Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > listopad  > obsah

Cesty labyrintem: proč je stále tak málo žen ve vědě

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

V původně veskrze mužských prostorech Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, ve Sněmovní ulici v Praze 1, se sešlo přibližně 130 zástupkyň něžného pohlaví, aby diskutovaly o otázce, proč se tak málo žen věnuje vědě. Podzimní slunce marně 10. října 2005 okny nakukovalo do palácového sálu pod Pražským hradem, pozornost účastnic od tématu neodlákalo.

Konferenci zahájila poslankyně Parlamentu ČR a předsedkyně Rady vlády ČR pro rovné příležitosti mužů a žen Mgr. Anna Čurdová, aby ji posléze vystřídala prof. Gerlinda Šmausová z Masarykovy univerzity v Brně s přednáškou Kdo se bojí Madam Curie? Nahradila tak zpozdivšího se místopředsedu vlády pro ekonomiku Ing. Martina Jahna, který se evidentně mezi tolika ženami necítil dobře a ani jeho postoj nemohl být jiný než mužský. Jeho návrh na zřizování firemních jeslí a školek, byť v dobré víře řečený, ale dokazující naprosté nepochopení šířky problému, vyvolal posměšný šum. Vždyť aktivně pracující ženy, ať už jsou to vědkyně, podnikatelky, lékařky, novinářky, skutečně svou práci nemohou omezit na pracovní dobu nějaké školky a jádro problému zde neleží! Pan místopředseda také přiznal, že jeho žena "by se asi šklebila, protože on rozhodně není příkladem aktivně se zapojujícího muže do péče o děti".

Situaci mezi východem a západem porovnala PhDr. Hana Havelková z Karlovy univerzity v Praze. Dokázala, jak mylný je optimistický první pohled na průměrné zastoupení žen ve vědě v postsocialistických zemích. Při důkladnějším rozboru se ukazuje, že limitním faktorem je výše platu, resp. jeho níže, a proto muži z těchto míst odcházejí. Ve vyšších funkcích pak jsou zastoupeni naopak převážně muži. Alarmující je skutečnost, že v České republice mají ženy šance na kariérní postup nejhorší!

Blok nazvaný Pohledy zevnitř otevřela prof. Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR. Významná a úspěšná česká vědkyně, nositelka řady ocenění, se otázkou Jak mít více úspěšných českých badatelek zabývá řadu let. Sama matka dvou synů, badatelka i pedagožka či kolegyně mnoha mladých vědkyň, má bohaté zkušenosti s touto otázkou snad ze všech zorných úhlů. Počátek všeho vidí ve výchově. Přestože možnosti vzdělání a rozhledu jsou pro obě pohlaví shodné, jsou děvčátka již od malinka připravována na to, že se v budoucnu kvůli rodině vzdají svého kariérního postupu. Podobně jako prof. Syková, když byla v r. 2000 jmenována jako jediná žena profesorkou a uvažovala, že na protest opustí Karolinum, vzpomíná na stav, který rozhodně neodpovídá počtu a zastoupení žen, i prof. Věra Majerová, vedoucí katedry humanitních věd Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. V pojednání Generační spolupráce ve výzkumu – naděje i zklamání připomněla nutnost zapojovat do vědy mladé lidi, ale také fakt, že na ženských bedrech leží nejen péče o děti, ale případně o bezmocné nebo problematické členy domácnosti. Přednáškou Žena a kariéra zakončila blok Ing. Jana Žlábková reprezentující Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

V Česku zdaleka nevládne genderová kultura, a pokud si ji samy ženy nezačnou vynucovat, ani nezavládne. Stejně jako ve vědě je tomu i v jiných oblastech a nejviditelnějším příkladem je politika, jak opět zdůraznila poslankyně Parlamentu ČR a předsedkyně Rady vlády ČR pro rovné příležitosti mužů a žen Mgr. Anna Čurdová. Z pléna byly slyšet hlasy pro i proti zavedení kvót. Zastoupení žen ve veřejném životě ve Švédsku a jeho vynucení právě systémem kvót se věnovala členka Rady Evropy Karine Henrotte Forsberg z mezinárodní federace University Women. Uvedla mj. příklad z Belgie, kdy byl na pracovní post upřednostněn muž před daleko vzdělanější a fundovanější profesorkou. Posléze vyšlo najevo, že důvodem byly její tři děti! I ve Švédsku např. platí nechvalně známý fakt, že aby žena byla stejně uznávaná, musí podávat daleko vyšší výkony než muž. Po celém světě také platí, a asi tomu ani nemůže být z biologických důvodů jinak, že děti spadají především do sféry zájmu žen.

Women and Science activities in the European Commission se jmenovala přednáška druhého zahraničního hosta a zástupce opačného pohlaví, zřetelně fundovanějšího než byl první řečník, Johannesa Klumperse z Evropské komise, Acting Head of Unit C-4 Women and Science. Dopolední blok uzavřela průvodkyně konferencí a jedna z jejích pořadatelek Mgr. Marcela Linková z Národního kontaktního centra – ženy a věda Sociologického ústavu AV ČR Angažovaná věda: tvorba znalosti jako politický akt.

Odpolední štafetu o harmonizaci vědecké kariéry a rodiny odstartovala ředitelka Sociologického ústavu AV ČR PhDr. Marie Čermáková. Její konstatování, že věda by měla pomoci i k podpoře rodin s dětmi, a to nejen u vědkyň, je nesmírně důležité. Však jsme také v kuloárech celodenní debaty glosovaly, že pokud společnost nebude podporovat ženy jako nositelky života, nebudou ženy nejen ve vědě, ale nikde, protože nebudou ani děti! A pokud chtějí ženy něco změnit na svém postavení, pak to musejí učinit právě ony samy. I prof. Blanka Říhová varovala, že tandem žen ve vedení v Mikrobiologickém ústavu AV ČR je doposud výjimečný, ale např. mezi svými potenciálními nástupci už žádnou ženu nemá. Ani v nové Akademické radě AV ČR žena není. Prof. Gerlinda Šmausová upozornila na některé zbytečné nároky, jež se na ženy kladou. Prof. Helena Illnerová zdůraznila, že aby byla žena úspěšná, musí být velmi dobrou organizátorkou. A to může být na druhou stranu důvodem nezájmu o funkce. Žena si velmi dobře uvědomuje, co je a co není nezbytně nutné, a tak ani nemá chuť sedět na zbytečných jednáních.

Jako třetí muž pojednal prof. Josef Syka, předseda GA ČR, o grantových projektech a jejich statistických ukazatelích z genderového hlediska. Právě otázka grantů byla jedním z navrhovaných závěrů konference, které budou v blízké době konzultovány s odpovědnými orgány. Jsou jimi návrhy:

  • prodloužit věkový limit u grantů pro mladé vědecké pracovníky a pracovnice o dva roky na dítě. Rodič na rodičovské dovolené by totiž neměl ztratit možnost ucházet se o granty, které jsou dány limitem PhD. a věkem 35 let;
  • zabývat se otázkou, co dělat s projekty v případě rodičovství. Co se stane, pokud by mladý vědecký pracovník(ce), který odchází na rodičovskou dovolenou, chtěl pokračovat v řešení grantů. Případně zda je možné nějakým způsobem přerušit řešení grantů na krátké období, např. na půl roku, a pak se k němu vrátit;
  • návrh, aby orgány zodpovědné za vědu a výzkum, případně rozhodovací orgány ve vědě a výzkumu typu grantové agentury přijaly závazek zvyšovat zastoupení žen v rozhodovacích pozicích. V určitém časovém úseku by mělo zastoupení žen dosáhnout 40 procent;
  • v případě univerzit bylo doporučeno nezapočítávat do časového limitu pro dokončení PhD., který je osm let, roky strávené na mateřské dovolené.

Řešila se také otázka finanční zátěže péče o rodinu a domácnost. Přítomní se shodli, že nejsystémovějším řešením by bylo prozkoumat ekonomické dopady a doporučit daňový odpočet na péči o děti a domácnost.

Bez ohledu na pohlaví ženské či mužské je zásadní v oblasti vědy a výzkumu dosahovat vědecké excelence a zachovávat objektivní kritéria jejího hodnocení. Pokud však nebudou přijata opatření ke zvýšení počtu žen na vedoucích pozicích, nikdy k tomu nedojde.

Populace se skládá přibližně napůl z obou pohlaví, a tak jistě ani není prospěšné diskutovat o ženských problémech bez účasti mužů, zaznívalo na jednání konference. Máme vynikající ženy ve vědě, nelze se proto vyhnout otázce: Kolik jich zastupuje ženský pohled na svět v Radě pro výzkum a vývoj…?

MARINA HUŽVÁROVÁ a GABRIELA ŠTEFÁNIKOVÁ