Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > září  > obsah

Bádání o stvoření světa

Obrázek k článku 

Jak se počaly prvotní atomy spojovat, aby vytvořily svět?
Bylo to z jejich vlastního popudu? Jelikož jsou nevědomé, není to možné.
Bylo to tedy z Boží vůle? Pak tato činnost je činností Boží a nikoli atomů.

Svět se mění každým okamžikem a jeho výraz je neustále nový, a tudíž se svět každým okamžikem rodí. Někteří říkají, že zrození vesmíru je nekonečné a v každém okamžiku věčné. Jiní mohou toto tvrzení popírat, říkajíce, že platí jen pro jednotlivý objekt nebo objekty, ale nikoli pro celý svět, který je souhrnem všeho, co lze vidět. Někteří tvrdí, že subjekt a světské dění jsou založeny na pouhé okamžité projekci vzpomínek spojitého sledu, jiní zase, že vesmír je soubor hmoty – pohyblivé i nepohyblivé. Atomisté trvají na tom, že vesmír se skládá z pěti živlů – země, vzduchu, ohně, vody a éteru –, které jsou trvalé, a z věcí, které jsou pomíjivé. Ale stále nejsou schopni dokázat vnější existenci světa jako objektivní realitu, protože připouštějí, že životní události v sobě zahrnují svou konceptuální povahu. Z toho vyplývá, že objekty v tomto pojetí takto zahrnuté jsou zbytečné pro vysvětlení existence světa.

Všichni se však shodují, že vesmír má počátek. Jaký však má smysl říkat, že náhlé stvoření je věčné a nekončící? Jeho podstata pak nemůže být obměňována zmíněnými schopnostmi a vlastnostmi. K čemu slouží strojit odsouzeného člověka před popravou? Říkat, že stvoření je ve své podstatě náhodné, je přehánění představivosti, a proto nikterak zaručeno.

Říká se, že Bůh je podstatou všeho a je nemožné ho poznat neživými nástroji, jako jsou mikroskopy. Tyto hmotné nástroje rozlišují vnější formu objektů, ale nedokážou proniknout do jejich vnitřní hodnoty. Pokud však nedokážou proniknout do vnitřní přirozenosti hmotných objektů, jak lze jejich pomocí poznat Boha, který je podstatou všech věcí viditelných či neviditelných?

Je potěšitelné, že se na půdě AV ČR otevřely diskuze na téma věda a víra, které prohlubují spojitost mezi srdcem (vírou) a rozumem (intelektem), jež nás nutí bádat po své přirozenosti. Věřme, že jejich náplň bude čím dál odvážnější a hloubka jednotlivých příspěvků bude převládat nad jejich kvantitou.

Letos se beseda o vědě a víře uskutečnila 31. května 2005 v rámci Světového roku fyziky 2005 na téma Současná kosmologie a teologický pojem stvoření. Připravil ji Tiskový odbor Akademie věd ČR ve spolupráci s přírodovědnou a technickou sekcí České křesťanské akademie. Vystoupili na ní prof. RNDr. Jiří Bičák, DrSc., z Ústavu teoretické fyziky Matematicko-fyzikální fakulty UKPraha s příspěvkem Otázky a názory současné kosmologie; Mgr. P. Pavel Gábor, S. J., z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého Olomouc, který promluvil na téma Homeomorfismus Slova a stvoření aneb Jak se dělá teologie, a prof. Jiří Chýla, CSc., z Fyzikálního ústavu AV ČR s příspěvkem Existují meze našeho poznání?

První z těchto besed u kulatého stolu se konala již v květnu předminulého roku, rozmlouvalo se na téma Věda a víra: jednota, boj protikladů nebo lhostejnost?. Diskusní příspěvky vyšly v časopise České křesťanské akademie Universum. Autorizovaný záznam besedy vydalo nakladatelství Aldebaran ve Valašském Meziříčí. V květnu loňského roku vědci diskutovali na téma Vědecké a etické otázky klonování.

Předpokládá se, že cyklus besed o vědě a víře bude v příštím roce pokračovat.

Gabriela Štefániková