky na múzy jeho dětských let. Nekreslí, ale pouští se do malování. Barvy mu
učarují. Přátelé a a známí ho povzbuzují. Ještě nikdy veřejně nevystavoval své obrazy. Na
spořilovském salonu to bude poprvé. Své obrazy podepisuje svým internetovým jménem Almich. Má rád
sci-fi. Zajímá ho astronomie i astrologie. Obdivuje letadla.
Radko Pechar - obrazy
Narodil se v Praze. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity
Karlovy. Od roku 1983 se věnuje systematické výtvarné práci, v roce 1995 se stal členem Syndikátu
výtvarných umělců. Svou výtvarnou činnost představil na 18 výstavách doma i v zahraničí (Mexiko,
Holandsko, Itálie), a několika happeningových akcích. Jeho práce byly nezřídka publikovány a jsou
zastoupeny v mnoha soukromých sbírkách. Od roku 2002 je členem Syndikátu novinářů ČR. Navštívil
čtyři desítky zemí a z cest přivezl velmi rozsáhlý fotografický materiál.
Zabývá se symbolikou vztahů, studuje princip a formy dospívání, má rád své bližní, své děti,
přátele, přírodu, jógu, čaj, kávu a koření. Žije a pracuje v Praze a na Velesu na jihu Čech.
Na čtvrtém Spořilovském salonu představí svůj nejnovější výtvarný projekt - soubor obrazů
nazvaný "7 sluncí". Pokusil se zde o rekapitulaci, v níž vizualizoval náladu sedmi období
svého života.
Eva Vaculíková - obrazy
MUDr. Eva Vaculíková se narodila v Litomyšli. Studovala zde na gymnáziu, potom na
Lékařské fakultě v Olomouci, kterou dokončila v r. 1975. Působila v nemocnici Na Bulovce, ve
Vysokém Mýtě, měla privátní praxi a v současné době pracuje jako rentgenolog na poliklinice na
Chodově.
Tvoří již od dob studií na Lékařské fakultě. Malování přišlo samo od sebe jako potřeba
ztvárňovat věci ukryté pod povrchem „valícího se života” a snaha o jejich zachycení. Nejvíce jí
oslovuje pokus ztvárnit baladickou a mystickou stránku životního soukolí. Řemeslnou stránku
výtvarného umění se pokouší zvládat průběžně sama metodou pokusů a omylů, dále studiem odborné
literatury a také za laskavého přispění profesionálních výtvarníků, v prvé řadě již nežijícího
akademického malíře Františka Emlera, spořilovského občana.
Svoje díla představuje veřejnosti na výstavách v pravidelných intervalech, často
společně s malujícím kolegou MUDr. I. Emlerem. Dříve byla členkou Výtvarné skupiny lékařů,
která pro pracovní zaneprázdnění členů již zanikla. Většina prací jsou oleje, zabývá se trochu i
akvarelem. Způsobem vyjádření je autorce nejbližší expresionismus. Obdivovanými vzory jsou malíři
Bauch, Panuška a F. Emler.
Z výstav: Kino Alfa Praha, Litomyšl - galerie U Rytířů, ČT (Rohlík) na Kavčích horách v
Praze, Kulturní středisko Zahrada v Praze na Chodově, Faustův dům Praha.
Jiří Bárta - obrazy
Narodil se v Pyšelích u Prahy. Zde se už od dětství začaly formovat jeho výtvarné
ambice, ovlivňované zvláště profesorem kreslení na gymnasiu v Benešově, kde v r. 1950
maturoval. Po peripetiích přijímacích řízení na VŠ byl zaměstnán v družstvu AMS
(architekti-malíři-sochaři) jako grafik. Toto zaměstnání přispělo k dalšímu formování jeho
profesního vývoje. Seznámil se zde s prací několika oborů: družstvo AMS zaměstnávalo keramiky,
sochaře, grafiky, malíře, architekty a provádělo zakázky, které s těmito obory souvisely. Po
návratu z vojenské služby se přihlásil ke studiu na fakultě architektury a pozemního stavitelství
ČVUT, kde v roce 1961 promoval. Celé toto období se zároveň věnoval výtvarné činnost,
především užité grafice, která zároveň sloužila k financování studií. V r. 1968 byl přijat do Svazu
čs. výtvarných umělců. Posléze se těžiště jeho zájmů přesunulo na tvorbu interiérů, ale i cca 30
realizací výtvarných děl v architektuře, převážně ve spolupráci s renomovaným sklářem V.Jelínkem.
Účastnil se též několika architektonických, ale i výtvarných soutěží, v některých byl
úspěšný. Jeho výstavní činnost byla dost bohatá: vystavoval v Evropě, v USA a v Japonsku.
Jeho díla jsou zastoupena v UP muzeu v Praze, ale i v soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí.
V poslední době se věnuje pastelu, který svými technologickými podmínkami, ale i prostorovou
nenáročností lépe vyhovuje současným autorovým možnostem.
Ivan Beneš - obrazy
Je původním vzděláním právník, strojař, programátor a analytik informačních a
řídících systémů. Výtvarnému umění se začal věnovat až v předdůchodovém věku. Se studiem kresby a
malby začal ve výtvarných kurzech ÚKDŽ, které pak doplnil soukromým studiem u akademického malíře
prof. Miloše Čecha.
Věnuje se převážně krajinomalbě (např. krajina Českého ráje, kde nyní žije, nebo pražské
motivy) a také malbě květin či zátiší. Vidění objektů jeho tvorby vychází z principů impresionismu.
Tento směr je mu jako bývalému informatikovi nejbližší. Považuje každý svůj obraz za svého druhu
informaci či sdělení o tom, že svět, který nás obklopuje, má i své hezké stránky. A tato informace
nechť je pokud možno srozumitelná.
Průběžně vystavuje v několika pražských prodejních galeriích, řada jeho obrazů našla touto
cestou své umístění i v zahraničí. Je členem sdružení výtvarníků ČR.
Rudolf Satran - obrazy
Rudolf Satran předkládá veřejnosti svoje obrazy až v seniorském věku, ač maluje již
od svých osmnácti let. Jeho výtvory vznikaly vždy v časových vlnách, od sebe někdy značně
vzdálených, ve chvílích volna, jak je to ostatně
pro nedělní malíře příznačné.
Zaměstnán byl v technických profesích jako konstruktér vývojář ve výzkumu, posledních 27 let
jako projektant v EGP. Jeho umělecké směřování v malířství soupeřilo u něj se zájmem o krásnou
literaturu. V obojím se hlásil k umění modernímu, jeho premisa spočívala vždy v novosti a
autentičnosti.
Teprve když odešel do důchodu, otevřely se před ním možnosti věnovat se psaní a malování
systematicky. V r. 1998 a 2001 vydal dvě sbírky poezie. V malířství navázal na své minulé obrazy,
které se promítají do dvou témat. Jednak jsou to krajiny, do nichž jsou zakomponovány jisté, někdy
výstředně působící prvky a souvislosti jako střípky surrealismu, jednak jsou to náměty spadající do
množiny abstraktní geometrie, pojaté buď zcela plošně nebo jako prostorové kompozice.
Milada Corvinová - gobelíny a krajky
Od dob studia na Střední škole Václava Hollara využívá pro radost z vytváření různé
textilní techniky, hlavně ruční tkaní, šitou krajku a paličkovanou krajku.
V gobelínech vytvářených klasickou technikou útkového rypsu vychází z přírodních motivů voda,
mraky, slunce, oheň. Novým tématem posledních let jsou pražské motivy Karlův most, Vyšehrad -
logicky doprovázené tématem vody. Tradiční vambereckou krajku v kombinaci s drobnými korálky užívá
pro realizaci originálních filigránských paličkovaných šperků, zajímavě adjustovaných. V sérii
rozměrnějších prací rozvíjí krajkářské techniky k modernímu výrazu (prostírky, šály).
Originalita motivů společně s kvalitou zpracování dává pracím Milady Corvinové trvalou
hodnotu.
Vystavovala zejména v Praze, ale také v New Yorku a na Floridě. Její práce jsou v soukromých
sbírkách v Čechách, Rakousku, Německu, Švýcarsku, Holandsku, USA, Japonsku a na Islandu.
24 Sep 2009