Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > květen  > obsah

Venuše před Sluncem

Obrázek k článku 

Letos v červnu nám sesterská planeta Země – Venuše – chystá nevídanou podívanou – přejde před Sluncem. Jedná se o úkaz, jaký nikdo z živých na této planetě zatím neviděl: naposledy k němu došlo před 122 lety, v roce 1882.
Venuše je po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze a vidět ji lze buď na večerní obloze jako Večernici, či na ranní obloze jako Jitřenku. V obou případech je pro svůj jas nezaměnitelná.

8. června bude možno tuto pozoruhodnou planetu sledovat i v dopoledních hodinách: při své pouti kolem Slunce se dostane do postavení, kdy bude v jedné přímce mezi Zemí a naší hvězdou. Ocitne-li se v podobné pozici Měsíc, zakryje zcela nebo částečně sluneční kotouč a my na Zemi pozorujeme zatmění Slunce. Venuše je však od Země příliš daleko – její zdánlivý průměr činí 1/30 průměru Slunce –, zakryje tedy jen nepatrnou část slunečního disku. Proto nehovoříme o zatmění, ale o přechodu planety před Sluncem. Lidé v Evropě, Asii, Africe a Austrálii budou moci sledovat malou černou tečku, ne nepodobnou velké sluneční skvrně, pohybující se téměř šest hodin přes sluneční kotouč. Tento úkaz je velmi vzácný: každých 243 let můžeme pozorovat jen čtyři. Vyskytují se vždy ve dvojicích s přestávkou 8 let. Na další se tedy můžeme těšit v roce 2012, ovšem nebude vidět z Evropy. A pak si budeme muset počkat více než 100 let.

Evropská jižní observatoř (ESO) spolu s Evropskou asociací pro astronomické vzdělávání (EAAE), s Institutem pro nebeskou mechaniku a výpočet efemerid (IMCCE), s Pařížskou observatoří (Observatoire de Paris) ve Francii a Astronomickým ústavem AV ČR vytvořily vzdělávací projekt pro veřejnost Přechod Venuše 2004 (VT-2004). V mezinárodním řídícím výboru jsou i dva astronomové z České republiky.
Projekt, podporovaný Evropskou komisí v rámci Evropského týdne vědy a techniky, má za cíl představit široké veřejnosti a studentům řadu astronomických jevů a problémů. Ústřední otázkou je, jak při přechodu Venuše před Sluncem změřit vzdálenost Země od Slunce. Přechod Venuše přes naši mateřskou hvězdu předpověděl již Johannes Kepler na 6. prosinec 1631. Využít této události ke změření vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí pak navrhl v 18. století anglický astronom Edmond Halley, který si uvědomil, že pokud budou pozorovatelé pečlivě sledovat přechod Venuše přes sluneční disk na místech od sebe dostatečně vzdálených, mohou trigonometrickou metodou, na základě měření úhlů, o něž se na obloze nebeské těleso posune na obou koncích určené základny, určit paralaxu a vypočítat vzdálenost Slunce–Země. Dnes se tato vzdálenost označuje jako "astronomická jednotka". Halleyova myšlenka podnítila další astronomy k vědeckým výpravám do různých částí světa s cílem pozorovat tento jev. Jak nedávno konstatoval odborný časopis Sky and Telescope, úsilí využít přechodu Venuše k výpočtu vzdálenosti Slunce–Země se stalo jednou z velkých vědeckých posedlostí 18. století, na něž navazovala pozorování a výpočty i v 19. století. Historická měření astronomické jednotky si mohou letos zkusit všichni zájemci při projektu Venus Transit 2004, jehož cílem je vytvořit širokou mezinárodní síť pozorovatelů a aktivně je zapojit do pozorování, videosoutěže i soutěže www stránek pořádaných pro středoškoláky ve spolupráci s Britskou radou. Všechny podrobnosti jsou uvedeny na internetu www.vt-2004.org nebo na českých stránkách vt-2004.astro.cz.
Na přechodu Venuše přes Slunce lze dokumentovat i hledání tzv. exoplanet či extrasolárních planet daleko ve vesmíru. Astronomové jich už nalezli více než 100, většinou podle gravitačního vlivu, jímž tyto planety působí na svou mateřskou hvězdu. Menší planety velikosti Země však mohou astronomové objevit právě a pouze při jejich přechodu přes kotouč mateřské hvězdy – přecházející planeta může dočasně zmenšit jasnost hvězdy. Zeslabení je sice velmi malé, ale vědci je dnes dokáží změřit, v jednom případě se dokonce přitom podařilo objevit i atmosféru dotyčné planety a spektroskopickými rozbory určit její složení. Letos by měly být k dispozici také rozbory loňského pozorování hvězd Hubblovým vesmírným dalekohledem hledajícího zákryty hvězdy planetou. Možná se už brzy dozvíme o existenci nových planetárních soustav – i když si asi ještě hodně dlouho počkáme na odpověď na otázku, zda je na nich také život.

JANA OLIVOVÁ