Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > září  > obsah

Václav Vaněček (10. 7. 1905–12. 4. 1985)

Obrázek k článku 

Profesor Vaněček měl k \"magii zaokrouhlených čísel\" ambivalentní vztah. Jeho poctivému smýšlení právního historika se příčil \"diktát jubileí\", kdy se na významné události a osobnosti \"smí vzpomínat\" jenom pokud uplynulo 100 či více magicky zaokrouhlených let. \"Hodnotit dílo Karla IV. můžeme stejně dobře po 599 nebo 578 letech po jeho smrti.\"

"Magii zaokrouhlených čísel" se profesor Vaněček pragmaticky přizpůsoboval, uznávaje, že "všichni to tak mají rádi a objektivitě hodnocení to nemusí škodit; někdy ale jubileum svádí ke slavení". A tak roku 1960 sám svolal vědeckou konferenci u příležitosti 500. výročí narození Viktorina Cornelia ze Všehrd, v roce 1964 byl hlavním organizátorem akcí 500. výročí mírových návrhů Jiřího z Poděbrad a v roce 1978 se podílel na přípravě mezinárodní konference k 600. výročí úmrtí Karla IV.

Letos uplynulo 100 let od jeho narození.

Přes všechen socialistický vnější obal mnohé ve vnitřním chodu Československé akademie věd připomínalo důstojný feudální řád. Titul řádného člena-akademika byl významově blízký hodnosti přinejmenším hraběcí. A pokud pracoviště mělo v čele velmože podobného postavení, ubyla mu leckterá starost. To platí o době před 1968, a zejména o době tzv. normalizace. Je třeba dodat, že mnozí z "velmožů" měli k leníkům a poddaným velmi dobrý vztah a dovedli je ochránit před zlobou jiných, vyšších a horších vrchností.

Jako profesor československých právních dějin se stal Václav Vaněček řádným členem Královské české společnosti nauk – naší nejstarší učené společnosti. Od založení ČSAV v roce 1952 byl jejím korespondentem a od roku 1973 řádným členem- -akademikem. Patřil do předválečné generace klasických ordinářů – řádných profesorů s širokým vzděláním přesahujícím úzký rámec oboru. Z dřívějších časů si ponechal noblesní vystupování, "buržoasní" kulturní zájmy a vzpomínky na dřívější záliby, jako je šerm, myslivost, tenis. Byl dobrým pedagogem, a mimo to měl bohaté zkušenosti z práce sekčního šéfa ministerstva školství.

Na žádost předchozího ředitele Václava Vojtíška se stal profesor Vaněček v roce 1968 ředitelem akademického archivu. Vzhledem k profesorskému úvazku na právnické fakultě přijal zařazení jako externí ředitel. Traduje se, že mu profesor Vojtíšek odkázal archiv se slovy: "A mějte ten archiv rád!" Myslím, že všichni pamětníci jeho ředitelování se shodnou, že Václav Vaněček odkaz smýšlením i skutky naplnil. Svou autoritou zaštítil i k archivu přidruženou Komisi pro soupis a studium rukopisů, kde pracovali kádrově nevhodní profesoři jako M. Boháček, B. Ryba, V. Černý, docenti J. Kejř, Z. Šolle a další. Do archivu přijal také několik dalších "kádrových invalidů". Personální vybavení Komise i archivu přinášelo výborné výsledky v oblasti kodikologie i archivní teorie a praxe. Z archivu se stalo účelně organizované pracoviště s odborně vyhraněnými odděleními. Zvláštností akademického archivu byla péče o výchovu budoucích archivářů. Během studijního roku tu pracovalo větší množství studentů – pomocných vědeckých sil – a v létě se pořádaly na mimopražském pracovišti – zámku Bečváry u Kolína – archivní praxe. Není náhodou, když dnes vidíme mnohé z někdejších praktikantek a praktikantů v důležitých a vysokých funkcích našeho archivnictví.

Vojtíškovo přání "mít ten archiv rád" naplňoval profesor Vaněček i tím, že osazenstvo z akademického archivu volně připojil k vlastní rodině. Jeho vždy laskavá manželka působila jako styčný důstojník mezi archivem a víc než plně pracovně vytíženým panem profesorem. Václav Vaněček měl přehled i o zdravotních i jiných potížích svých pracovníků a kde mohl, pomáhal. Podobně velmi svědomitě plnil i funkci předsedy vědecké archivní rady a chtěl být informován o všech problémech a nemocích tehdejšího archivnictví.

Není autorovým opominutím, že článek neuvádí data, nejmenuje Vaněčkova ocenění a vyznamenání, nevypočítává a nehodnotí jubilantovy publikace – tato vzpomínka je věnována profesoru Vaněčkovi jako člověku a dobrému řediteli Ústředního archivu ČSAV.

Jindřich Schwippel,
Archiv AV ČR