Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > leden  > obsah

Karel Kadlec (1865–1928)

Obrázek k článku 

\"Nemyslete si, že věda a umění jsou sféry navzájem si cizí. Skutečný vědec musí mít přímo básnickou fantazii. To vědu úzce spojuje s uměním.\" Tento výrok profesora Karla Kadlece, pronesený před studenty práv pražské univerzity, citoval po mnoha letech při vzpomínce na svého učitele jeden z jeho vděčných žáků. Nejde jistě o myšlenku zcela originální, navíc ani práce Kadlece samotného na první pohled této tezi neodpovídají. Bližší vhled však umožňuje podobné kvality v jeho navenek strohých a vědecky suchých pracích objevit.

Karel Kadlec se narodil 11. ledna 1865 v Přehořově u Soběslavi. Protože rodina nemohla nadaného chlapce na studiích v dostatečné míře finančně podporovat, byl nucen již jako gymnazista v Českých Budějovicích spoléhat především na vlastní síly a schopnosti; stejně to platilo i v Praze, kde se po maturitě zapsal na právnickou fakultu. Cíleně budovaná znalost cizích jazyků včetně slovanských znatelně rozšiřovala obzor mladého muže.

V letech 1890–1905 pracoval jako tajemník Družstva Národního divadla. Přirozený zájem jej přivedl k zachycení vývoje autorského práva a díky divadlu poznal i svou budoucí manželku Emu, dceru kapelníka Národního divadla A. Čecha. Svou profesní budoucnost však spojoval s vědou a té se mohl efektivně věnovat jen na univerzitní půdě. Svůj zájem soustředil na slovanské právní dějiny. Kadlec sice nebyl prvním, kdo se historií slovanského práva zabýval (mohl navázat na Maciejowského, Zigela a Jirečka), jako jeden z prvních však dokázal zjištěné skutečnosti přesvědčivě komparovat. O tom svědčí už jeho první významná práce z tohoto oboru Rodinný nedíl čili zádruha v právu slovanském (1898). Kadlecova teorie tehdy podnítila odbornou diskusi o charakteru a vývoji zádruhy, do níž se vedle J. Peiskera zapojil také J. Pekař. Na základě této práce byl r. 1899 Kadlec habilitován pro slovanské právní dějiny na právnické fakultě pražské univerzity. Roku 1905 byl jmenován mimořádným profesorem, v roce 1909 dosáhl řádné profesury dějin slovanského práva. Není bez zajímavosti, že podnět ke zřizování kateder slovanského práva na rakouských univerzitách dala rezoluce říšské rady přijatá r. 1892 podle návrhu tehdejšího poslance prof. T. G. Masaryka.

Zkoumání vývoje slovanského práva jej záhy přivedlo ke sledování práva sousedních neslovanských národů. Tak viděl vlivy slovanského práva v právu uherském (Uherské ústavní dějiny, Ottův slovník naučný XXVI, 1907; Verböczyovo Tripartitum a soukromé právo uherské i chorvatské šlechty v něm obsažené, 1902), jiné jeho vlivy nalézal v právním životě Rumunů (Valaši a valašské právo v zemích slovanských a uherských, 1916). Tyto a další práce mu přinesly značný věhlas mezi slavisty a historiky práva, a to nejen ze slovanských zemí.

Široký rozhled a živý zájem o aktuální problémy jej v roce 1917 přivedly k účasti na vzniku návrhu nové ústavy českého státu v rámci federalizované monarchie. Po válce se jako expert účastnil pařížských mírových jednání a ve dvacátých letech zastupoval republiku jako přísedící Smíšeného česko-slovensko-maïarského rozhodčího soudu. Jeho organizační talent se mohl uplatnit v řadě funkcí, jež zastával. Po smrti B. Riegra (1907) převzal přednášky o dějinách rakouského práva na fakultě a redakci Sborníku věd právních a státních; právě na stránkách tohoto sborníku po léta přinášel cenné informace o zahraniční literatuře z oboru právních dějin. Množství Kadlecových hesel v Ottově slovníku naučném, jehož byl spoluredaktorem, dominují Dějiny ruského práva v XXII. svazku.

Nesporné kvality Kadlecových odborných prací potvrzovalo rovněž členství v řadě domácích i zahraničních vědeckých společností; byl členem KČSN, v ČAVU zastával v letech 1910–1920 funkci tajemníka její I. třídy, mezi lety 1920–1928 byl generálním sekretářem akademie. Pro léta 1911 a 1927 byl zvolen děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Největším dílem Karla Kadlece co do rozsahu i významu se měl stát slovník (glosář) historie slovanského práva. Nashromážděný materiál začal v posledních letech života usilovně zpracovávat, ovšem vleklá choroba jeho úsilí zmařila. Zemřel 4. prosince 1928.

JAN BOHÁČEK,
Archiv AV ČR