Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > únor  > obsah

Studentští olympionikové aneb Pocta mladým myslím

Obrázek k článku Obrázek k článku 

Předmětové olympiády, prestižní soutěže středoškolských studentů v oboru fyzika, chemie, matematika, biologie a programování, mají u nás dlouholetou tradici. Na ně navazují olympiády mezinárodní, kam se kvalifikují ti nejlepší z národních soutěží. Zatím poslední fyzikální olympiáda se konala loni v Jižní Koreji. Zúčastnilo se jí 332 studentů z 71 zemí. Naši studenti byli jako vždy velmi úspěšní. Zlatou medaili získal Matouš Ringel, dnes už student Matematicko-fyzikální fakulty UK. Chemická olympiáda se loni konala v Kielu, kde mezi 234 soutěžícími z 61 zemí získala první místo a zlatou medaili studentka oktávy gymnázia v Ostrově nad Ohří Eva Pluhařová. Matouš i Eva byli odměněni finanční cenou díky Nadaci Bohuslava Jana Horáčka, mecenáše, který se rozhodl podporovat svůj rodný kraj, Český ráj, i významné představitele české vědy.

Každý, kdo v životě dosáhl nějakého úspěchu, dobře ví, že dostat se "nahoru" se opravdu tak trochu podobá výstupu na horu. Oba mladí vítězové loňské mezinárodní olympiády středoškolských studentů však o svém úspěchu hovoří se sympatickou lehkostí.
Matouš: "Jak mezinárodní olympiáda probíhá? Zadávány jsou teoretické i praktické úlohy. Ty teoretické vyžadují jen znalost středoškolské fyziky, ale je třeba mít dost zkušeností a rozhledu. Úlohy nejsou nijak zvlášť složité, spíš jde o nervy a čas, ale hlavně o štěstí. Znám pár bývalých účastníků daleko schopnějších, než jsem já, a přesto dopadli hůř."
Eva: "Chemická olympiáda mě ze všech, které jsem zkusila, nejvíc zaujala. Od začátku se mi věnoval náš profesor RNDr. Vladimír Vít, takže jsem neměla problémy se sháněním potřebných materiálů a nejasnosti jsem mohla okamžitě konzultovat. Před soutěží se v Praze konala dvě soustředění, kde nám odborníci z vysokých škol pomáhali objasnit případné problémy. V Kielu jsme museli zvládnout teoretickou i praktickou část soutěže, ale také jsme měli možnost si zasportovat a organizátoři pro nás připravili zajímavé exkurze."

Matouš je zjevně rád na světě. O svém rodném městě říká, že je jedním z nejkrásnějších českých měst, své cesty na olympiády do Asie přisuzuje tomu, že se narodil ve vhodnou dobu. Navíc soudí: "Dodnes přežívám díky vzorným rodičům." Že mu nechybí smysl pro humor, dokazuje další poznámka: "Matka, povoláním zdravotní sestra, tráví volný čas výchovou mých sester a stýskáním si po mně. Otec vystudoval na MFF UK, dále se věnoval učitelství matematiky a fyziky. Ovšem nyní se jal dokazovat světu, že fyzikální vzdělání silně koreluje se všeobecnými schopnostmi; dal se totiž na politiku a v Broumově místostarostuje."
Jak se dostal k fyzice? "Nejdřív jsem si přečetl knížku o šéfkonstruktérovi leteckého podniku AERO Ing. Janu Vlčkovi a řekl si, že by bylo pěkné vědět tolik, co on…" Posléze objevil krásu diod a transistorů, o elektronice si ale spíš jen četl. "K pochopení elektroniky je potřebná matematika, nechcete-li být odkázáni na ostatní. A jakmile něco začnete odvozovat, zjistíte, že váš konkrétní případ je důsledkem něčeho konkrétnějšího a zajímavějšího. Čili jsme ve fyzice." Takže čerpal hlavně z knih? "Nerad bych zamlčel zásluhy FYKOS – Fyzikálního korespondenčního semináře MFF UK –, který nyní pomáhám organizovat. Při řešení úloh jsem se mnohé naučil a myslím, že lepší školy se mi dostat nemohlo."

Eva Pluhařová z Karlovarska má maminku oční lékařku, tatínek je stavebním inženýrem. Rodiče a nejbližší přátelé s ní všechno prožívají, ať se jedná o úspěch nebo neúspěch.
"Vím, že úspěch z Kielu toho pro život mnoho neznamená, ale myslím, že kamarádi a kamarádky mi ho přejí," říká Eva. V Kielu dostala za úkol analýzu vzorku polovodiče a organickou syntézu. "Kvalitativně jsme analyzovali přítomné kationty srážecími reakcemi, jejich kvantitativní zastoupení jsme zjišťovali jodometrickou a chelatometrickou titrací. V organické částí bylo naším úkolem získat nuklefilní substitucí derivát chloroctové kyseliny."
Jakou vlastnost považuje Eva za důležitou pro studium, ale i pro život? "Optimistický pohled na svět a pracovitost." Vzor mezi vědci zatím nemá, ale obdivuje každého, kdo se vědecké práci věnuje a něčeho dosáhl. Hraje tenis, poslední dva roky jen rekreačně, a ráda chodí do lesa. Absolvovala druhý cyklus hry na klavír. Teď si hraje spíš pro radost, hudbu ale také ráda poslouchá. Kterou? Hlavně skupiny Beatles a ABBA.

Matoušovým důvěrníkem je jeho žena Jana. Seznámili se prostřednictvím Fykos, oba mají tedy vztah k fyzice, letos byla s ním, "pochopitelně jako soutěžící", na olympiádě v Koreji.
Kromě fyziky baví Matouše vážná hudba, "Českou filharmonii tímto veřejně oslavuji," podotýká. Se sportem to u něho moc slavné není, neúspěšně se pokoušel hrát šachy, tři roky létal na větroních, dnes občas běhá.

Jak si naši dva vítězové loňských mezinárodních studentských olympiád, Eva Pluhařová a Matouš Ringel, představují budoucnost? Matouš: "Naprosto netuším, kam mě osud zavane. Rád bych, aby mě zavál k teorii, ne k experimentu." Eva: "Přála bych si pracovat ve výzkumu a přednášet na vysoké škole. Intenzivně bych se chtěla věnovat fyzikální chemii. Pokud na vědeckou práci nebudu stačit, půjdu učit na střední školu."
Co by chtěli dokázat? Matouš: "Můj jediný cíl je, abych dělal, co mě baví, a byl svou prací pokud možno prospěšný ostatním". Eva: "Chtěla bych se věnovat práci, která má smysl. Nepředstavuji si, že budu dělat něco převratného. Budu ale poctivě pracovat a doufat, že se mi podaří nějaký dílčí problém vyřešit."
Lze toho dosáhnout v Česku, nebo je třeba někam vycestovat? Oba soudí, že toho lze dosáhnout v Česku, "ale je dobré až nutné občas alespoň na čas odjet do ciziny".
Co udělají s finanční prémií ceny Praemium Bohemiae? Matouš si za první výhru konečně pořídil počítač, letošní prémii se ženou Janou, která také v olympiádě získala prémii, uloží na horší časy. Eva peníze uložila na stavební spoření.
Z čeho mívají radost mladí lidé, které baví věda? Matouš: "Snažím se mít radost ze všeho, z čeho to alespoň trochu jde." Eva se raduje z každé maličkosti, ale ne vždycky se jí to podaří.

Co vás někdy trápí?
"Trápí mě věci, které trápí každého. Kromě toho mě znepokojuje, že je na světě tolik chytrých lidí a já se vedle nich mám prosadit," přiznává Matouš.
A Eva? "Trápí mě, když si s někým nerozumím nebo mi něco nejde a já nevím proč."
Máte nějaké jen svoje tajemství?
Matouš: "Neprozradím vám, kolik vážím. Toto tajemství si udržuji i sám před sebou."
Eva si také svoje tajemství chce nechat pro sebe.
Závěrem: Kdo je pro vás zdrojem radosti a síly?
Eva: "Především moji rodiče."
Matouš: "Kdo jiný nežli ženuška?"

Sylva Daníčková, František Houdek