Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > listopad  > obsah

Odpírání vojenské služby v Československu 1948–1989

Obrázek k článku 

Letos poprvé od roku 1868, kdy začala v českých zemích platit všeobecná branná povinnost, nemuseli mladí muži narukovat na základní vojenskou službu. Na počátku tohoto roku byla totiž po několikaleté diskusi zavedena profesionální armáda. Změněná situace tak přímo vybízela k zamyšlení nad tématem, které doposud zůstalo stranou pozornosti českých historiků.

Ačkoliv se první doložené případy odpírání základní vojenské služby odehrály již v rakousko-uherské monarchii, přednášející na semináři 23. září 2005 v hlavní budově Akademie věd ČR, který zorganizoval Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, soustředili pozornost na období komunistického režimu, pro který byla typická vysoká militarizace společnosti. Počet vojáků dosáhl vrcholu v první polovině padesátých let, kdy byla armáda připravována na třetí světovou válku. Ve zbrani tehdy sloužilo okolo 300 000 mužů, z nichž vojáci z povolání představovali přibližně čtvrtinu osob. K rozhodnutí otevřeně odpírat vojenskou službu v tomto období vedly stovky mužů nejrůznější motivy – od snahy projevit odpor proti režimu, přes náboženské, filozofické a národnostní důvody až po čistě spontánní jednání. Zdaleka největší počet odpíračů pocházel z prostředí nedominantních náboženských skupin (Svědkové Jehovovi, adventisté a baptisté). Brannou povinnost neplnili s odkazem na biblické přikázání a svou radikální volbu většinou nevnímali jako politicky motivovanou. Místo vojenské služby volili raději vězení nebo – pokud to umožňovaly okolnosti – dlouholetou práci v dolech.

O charakteru totalitního režimu jasně vypovídá okolnost, že řada odpíračů vojenské služby byla na základě nového branného zákona (schváleného v roce 1949) za stejný čin opakovaně odsuzována k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Tímto razantním přístupem se komunistické zákonodárství výrazně lišilo např. od situace v prvorepublikovém období. Je ale nutné připomenout, že již v r. 1990 byla sice uzákoněna náhradní civilní služba, ovšem rehabilitace odpíračů vojenské služby z důvodů svědomí se v dalších letech oddalovala a v některých případech nebyla dokonce provedena doposud.

Mezi odpírače vojenské služby lze také zahrnout množství mladých lidí, kteří se vojenské službě snažili vyhnout pomocí proslulé "modré knížky". Přesnější počet tohoto skrytého odpírání není možné uvést, neboť nejsou k dispozici potřebné údaje. Na základě kusých statistických údajů lze pouze dodat, že se pocento neodvedených mužů ze zdravotních důvodů zejména od šedesátých let postupně výrazně zvětšovalo.

Na semináři zaznělo jedenáct referátů. Většinu vystupujících tvořili historici z několika českých i zahraničních vědeckých institucí. V prvním bloku příspěvků byla pozornost věnována typologii případů odpírání vojenské služby na území českých zemí (Mgr. Zdeněk Bauer), zneužívání Pomocných technických praporů k postihu odpíračů vojenské služby (PhDr. Jiří Bílek), činnosti vojenské kontrarozvědky StB (PhDr. Pavel Žáček, PhD.) a využívání "modré knížky" jako prostředku k skrytému odpírání vojenské povinnosti (Mgr. Filip Pospíšil). Účastníci druhého bloku se částečně věnovali odpírání vojenské služby a dobové militarizaci společnosti v NDR. Dr. Thomas Widera z Hannah-Arendt-Institutu v Drážďanech představil historii stavebních jednotek (Bausoldaten), v nichž od roku 1961 sloužilo několik desítek tisíc východoněmeckých odpíračů vojenské služby. Pozornost byla také věnována militarizaci společnosti na počátku poslední dekády NDR (PhDr. Tomáš Vilímek) a případům odpírání vojenské služby příslušníků německé menšiny v Československu na počátku padesátých let (PhDr. Petr Blažek).

V posledním bloku přednášek se vystupující historici zabývali zejména situací odpíračů v "normalizačním období" a různými akcemi na jejich podporu (Prokop Tomek, PhDr. Jaroslav Pažout, PhDr. Rudolf Vévoda). Velkou pozornost publika získal poslední vystupující, JUDr. Lubomír Müller, který podrobně vykreslil obtížnou rehabilitaci odpíračů vojenské služby po roce 1989. Závěr semináře patřil panelové diskusi, kde pětice někdejších odpíračů branné povinnosti (Ladislav Kirilenko, Ladislav Šmejkal, Martin Habiňák, Štefan Fördös a Jan Hrabina) vzpomínala na motivy svého rozhodnutí, vyšetřovací vazbu, soudní proces, věznění, reakci příbuzných a rehabilitaci. Semináře, z něhož bude příští rok vydán sborník, se zúčastnilo asi devadesát lidí, mezi nimi i řada hostů ze Slovenska.

PhDr. Petr Blažek,
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR