Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > květen  > obsah

Výborná monografie o Janu Zrzavém

Obrázek k článku 

Dílo malíře Jana Zrzavého bylo několikrát zhodnoceno již za jeho požehnaného života (1890–1977). Kniha Karla Srpa a Jany Orlíkové vydaná v roce 2003 nakladatelstvím Academia pod prostým názvem Jan Zrzavý je však bezesporu vyčerpávajícím rozborem jeho rozsáhlé tvorby.

Bohatý ilustrační doprovod (461 reprodukcí děl a řada fotografií z umělcova života) i srozumitelně napsaný text charakterizují velkou monografii, která je současně vědeckým dílem i knihou pro poučeného laika. Nepřekvapuje, že se hned po vydání stala čtenářsky úspěšnou a najdeme ji ve všech dobrých knihkupectvích. Návštěvníci velkých uměleckých výstav si často stěžují, že se v posledních letech spíš než dokonalé monografie vydávají rozsáhlé a drahé výstavní katalogy, které mnohdy dostatečně podrobný obraz umělcova vývoje neposkytují. Možná je proto štěstím, že kniha Srpa a Orlíkové vyšla bez návaznosti na nějakou Zrzavého výstavu, i když by nepochybně měla obdobně vysokou návštěvnost jako nedávné expozice Švabinského nebo Brožíka.

Autoři dělí umělcův život na osm úseků. Tři první (zahrnují léta 1901–1925), v nichž je vlastně zakotveno celé Zrzavého dílo, napsal Karel Srp. Pro mnohého čtenáře je jistě překvapením, co všechno stačil mladý Zrzavý umělecky zvládnout už ve druhém desetiletí života, i když byly jeho pobyty na školách neúspěšné. Srovnání různých portrétů také ukazuje, jak dokonalým byl Zrzavý kreslířem a že deformace tvarů lidských postav byly vždy výsledkem jeho uměleckého záměru. srpovy kapitoly také konfrontují Zrzavého kresby a obrazy s díly jiných umělců (celkem 18 reprodukcí), podrobně rozebírají literární zdroje a inspirace jeho děl, uvádějí malířovy styky s jinými tvůrci i odrazy raného díla Zrzavého v jeho dopisech a statích i v názorech kritiků. Pět kapitol z pera Jany Orlíkové rozebírá tvorbu od roku 1925 až do malířovy smrti: jsou v nich uvedeny krajinářské kresby a obrazy, ilustrace knih, scénografické návrhy i malířské repliky a obnovené práce na dávné náměty a motivy v letech malířova stáří. Styl obou autorů textu je podobný, i když Orlíková je stručnější a nechává spíše vyznít čtenářův dojem z uvedených reprodukcí. Názory malířovy a o malíři si čtenáři ostatně mohou doplnit i v letos vydané doplňující publikaci.

Marginální uvádění čísel vyobrazení (až na několik chyb, např. s. 72) a citací literatury umožňuje čtenáři snadnou orientaci v textu. V případě potřeby se může obrátit na autory výborně zpracovaný detailní životopisný přehled na konci knihy (zachycuje skutečnosti rok po roce), nahlédnout do seznamu vyobrazení a jmenného rejstříku (zpracoval redaktor Lev Pavluch) či do soupisu výstav, knižních ilustrací a bibliografického přehledu (připravila Polana Bregantová).

Pochopitelně i k textu knížky lze mít několik připomínek. Na řadě míst textu se uvádí otázka sexuální orientace Zrzavého, avšak bez jasného závěru. Vzhledem k blízkosti některých Zrzavého námětů i jejich zpracování s díly Josefa Čapka občas diváci výstav oba autory zaměňují (viz např. č. 195 a 196) a objasnění rozdílů v pojetích a podáních obou umělců mohlo být podrobnější. V závěru života vytvořil Zrzavý několik grafických listů s anděly; reprodukce některého z nich by jistě byla zajímavou konfrontací se staršími díly. U některých reprodukcí se popisek neshoduje s tím, co na reprodukci vidíme, zejména pokud jde o barvy – je důvodem chybnost převzatých popisků nebo špatná kvalita daných reprodukcí? Obecně jsou totiž vyobrazení v této knize vytištěna velmi kvalitně, i když samozřejmě nedosahují úrovně reprodukcí např. ze špičkových francouzských tiskáren. Na obraze č. 85 jistě nejsou konvalinky (s. 77) a v č. 163 květ šípku (s. 148). Doufám, že č. 150 není stranově převrácené, zátiší totiž není v pravém dolním rohu, jak se praví na s. 137. V potřebném výkladu, proč umělec občas signoval díla jménem Zerzavý, se na s. 273 uvádí, že se tak dělo od roku 1924, signatura Zerzavý je však i na č. 155 pocházejícím z roku 1913 (dodatečné signování?). Jako varování mohly být připojeny informace o padělcích Zrzavého děl, které se občas vyskytují na trhu.

Mladé čtenáře jistě zaujme skutečnost, že od druhé poloviny padesátých let, v době politického "tání", vycházela u nás řada mysticky i nábožensky orientovaných knih, např. Zeyerových, s plně souzvučícími ilustracemi Zrzavého, a že byl v roce 1965 překvapivě jmenován národním umělcem, i když jeho křesťanská orientace byla každému zájemci o umění jasná. Ačkoli v oné době už Zrzavý neměl finanční problémy jako v mládí, vzpomínám si, jak na jedné z výstav v pražské galerii Fronta jevil (ve svém typickém "trpaslíkovském" odění) živý zájem o to, kolik z vystavených prací se už prodalo. A v té souvislosti ještě jedna historka, kterou se svého času bavili zaměstnanci biologických ústavů ČSAV. Když šla skupinka pracovníků do Zrzavého ateliéru, aby tam koupili pro jubilanta akademika Ivana Málka obraz, jednu z variant ostravských hald (Málek pocházel ze severní Moravy a Ostravsko měl rád), zeptal se prý umělec: "A kolik na to máte peněz? – Tolik? Tak to já vám tam ještě jeden kámen přimaluji."

ZDENĚK ŠESTÁK,
Ústav experimentální botaniky AV ČR,
člen Ediční rady AV ČR