Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > duben  > obsah

Josef Podpěra (1878–1954) 50. výročí úmrtí

Obrázek k článku 

Když byla v březnu 1915 na rakousko-uherské armádě dobyta pevnost Přemyšl, putoval do ruského zajetí spolu s dalšími několika desetitisíci c. a k. vojáky i šestatřicetiletý nadporučík Josef Podpěra, v civilu profesor brněnské české reálky, botanik. Jako zajatci mu byl určen pobyt v Ufě, městě na úpatí Uralu, kde mohl díky dostatečnému zajištění životních potřeb i značné volnosti intenzivně navázat na svoji předválečnou vědeckou práci. Ta čítala několik desítek statí zaměřených mj. na studium mechů a na Vývoj a zeměpisné rozšíření české květeny, což je i titul Podpěrovy nejdůležitější práce publikované před odchodem do armády.

Sibiřská Ufa poskytovala zkušenému odborníkovi pro botanická zkoumání vynikající zázemí a již několik měsíců po svém zajetí se Podpěra svým příbuzným chlubil, že má napsáno "450 stran jedné botanické věci o ruské květeně" a že denně píše 5–10 stran. V této době začal rovněž odborně spolupracovat s místním muzeem a následně vedl i různé botanické kurzy. V létě 1918 vstoupil do čs. legií a krátce na to se podílel na vzniku i následném rozvoji Epidemiologického, bakteriologického a výzkumného ústavu, který v rámci čs. vojska fungoval. Ve druhé polovině roku 1919 byl navíc přizván ke spolupráci v ruském ústavu pro výzkum Sibiře.

Specificky strávená doba zajetí i následná služba v legiích měly podstatný vliv na Podpěrovu poválečnou kariéru, v níž kromě odborných zkušeností zúročil především kontakty, které v Rusku navázal. Do Československa se Josef Podpěra vrátil v létě 1920 a s profesním zapojením ve vlasti – na rozdíl od mnoha jiných legionářů – neměl potíže. Již několik měsíců po svém návratu byl navržen na profesuru všeobecné a systematické botaniky na Přírodovědecké fakultě nově zřízené Masarykovy univerzity v Brně. V odpovědi na tento návrh uvedl, že "využívaje svých známostí na Balkáně, kam před válkou podnikl dvě studijní cesty, a Rusi chce obrátiti vědeckou činnost, vedle botanického výzkumu Moravy, ku botanickému prozkoumání slovanských zemí balkánských a Rusi", a žádal o podporu k vytvoření botanického ústavu pro výzkum slovanských zemí. V dubnu 1921 byl Podpěra profesorem jmenován a současně mu bylo svěřeno také vybudování botanického ústavu i botanické zahrady.

Záhy svůj "program" začal s úspěchem realizovat. Měl ostatně na co navazovat. Již za svého působení na českém státním gymnáziu v Olomouci (1903–1908) aktivně pracoval ve výboru olomouckého Vlasteneckého muzea a byl zvolen předsedou prostějovského Klubu přírodovědeckého; od r. 1909, již jako profesor brněnské reálky, stál v čele botanického oddělení Moravského muzea, o dva roky později byl zvolen předsedou Klubu přírodovědeckého v Brně a aktivně se podílel na práci Komise pro přírodovědecký výzkum Moravy. Stejně jako před válkou i v poválečných desetiletích v jeho odborné bibliografii převažovaly práce fytogeografické a bryologické, pozornost věnoval i botanické systematice. Za všechny se zmiňme alespoň o objemné práci z r. 1928 Květena Moravy, kterou J. Podpěra navázal na své rozsáhlé předválečné floristické výzkumy Hané. Jeho celoživotním tématem byl rovněž rod mechu Bryum.

Nečekaný praktický dopad měly Podpěrovy geobotanické mapy: podle výskytu teplomilných rostlin byla ve 30. letech pokládána rozvodná elektrická síť, která byla tímto způsobem "chráněna" před námrazou. Poznatky ze studia stepní flóry pak Podpěra využil k prvním návrhům na zřízení větrolamů na jižní Moravě. Z jeho podnětu se rovněž experimentovalo s pěstováním moravských mandloní, lékořice, moruše a jiných užitkových stepních druhů. Významný byl také Podpěrův podíl na počátcích organizované ochrany přírody, když spoluzaložil a řídil Svaz na ochranu přírody a domoviny na Moravě a ve Slezsku. Kromě toho se podílel i na vzniku a činnosti Moravskoslezské akademie přírodních věd v Brně.

Jeho odborné aktivity byly již v první polovině 20. let oceněny volbou do hlavních vědeckých společností. V r. 1922 se stal dopisujícím členem KČSN, o dva roky později mimořádným členem ČAVU, v r. 1925 členem ČSNRB (kde později zastával funkci předsedy VIII. odboru). Zastával i významné posty univerzitní: dvakrát byl zvolen děkanem přírodovědecké fakulty a v letech 1937–1938 vykonával úřad rektora MU.

Krátce po svých pětasedmdesátých narozeninách, v listopadu 1953, byl Josef Podpěra zvolen akademikem ČSAV a zároveň mu byla udělena vědecká hodnost doktora biologických věd. Diplom, následně vystavený k tomuto titulu, mu však vedení ČSAV již doručit nestihlo. Dne 18. ledna 1954 Josef Podpěra zemřel.

PAVEL KODERA,
Archiv AV ČR