Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > únor  > obsah

Učená společnost České republiky

Obrázek k článku Obrázek k článku 

V prostoru dnešní České republiky mají učené společnosti letitou tradici: od 18. století vznikaly, existovaly vedle sebe, zanikaly, byly obnovovány. V jejich historii u nás došlo k velice pronikavým změnám jak po roce 1948, tak o necelé půlstoletí později, po roce 1990.

V roce 1952, v době vzniku Československé akademie věd (ČSAV), jež reprezentovala jak ensemble výzkumných ústavů, tak učenou společnost, došlo k politováníhodnému zániku dvou starších učených společností, Královské české společnosti nauk a Hlávkovy České akademie věd a umění. ČSAV prohlásila, že jejich funkce přejímá. Ke druhé převratné změně došlo v r. 1990, kdy Výbor pro řízení pracovišť usiloval o nápravu situace v Akademii včetně potíží spjatých s celým sborem členů a dopisujících členů Akademie. Odborná skupina, jež měla dokončit přípravu federálního zákona o Učené společnosti ČSFR, byla vytvořena počátkem roku 1991 a vedena místopředsedou federální vlády J. Mikloškem. Již v březnu 1992 byly předloženy zásady Zákona federální vládě. Velký počet legislativních povinností však způsobil, že se zákon nedostal na pořad jednání v období 1990–1992; po červnových volbách v roce 1992 tendence vedoucí k rozpadu Československa zcela zastínily jiné aktivity. A tak skončil návrh zákona o učené společnosti v archivu bývalého Federálního shromáždění. Na sklonku roku 1992 oznámil písemně předseda ČSAV prof. O. Wichterle akademikům a členům korespondentům, že k 31. prosinci 1992 ČSAV zaniká a k tomuto datu končí tudíž i členství v Akademii. Již před tím přestal být vyplácen příspěvek, který byl spojen se členstvím.

Rozpuštění sboru akademiků iniciovalo založení Nadace pro obnovení činnosti učené společnosti a vedlo posléze k ustavení Učené společnosti České republiky (US ČR).

Život společnosti se řídí jejími stanovami. Některé body jsou informativní do té míry, že je vhodnější je citovat, spíše než zkráceně přepisovat. Prvých pět článků se týká vzniku, sídla, cílů a povahy členů. Zní takto: Účastníci shromáždění konaného dne 10. května 1994 v pražském Karolinu se rozhodli ustavit občanské sdružení s názvem Učená společnost České republiky. Svoji vůli vyjádřili "Deklarací Učené společnosti České republiky", která byla na tomto shromáždění vyhlášena a stvrzena podpisy přítomných. Stejným způsobem vyjádřili účastníci tohoto shromáždění svoji vůli při přijetí prezidentem republiky dne 25. května 1994. Sídlem Učené společnosti České republiky je sekretariát Společnosti, Národní třída 3, Praha 1. V mezinárodním styku je užíván název "Czech Learned Society".

Cílem Učené společnosti České republiky (dále jen Společnosti) je podněcovat svobodné pěstování vědy, budit touhu po poznání a radost z něho, šířit vědecké poznatky ve veřejnosti, podporovat zvyšování úrovně vzdělanosti a tvůrčího, racionálního a lidsky odpovědného klimatu v České republice. Společnost pěstuje myšlení a jednání překračující hranice jednotlivých oborů. Pomáhá tomu, aby vědecké poznatky přispívaly k účinným a kvalifikovaným pohledům a rozhodnutím v našem veřejném životě ve shodě s tím, jak významné postavení mají učené společnosti ve všech vyspělých zemích.

Společnost sdružuje významné vědce. Členství ve Společnosti je dvojí: řádné nebo čestné. Předpokladem členství je výrazný a tvůrčí přínos vědě, otevřenost a integrita. Výjimečně se může členem Společnosti stát i osobnost, která se mimořádně zasloužila o šíření vědeckých hodnot ve společnosti. Řádnými členy Společnosti jsou zpravidla vědci působící na území ČR. Čestnými členy Společnosti mohou být zvoleni vědci zahraniční. Počet členů Společnosti není určen; počet řádných členů mladších 65 let je omezen číslem 50 (padesát). Počet čestných členů není omezen.

Nejvyšším orgánem Společnosti je Valné shromáždění a předseda jej svolává zpravidla jednou do roka. Výkonným orgánem Učené společnosti je její Rada, sestávající z předsedy Společnosti, místopředsedy a pěti členů. Rada je zvolena valným shromážděním na dvě léta; funkce lze vykonávat nejvýše dvě po sobě jdoucí období.

Pravidelné aktivity Společnosti zahrnují pracovní zasedání; před plenárním zasedáním se schází Rada Společnosti. V úvodní části plenárního zasedání referuje předseda (často spolu se členy Rady) o usneseních a návrzích Rady. Hlavním bodem programu je od roku 1994 přednáška člena Společnosti, obvykle spjatá s odbornou činností člena. Diskuse, jež následují, bývají velmi zdařilé. Zřídka bývají požádáni o přednášku nečlenové Společnosti. Je opravdu škoda, že Společnost nedokázala tyto přednášky vydat ve formě sborníku; jednotlivě však vyšly v různých časopisech. Od podzimu 1996 tvoří součást schůzí medailonky významných zesnulých vědců; často jde o životní příběhy zdejších učenců. V tomto roce byl předán do tisku nakladatelství Academia první výběr z přednesených medailonků pod názvem Učenci očima kolegů a žáků. Součástí zasedání bývají často také rozpravy o rozmanitých iniciativách. Přibližně čtyřikrát do roka bývají veřejné přednášky členů US, které se zpravidla těší velké pozornosti veřejnosti. Jednou ročně, v květnu, se koná dvoudenní Valné shromáždění, přičemž pořadu prvého dne se zúčastní i hosté: reprezentanti politického života, badatelé, jimž se dostane ocenění Společnosti, zástupci firem, které sponzorují ceny udělované Společností, další hosté a novináři. Bývá i prezentován soubor přednášek spjatých s určitým tématem. Druhého dne zasedání se účastní pouze členové Společnosti, kteří vyslechnou zprávu předsedy o aktivitách v uplynulém roce, a dále probíhají referáty a aktivity obvyklé na výročním zasedání většiny společností. Významný bod programu tvoří volba nových členů.

K upevňování dobré atmosféry a pěstování přátelských kontaktů slouží dva večery v roce, kdy se členové Společnosti scházejí za přítomnosti životních partnerů. Jeden je spojen s květnovým Valným shromážděním, druhý se koná v adventním čase.

Společnost uděluje od roku 1996 ceny za významná badatelská díla, cenu pro juniory (do 35 let) a cenu pro seniory. Finanční částka spjatá s touto cenou plyne ze sponzorských darů, na nichž se podílejí (či podílely) průmyslové a obchodní firmy. O dva roky později byla zavedena další cena – pro studenty gymnázií.V letech 1998–2001 se soutěže zúčastnilo více než 100 studentů z celé ČR, z nichž ceny obdrželo 36 studentů. Ceny jsou spojeny s vynikajícími badatelskými aktivitami v oblastech přírodovědných i humanitních. Připisujeme jim velkou důležitost.

Společnost byla od samého počátku záměrně konstituována jako společnost jednolitá, a to ve snaze překonávat bariéry oddělující přírodní a humanitní vědy. To mělo smysl vždy, avšak v době pokračující konsilience (jednota vědění, sjednocení přírodních a humanitních věd) šlo o požadavek nadmíru důležitý. Zcela nedávno jsme ve snaze o zintenzivnění práce US dospěli k názoru, že existence sekcí je znovu aktuální. Obecná témata budou však probírána i nadále v plénu. Ještě jedna poznámka, jež hrála výraznou úlohu od doby, kdy byly US in statu nascendi. Pro členství v US je rozhodující odborná zdatnost, renomé a mravní integrita kandidáta. Proto hlediska rovnoměrné geografické a oborové reprezentace byla vždy přehlížena.

V roce desátého výročí založení US ČR bude zřízena medaile s názvem Medaile Učené společnosti České republiky, která bude udělována vědcům z České republiky i ze zahraničí za mimořádné badatelské výsledky nebo za životní vědecké dílo.

Postavení US v ČR dosud není takové, jaké by být mělo. Je to vinou především nedostatečné aktivity Společnosti v oblastech, které českou veřejnost či její části zajímají. Několik užitečných aktivit nebylo dotaženo do konce pro nereálné přání dosáhnout naprosté shody, tedy jednomyslnosti. Nutno však spravedlivě konstatovat, že zájem ze strany politických reprezentantů je menší, než je tomu ve všech zemích sousedících s ČR. Pro ilustraci lze uvést, že Valného shromáždění Rakouské akademie se každý rok zúčastní desítky vrcholných představitelů politického života, včetně prezidenta a všech žijících exprezidentů. Nejen to: v mnoha evropských zemích výkonná a zákonodárná moc využívá mozkového potenciálu členů učených společností pro dosažení kvalifikovaných rozhodnutí. U nás tak tomu dosud není. Lze se domnívat, že zvítězí-li přání spět v České republice opravdu ke společnosti znalostí, tak se to u nás změní. A pak snad přestane být US ČR patrně jedinou v Evropě, jíž se nedostává finanční podpory od státu, a navíc představitelé výkonné a zákonodárné moci budou mít rostoucí zájem o mínění a doporučení odborníků.

Rudolf Zahradník