Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > prosinec  > obsah

Biologie a patogenita volně žijících améb

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Mezinárodní konferenci o biologii a patogenitě volně žijících améb uspořádal 5.–9. září 2005 Parazitologický ústav AV ČR v Českých Budějovicích. Jihočeská metropole se tak zařadila za Columbus, Gainesville, Fort Collins, Londýn, Brusel, Richmond, Adelaide, Murfreesboro, Paříž a Obregon, jež hostily předchozí setkání. Nominace PaÚ AV ČR vyplynula z historického přínosu pracoviště k výsledkům výzkumu volně žijících améb patogenních pro člověka a bezpochyby i ze zájmu, který na konferenci v mexickém Obregonu vyvolala prezentace recentních výsledků výzkumu volně žijících améb patogenních pro ryby.

Volně žijící améby představují heterogenní sku- pinu jednobuněčných organismů, jejichž společným znakem je améboidní pohyb a značná morfologická proměnlivost. Jsou to ekologicky velmi úspěšné, kosmopolitně rozšířené organismy vyskytující se ve sladké i mořské vodě, sedimentech vodních biotopů a v půdě, kde jako jedni z hlavních konzumentů bakterií hrají důležitou úlohu v potravních řetězcích. Druhy/kmeny schopné infikovat tkáně bezobratlých a obratlovců včetně člověka, tzn. schopné žít "dvojím životem" jako volně žijící organismy i v hostiteli, se řadí k tzv. "amfizoickým" amébám. Od 50. let minulého století jsou středem zájmu především "volně žijící" améby patogenní pro člověka.
Výzkum infekcí vyvolaných volně žijícími amébami začínal zajímavě. V 50. letech používaly farmaceutické laboratoře Eli Lilly pro testování nezávadnosti šarží polio vakcíny buněčné kultury z opičích ledvin. Náhodně pozorovaný cytopatický efekt a experimentální ověření jeho podstaty přineslo nečekaný objev. Proti předpokladu nezpůsobil změny buněčné kultury nedostatečně atenuovaný virus, nýbrž kontaminující améba. Ta byla v buněčné kultuře prokázána teprve po zjištění, že oplach kultury inokulovaný myším vyvolal letální amébovou meningoencefalitidu. Práce o patogenitě této améby publikovaná v roce 1958 Culbertsonem v časopise Science připravila půdu pro zásadní objevy 60. let. Fowler a Carter izolovali a v roce 1965 determinovali první volně žijící amébu z mozkomíšního moku člověka. Klinická vyšetření pacientů s těžkými příznaky onemocnění centrálního nervového systému a zobecnění postmortálních nálezů umožnilo postupně charakterizovat dvě významné nosologické jednotky, primární amébovou meningoencefalitidu (PAM) a granulomatózní amébovou encefalitidu (GAE). S tím souviselo i poznání jejich původců. Samozřejmě, že fatální průběh infekcí obrátil pozornost k jejich zdrojům. Ukázalo se, že zejména nedostatečně dezinfikovaná voda vyhřívaných bazénů a přírodní vodní nádrže mohou být v letních měsících zdrojem infekce Naegleria fowleri, původce PAM. Významným vědeckým přínosem byly práce dr. Lubora Červy, který na základě vyšetření histologických řezů z mozků obětí epidemie v Ústí nad Labem opravil původní etiologickou diagnózu stanovenou komisí expertů a prokázal, že příčinným agens nebyl diplokok Mima polymorpha, ale N. fowleri. V Parazitologickém ústavu ČSAV pak realizoval experimenty zaměřené mj. na spolehlivou diagnostiku infekcí, patogenitu izolovaných kmenů a chemoterapii a věnoval se i sledování výskytu améb v průmyslově oteplených vodách. Dr. Červa inspiroval následovníky i v zahraničí a s několika se jako čestný host setkal na letošní konferenci v Českých Budějovicích.
Na výzkumu dalších druhů volně žijících améb patogenních pro člověka se od 80. let minulého století podílely velké týmy z celého světa. Ukázalo se, že GAE je ve většině případů hematogenní sekundární infekcí. Obvykle ji vyvolávají druhy rodu Acanthamoeba a rozvíjí se po postižení plic, kůže nebo očí, většinou u chronicky nemocných, oslabených nebo imunodeficientních pacientů. K původcům GAE se dnes řadí i Balamuthia mandrillaris. Výzkum volně žijících améb patogenních pro člověka se nyní intenzivně orientuje i na původce chronických ulcerací oční rohovky a na améby jako hostitele dalších patogenních agens (rickettsií, chlamydií, legionel).
První konference o výzkumu volně žijících améb se konala v USA (Columbus, Ohio) v r. 1978. Až v r. 1998 zazněla na konferenci i přednáška o výsledcích prvního screeningu infekcí amfizoických améb u ryb. Volně žijícím amébám v roli patogenů ryb se věnuje větší pozornost teprve v posledních dvaceti letech v souvislosti s rozvojem intenzivních chovů ryb. Problémy přinášejí systemické amébózy zaznamenané v chovech sumců v průmyslově oteplených vodách a extrémní ztráty působené amébovým onemocněním žaber v chovech lososů a platýzů i amébové infekce hubící některé bezobratlé (ježovky a kraby). Amfizoické améby izolované z orgánů ryb se v Parazitologickém ústavu AV ČR intenzivně studují od roku 1990. K amébám, které kolonizují žábry a vnitřní orgány ryb, patří výrazně patogenní druhy a další, jejichž patogenní potenciál je třeba teprve poznat. Jejich morfologická a molekulární charakteristika přispívá k poznání druhového spektra a připravuje podmínky pro přímou diagnostiku amfizoických améb v patologicky změněných tkáních. Srovnávací studium izolátů z letálních onemocnění žaber platýzů a lososů z průmyslových chovů prokázalo příslušnost původců změn k rodu Neoparamoeba a umožnilo poznat jejich druhovou diverzitu. Detailní studium améb rodu Neoparamoeba přineslo kromě praktických diagnostických výstupů i zcela nové poznatky pro základní výzkum. Určení fylogenetické příbuznosti eukaryotických endosymbiontů těchto mořských améb s bičíkovcem Ichthyobodo necator (Kinetoplastida) cizopasícím na povrchu ryb rozšířilo poznání buněčné symbiózy tak významné pro vznik výše organizovaných buněk i pro existenci současných organismů.
Mezi 64 účastníky setkání převládaly mladé tváře. Nechyběla však žádná z osobností, které se zasloužily o zásadní, nové přístupy k výzkumu amfizoických améb patogenních pro člověka. Kromě renomovaných autorů souborných článků o amébových infekcích centrálního nervového systému člověka, Govindy S. Visvesvary, který reprezentoval Center for Disease Control (CDC, Atlanta, Georgia) a Fredericka L. Schustera z California Department of Health Services VRDL (Richmond, California) přijel i Johan De Jonckheere z Institute for Cellular Pathology (Brusel, Belgie), autor zásadních prací o molekulární taxonomii améb rodu Naegleria. Byla přítomna i Francine Marciano-Cabral, předchozí prezidentka Society of Protozoologists, známá mj. originálními patogenetickými studiemi infekcí amébami rodu Acanthamoeba.
Konference poskytla téměř úplný přehled o současných trendech a nových metodických přístupech ve výzkumu patogenity volně žijících améb i patogeneze a epidemiologie infekcí. Odborníci přivítali její širší záběr, který mj. podtrhnul potřebu studia diverzity volně žijících améb se zvláštním zaměřením na amfizoické druhy, bez ohledu na to, zda hostitelem je vyšší či nižší obratlovec nebo bezobratlý organismus. Přehled všech prezentací je na http://www.paru.cas.cz/flam.

Iva Dyková,
Parazitologický ústav AV ČR