Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > květen  > obsah

Příběh Pražského hradu

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

V pondělí 5. dubna byla na Pražském hradě v gotickém podlaží Starého královského paláce otevřena stálá expozice nazvaná Příběh Pražského hradu. Završila se dva a půl roku trvající práce početného kolektivu připravujícího tento pohled na Pražský hrad jako ústředního centra našeho státu a jeho dějiny.

Expozice, plánovaná na 10 let, se pokouší přiblížit rozmanité aspekty minulosti Hradu a ukázat ji různým kategoriím zájemců. Proto se v ní také prolíná pět možných linií, které může návštěvník sledovat. Základní informaci podává tzv. modrá linie, sedm sálů gotického podlaží Starého královského paláce, v nichž jsou v 11 chronologicky seřazených úsecích vystaveny nejvýznamnější a nejdůležitější exponáty. Trasa byla připravena se snahou poskytnout představu o minulosti Hradu všem, kteří o ní nic nevědí (zejména zahraniční návštěvníci), stejně jako těm, kteří se chtějí seznámit s originály předmětů, známých z běžné historické a vlastivědné literatury. Druhou úroveň reprezentují tzv. příběhy, sedm vybraných úseků hradní minulosti (čeští patroni, církev a katedrála, pohřbívání, rezidence, katastrofy, stolování a vzdělanost), poskytující podrobnější informace a širší výběr exponátů. Příběhy jsou umístěny v bočních místnostech hlavní trasy (dosud návštěvnicky nepřístupných) a je na návštěvníkovi, zda do nich chce odbočit. Příběhy by měly být obměňovány, protože aspektů hradní minulosti je nepřeberné množství. Ještě detailnější poučení poskytují interaktivní programy ve formě počítačových kiosků s dotykovými obrazovkami, které jsou nenápadnou součástí hlavní trasy. Tato třetí linie zařazuje exponáty i události spjaté s Hradem do vzájemných a širších souvislostí českého státu a Evropy. Exponátem svého druhu jsou také výstavní prostory, proto další (čtvrtá) linie seznamuje s jejich historií a upozorňuje na architektonické detaily. Zcela samostatná linie byla připravena pro dětské návštěvníky, kteří se mohu expozicí pohybovat v rámci programu Hra na Hrad a jako účastníci příběhu plnit různé úkoly ve vybraných rolích (např. řemeslník či strážce). Expozici provází reprezentativní publikace Příběh Pražského hradu seznamující formou 87 kapitol – příběhů – s hradní historií a filmový dokument Proměny Pražského hradu. Připravuje se CD-ROM mapující celou expozici a poskytující ještě komplexnější informace a průvodce/katalog. Pro děti bude určena počítačová hra Timeminátor I. Příprava výstavy i výstavní prostory kladly značné nároky na autory a exponáty. Výstavní mobiliář i úpravy výstavních sálů se musely vypořádat se skutečností, že Starý královský palác je "nedotknutelným" kulturním dědictvím, to znamená s maximální citlivostí a respektem. Zároveň musely být pro choulostivé exponáty, kterých je většina, připraveny světelné a mikroklimatické podmínky, které nepovedou k poškození během vystavování. Protože tuto variantu nelze zcela vyloučit, počítá se s obměnou exponátů. Částečná obměna má také zvýraznit atraktivnost výstavy pro opakované návštěvy.

Od počátku byli součástí vědeckého týmu připravujícího expozici pracovníci Akademie věd ČR z pražského Archeologického ústavu (J. Frolík, J. Maříková-Kubková) a Ústavu dějin umění (K. Benešovská, I. P. Muchka). Zejména účast Archeologického ústavu (oddělení Pražský hrad) se rozvinula do původně nepředpokládané šíře. V expozici se nachází asi 530 exponátů, Archeologický ústav jich zapůjčil 320. Většina exponátů byla pro výstavu restaurována a podrobena novým průzkumům. Stejně tak platí, že většina se vystavuje vůbec poprvé.

Příprava expozice a jednotlivých exponátů znamenala také získání nových poznatků či uvedení notoricky známých předmětů do nových nepředpokládaných souvislostí. Rychle ubíhající čas způsobil, že expozice je jejich prvním zveřejněním, které předběhlo publikaci v odborných periodikách. Vůbec poprvé se ukazuje Pražský hrad jako místo s poměrně bohatým pravěkým osídlením a připouští se možnost existence výšinného sídliště ve dvou prehistorických epochách. Umožnily to záchranné výzkumy provedené v posledních asi 15 letech, které vynesly na denní světlo dostatečně průkazné nálezy. Stejně tak bylo poprvé možno předvést exponáty prodlužující raně středověkou hradní minulost před objevením se prvého přemyslovského knížete Bořivoje I. v 80. letech 9. století. Hradní ostrožna se jeví jako místo s centrálním významem již v 1. pol. 9. století s doloženou přítomností elity, která se zdobila ozdobami dalekého původu. Exponáty také dokládají vývoj šperku od velkomoravských importů přes velkomoravskou inspiraci k samostatným domácím výtvorům. Roste také význam tzv. novověké archeologie, která obohatila exponáty, ukazujícími běžný každodenní život Pražského hradu, období renesance a příběh rezidence a vytvořila zajímavý kontrast k jedinečným předmětům z rudolfínských sbírek. Některé příběhy jsou tvořeny téměř jen archeologickými exponáty (pohřbívání, katastrofy, stolování). Výčet solitérů potvrzujících význam Hradu v minulosti např. prostřednictvím dokladů dálkových kontaktů by mnohonásobně přesáhl délku tohoto příspěvku. Proto jen připomeneme arabské a porýnské sklo 13. století, které je odleskem bohatství přemyslovských králů, nebo importovaný čínský porcelán, jehož nejstarší fragment nalezený v Rožmberském paláci se do země jako odpad dostal ještě před požárem v roce 1541, tj. krátce po prvých námořních kontaktech s touto odlehlou zemí. Nález gotických mozaikových kostek z kaple P. Marie/sv. Anny v Jiřském klášteře dokládá, že slavná svatovítská mozaika nebyla na Pražském hradě jediná. Zánik mozaiky, stejně jako celé zřejmě velmi honosné výzdoby kaple (vitráže, fresky), způsobil požár v roce 1541.

Zpřístupnění Příběhu Pražského hradu vyplňuje mezeru v prezentaci naší nejvýznamnější památky. Ohlasy na její náplň, odborné a výtvarné řešení budou inspirací při přípravě dalších dvou plánovaných částí – lapidária (otevření v dubnu 2005 v románském podzemí Královského paláce) a podrobné didaktické části v Tereziánském křídle (v roce 2006).

JAN FROLÍK,
Archeologický ústav AV ČR

Vědecký tým: PhDr. Klára Benešovská, ÚDU AV ČR, PhDr. Milena Bravermanová, Odd. uměleckých sbírek, Správa Pražského hradu (SPH), PhDr. Jan Frolík, ArÚ AV ČR Praha, PhDr. Eliška Fučíková, Památková péče Kanceláře prezidenta republiky (PP KPR), Mgr. Martin Halata, Archiv Pražského hradu (APH), Ing. arch. Petr Chotěbor, PP KPR, Ing. arch. Zdeněk Lukeš, PP KPR, Mgr. Jana Maříková-Kubková, ArÚ AV ČR Praha, PhDr. Ivan P. Muchka, ÚDU AV ČR, Mgr. Marek Suchý, APH