Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > září  > obsah

4. euro-africká konference větrném inženýrství

Obrázek k článku Obrázek k článku 

Ve dnech 11.–15. července 2005 se v Praze konala mezinárodní konference 4th European & African Conference on Wind Engineering (EACWE4). Záštitu nad ní převzal předseda AV ČR profesor Václav Pačes. Pořadatelem byl Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR.

Čestné spolupořadatelství přijala Fakulta stavební a Kloknerův ústav ČVUT, Česká společnost pro mechaniku a Inženýrská akademie ČR. Konference byla aktivitou mezinárodního sdružení International Association for Wind Engineering (IAWE), jíž je ČR zakládajícím členem. V uplynulém čtyřletém období byl prezidentem této asociace prof. G. Solari z University of Genova, evropským reprezentantem v IAWE prof. C. Baker z University of Birmingham a evropským koordinátorem v IAWE Dr. J. Náprstek z ÚTAM AV ČR. Konference se zúčastnilo 192 odborníků z 37 zemí. Podrobnější informace naleznete na webové stránce www.itam.cas.cz/eacwe2005. Sborník konference je k dispozici v Knihovně AV ČR, knihovně ÚTAM AV ČR a u organizátorů.

Vznik a rozvoj oboru větrového inženýrství motivovala zejména ve 40. letech 20. století řada tragických havárií s těžkými ekonomickými, ekologickými a společenskými důsledky. Postupem doby se tento obor sbližoval s problematikou interakce proudění a pohybujících se těles i v dalších oborech včetně letectví. Všechny tyto oblasti se dnes vzájemně obohacují, i když si jsou jejich zástupci vědomi jistých specifik, která jsou náplní separátních setkání a speciálních časopisů. Za velmi důležité je třeba pokládat sbližování oboru aeroelasticity soustav s obory pocházejícími z fyziky atmosféry, s oborem větrné energie, ekologie krajiny atd.

Pozoruhodné je sledovat jistý druh soutěžení mezi průmyslovou a leteckou aerodynamikou a zejména aeroelasticitou. Každá z těchto dvou částí téhož oboru se pohybuje v poněkud jiných oblastech parametrů, a tudíž spatřují těžiště své činnosti v jiných typech problémů. To vyvolává jiné přístupy k tvorbě matematických modelů i zcela odlišnou koncepci budování experimentálních laboratoří. Přesto se vhodně doplňují zejména v oboru nelineárních stochastických postkritických úloh, spolehlivosti a životnosti. Tento poznatek konference znovu potvrdila, jak dokázala aktivní účast řady odborníků z oblasti letecké aeroelasticity.

Euro-africká konference se svolává každé čtyři roky. Předchozí se konala v Eindhovenu 2001, kde se mezinárodní výbor rozhodnul v konkurenci se dvěma dalšími uchazeči svěřit konání konference v roce 2005 české pracovní skupině působící v ÚTAM AV ČR. EACWE4 tedy navázala na tradici setkání nejen evropské, ale i světové špičky odborníků v tomto oboru. I když většina účastníků pochází z řad pracovníků univerzit a dalších institucí základního výzkumu, významnou část tvoří rovněž pracovníci z ústavů aplikovaného výzkumu, servisních pracovišť a dále projekční, výrobní a provozní praxe. Je velmi potěšitelné, že mezi účastníky jsou rovnoměrně zastoupeny všechny věkové kategorie včetně studentů doktorandského i magisterského studia.

Mezinárodní vědecký výbor konference vybral na základě dvoustupňové oponentury z 230 nabídnutých příspěvků 175 k uveřejnění ve sborníku a přednesení na konferenci. Autoři těch nejlepších byli po konferenci vyzváni, aby vypracovali rozšířenou verzi svého příspěvku pro speciální číslo mezinárodního časopisu Journal of Wind Engineering and Industrial Aerodynamics (Elsevier). Šest nejvýznamnějších světových odborníků bylo vyzváno k přednesení klíčových přednášek zachycujících současný stav poznání v jednotlivých oblastech. Uvítání účastníků a zahajovací zasedání se uskutečnilo v Betlémské kapli. Vlastní jednání probíhalo v následujících čtyřech dnech v hotelu Krystal ve čtyřech paralelních sekcích.

Hlavní pozornost příspěvků konference se soustředila na problematiku interakce proudu média a kmitajících soustav v deterministické i stochastické formulaci. Zejména v této problematice bylo možné zaznamenat rovnováhu mezi teoretickým a experimentálním výzkumem. Velkým přínosem pro dosažení této rovnováhy byl masivní vstup počítačových simulací a různých variant numerického modelování a simulací jako teoretických metod řešení. V této souvislosti je pozoruhodný všeobecně přijatý poznatek, že analytické metody řešení jsou stále nejúčinnějším řešitelským nástrojem kvalitativní analýzy, a tudíž předmětem dalšího rozvoje. Experimentální, numerické a analytické metody si vzájemně vyjasnily svá postavení a dokáží dnes intenzivně spolupracovat ve zpětné vazbě a vhodně se tak doplňovat.

Snadná dostupnost numerického modelování v složitých soustavách podnítila vznik dalšího na konferenci bohatě prezentovaného oboru, jímž je městské větrové inženýrství. Obor původně spíše intuitivního charakteru, bližší spíše architektuře než mechanice či fyzice, se postupně stal oblastí numerické mechaniky. Jeho praktický význam je veliký, neboť umožňuje exaktní analýzu vlastností sídelních útvarů a zejména jejich částí, což bylo v nedávné minulosti věcí pouze dohadů a problematických zkušeností. Totéž lze říci o problematice šíření atmosférického znečištění. Zvláštní pozornost se již tradičně věnovala otázkám větrového inženýrství v Africe, jimž byl věnován specializovaný workshop. Z pochopitelných důvodů se zaměřil převážně na problémy registrace větru a možnosti výroby energie prostřednictvím větrných elektráren. Přes letité nezměrné úsilí prof. J. Wisseho z univerzity v Eindhovenu, Dr. A. Golighera z Jihoafrické republiky a řady dalších odborníků však bude nutné na výraznější úspěch v tomto směru ještě trpělivě čekat. Stále se totiž nedaří do tohoto procesu větší měrou zapojit africké účastníky. Ti se na těchto konferencích objevují téměř výhradně jako pracovníci evropských nebo amerických univerzit. Problém je evidentně mnohem hlubší než jen pouhý nedostatek peněz na výzkum a účast na konferencích v zahraničí. Analogický problém lze však zaznamenat i v americké a v pacifické oblasti.

Je třeba připomenout, že právě aeroelasticita průmyslových a leteckých soustav byla prvním oborem, který zprostředkoval zavedení faktoru neurčitosti do analýzy chování makroskopických soustav s aditivními a multiplikativními šumy a poruchami, a motivovala tak před mnoha lety vznik stochastické inženýrské mechaniky, která, i když je dnes samostatným oborem, se stále značně překrývá s aerodynamikou a aeroelasticitou soustav, zejména v oboru stochastické stability, stochastických postkritických jevů a modelování náhodných procesů.

Ing. JIŘÍ NÁPRSTEK, DrSc.,
Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR,
předseda mezinárodního vědeckého výboru EACWE4