Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > únor  > obsah

Geografie v Akademii

Jako řada jiných disciplín se geografie u nás pěstovala především na vysokých školách. Kartografie, jedna ze základních geografických věd, astronomický, matematický, statistický a jiný zeměpis se stávaly součástí příbuzných oborů. K výhodám geografie patří, že je vždy v podobě zeměpisu součástí středoškolského vzdělávání. Profesoři zeměpisu bývali často nositeli rozvoje svého oboru. O tom svědčí stoletá historie České geografické společnosti, která pod různými názvy funguje nepřetržitě od roku 1894. Geografie bývala rovněž zastoupena v českých učených společnostech. Nové možnosti přinesl vznik Akademie uprostřed dvacátého století.

Při zakládání ČSAV se ze stávajících struktur začaly vyvíjet nové ústavy. Vedle Kabinetu pro geomorfologii v Brně přešel do ČSAV Zemepisný ústav Slovenskej akadémie vied a umenia založený už r. 1943 a Státní sbírka mapová, zřízená prof. Václavem Švamberou při Univerzitě Karlově r. 1920. Byla nejstarším akademickým pracovištěm v oboru geografických věd a stala se základem nového Kabinetu pro kartografii v Praze založeného v roce 1952. V témže roce byl založen Kabinet pro historickou geografii ČSAV v Praze a o rok později Kabinet pro hospodářskou geografii v Praze.

Orgány Akademie vytyčily před geografy dva základní úkoly: vydání československého národního atlasu a vytvoření jednotného výzkumného pracoviště. Příznivější vnitropolitická situace 60. let přispěla k tomu, že projekt pracoviště byl v roce 1962 natolik připraven, že nic nebránilo zřízení Geografického ústavu ČSAV k 1. lednu 1963. Do procesu decentralizace ústavů Akademie, který prosazovaly orgány KSČ bez ohledu na podmínky rozvoje vědních disciplín, se dostala i geografie. Přestože větší část slučovaných pracovišť sídlila v Praze, vedení nového ústavu bylo umístěno v Brně. To samo o sobě ještě nemuselo bránit racionálnímu rozvoji, kdyby nebyla v zájmu falešných potřeb koncentrace proklamována postupná likvidace mimobrněnských pracovišť. Při nedostatku kvalifikovaných kádrů tím byl narušován úspěšný rozvoj ústavu téměř od počátku.

Od svého vzniku rozvíjel Geografický ústav výzkumnou, organizační i vydavatelskou činnost. Ve vnitřní struktuře se trvale uplatňovala oddělení fyzické geografie a výzkumu krasu, sociálně-ekonomické geografie a kartografie, dočasně pak oddělení rozvojových zemí, životního prostředí, regionální geografie a další.

Po dlouholeté přípravě se stalo vydání národního atlasu uprostřed 60. let úspěchem spolupráce civilní i vojenské geografie a kartografie. Společné dílo na čas sjednotilo prakticky celou geografickou obec. To bylo oceněno v Akademii i na půdě Mezinárodní geografické unie (IGU). V roce 1965 vydal Historický ústav ČSAV spolu s Ústřední správou geodézie a kartografie Atlas československých dějin a Vojenský zeměpisný ústav Československý vojenský atlas světa.

Od 60. let byla značná část výzkumu spojena s řešením široce koncipovaného úkolu Geografické regionalizace Československa. Poprvé byly zpracovávány i syntetické mapy, např. fyzicko-geografických regionů, ekonomicko-geografických oblastí. Práce na geomorfologických jednotkách celé země v měřítku 1 : 500 000, morfometrických charakteristikách reliéfu, lesnatosti Čech, oblastech dojíždění a další měly svůj cenný význam. V zahraničí se stala vyhledávanou kolektivní publikace Geography of Czechoslovakia.

Teoretický i praktický význam měly některé regionální studie z aplikované geografie. Sem patří především práce Příbor–Kopřivnice–Štramberk, která zabránila otevření uhelných dolů v uvedené aglomeraci. Obsáhlejší komplexní studie k vodním dílům Nové mlýny na Dyji sice i přes kritická stanoviska nezabránila jejich výstavbě, přinesla však zajímavé poznatky přístupů geografie k systémově pojímané ekologii krajiny.

Po elánu a úspěších let šedesátých přišla stagnace v období normalizace, kdy z ústavu odešla řada zkušených pracovníků. Na mezinárodním poli byla Akademie limitována na tzv. země přednostního zájmu. Přesto se členové ústavu uplatnili při geografickém výzkumu v Ghaně, v Tunisku, ve Vietnamu a zejména na Kubě a na Sibiři. Nejvíce ceněným úspěchem byla spolupráce na Mezinárodní geomorfologické mapě Evropy v měřítku 1 : 2 500 000.

Některá nová mapová a atlasová díla ústavu využívala z části automatizovanou kartografickou techniku: Atlas obyvatelstva ČSSR (1987), Atlas ze sčítání lidu, domů a bytů 1980 (1984), Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva (1992). K servisní činnosti patřila i systematická Bibliografie československé geografické literatury, vydávaná každoročně ve spolupráci se Základní geografickou knihovnou Přírodovědecké fakulty UK v letech 1966 až 1991. V dnešním nakladatelství Academia vycházely vedle knižních prací a Rozprav i ročenky (např. Československý kras) a sborníky. Oblíbený měsíčník Lidé a země, založený v Akademii už v roce 1951, dnes vydává Mladá fronta. Akademie bývala vhodným místem pořádání sympozií, konferencí a seminářů. Řada z nich se konala v Domě vědeckých pracovníků AV ČR v Liblicích, později v Brně a okolí. Mezi nejvýznamnější akce patřila zasedání komisí Mezinárodní geografické unie, v nichž působila řada pracovníků Geografického ústavu.

Devadesátá léta přinášela pronikavé změny, když z ČSAV vznikla nepoměrně racionálnější a štíhlejší Akademie věd České republiky. Neurovnané poměry, příval nových událostí ve výzkumu, v Akademii i mimo ni, doprovázený uvolněním zájmů i rozpadem starých struktur, už Geografický ústav nepřežil. Nesourodý kolos doplatil na odstředivé tendence při nedostatku tolerance a rozpadl se. 30. dubna 1993 byl po třiceti letech existence zrušen; nepochybně ke škodě české geografie i AV ČR, jejíž nevyrovnanost se dále prohloubila. Úkoly, fondy i pracovníky pražské pobočky ústavu převzala Přírodovědecká fakulta UK a rozdělila je mezi jednotlivé katedry. Složitější situace nastala v Brně. Vzhledem k restituci ústav opustil své dlouholeté reprezentační sídlo ve Starobrněnském klášteře. Část pracovníků přešla do brněnské pobočky Ústavu geoniky AV ČR jako odloučené oddělení environmentální geografie. Ostatní pracovníci zrušeného Geografického ústavu našli uplatnění na brněnských a jiných vysokých školách, v ekologických institucích a také v soukromém sektoru.

Geografickým výzkumem v Akademii se v současnosti zabývá především v Brně detašované pracoviště Ústavu geoniky AV ČR. Aktuální vědecký program vychází z výzkumného záměru Struktura a vývoj regionů z pohledu životního prostředí. Regionální analýzy se věnují urbanizovaným i marginálním oblastem, prostorům velkoplošné ochrany krajiny, přírodním katastrofám a lokalizaci významných technických děl.

Významný podíl v činnosti ústavu představují mezinárodní projekty zvláště financované OSN a v česko-rakouské spolupráci. Projekty z aplikované geografie vycházejí z potřeb státních orgánů, soukromých institucí a podniků. K nejdůležitějším patří např. geomorfologické zpracování údolí řeky Moravy a Dyje, charakteristiky vodních nádrží, studie k vlivům těžby, sanacím odkališť u Rožné aj. Klíčový poměr základního výzkumu sledují projekty Změny krajiny Ostravska, Vliv útlumu hlubinného hornictví v litosféře nebo Geografie malých měst. Časopis Moravian Geographical Reports vydává brněnská pobočka dvakrát ročně. Vyšlo už 11 ročníků, hlavně pro mezinárodní výměnu. Nejdůležitější mezinárodní akcí jsou geografické konference CONGEO pořádané každý lichý rok a společné česko-slovenské akademické semináře pořádané s Geografickým ústavem SAV v Brně a Bratislavě.

Dislokační podmínky pobočky jsou dobré, hlavní pracoviště sídlí v několika pavilonech nad Lužánkami. Mladí pracovníci do 30 let tvoří téměř polovinu z 18 vědeckých a odborných členů pobočky spolu se sedmi mladými pracovníky postgraduálního studia. Knihovnu s více než 25 000 svazky doplňuje rozsáhlý archiv. Budoucnost pracoviště spočívá ve schopnosti integrace do evropských vědeckých struktur, s cílem zapojení do 6. rámcového programu EU. prostřednictvím úzké týmové spolupráce mezi fyzickými a humánními geografy se tak Akademie znovu profiluje mezi ostatními českými pracovišti. Spolehlivou cestou, jak uchovat kontinuitu české geografie a jak využít nové proudy výzkumů i aplikací v době, kdy se otevírá celý svět, by bylo nejlepší se sejít na půdě Akademie u velkého společného díla typu Národního atlasu České republiky.

RNDr. MIROSLAV STŘÍDA, CSc.