Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > únor  > obsah

Společně k moderním středoevropským dějinám

Obrázek k článku Obrázek k článku 

PREZENTACE VÝSLEDKŮ PRÁCE RAKOUSKÝCH A ČESKÉHO HISTORIKA

Historický ústav AV ČR a Austrian Science and Research Liasion Office Brno (odbočka Österreichisches Ost- und Südosteuropa Institut Vídeň, dále ve zkratce OSI; blíže na www.osi.ac.at) uspořádaly 9. prosince 2003 v Praze společnou prezentaci nejnovějších prací svých pracovníků. Krátkým vstupem ji uvedli vedoucí brněnské odbočky OSI dr. Jana Stárková a ředitel Historického ústavu AV ČR prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc.

Rakouští historikové představili dva právě vydané díly z edice dokumentů Protokoly ministerské rady rakouské monarchie. Vychází již od roku 1967 za spolupráce rakouských a maďarských historiků. Tvoří ji dvě řady: Die Protokolle des österreichischen Ministerrates 1848–1867 vydává vídeňský OSI; Die Protokolle des gemeinsamen Ministerrates der österreichisch-ungarischen Monarchie 1848–1967 vydává Ústav dějin Maďarské akademie věd v Budapešti. Z proponovaných 25 dílů bylo dosud vydáno celkem 20 dílů plus jeden úvodní (1970). Ze série editované v Ústavu dějin Maďarské akademie věd dosud vyšly 3 díly.

Dr. Thomas Kletečka (zabývá se rakouskými a českými dějinami 19. století) představil první díl z období působení kabinetu knížete Felixe Schwarzenberga, a sice z období 5. 12. 1848 až 7. 1. 1849, v rozsahu 1144 stran, obsahující 248 protokolů z jednání s celkem 1876 body jednání. Povolání Schwarzenberga, aby vytvořil novou vládu, bylo logickou konsekvencí politického vývoje, pro nějž bylo příznačné zesílení konzervativních, reakčních sil. Schwarzenberg, který byl považován za představitele těchto kruhů a požíval též důvěru silného muže monarchie, svého švagra Alfréda, knížete Windischgrätze, představoval ideální volbu. Vláda byla konfrontována s řadou problémů, z nichž se v tomto dílu protokolů odrážejí zejména následující otázky: enormní problémy státních financí, maďarská otázka, německá otázka, problémy reformy, jakož i nového uspořádání Rakouska. Úmyslem Schwarzenberga, který se projevil jako mimořádně schopný politik a současně realista, nebylo přirozeně provést pouze restauraci předbřeznových poměrů, nýbrž uvést hluboké, zásadní reformy habsburské monarchie.

Akutním problémem, kterým se ministerská rada musela intenzivně zabývat, byla maďarská otázka. Politické i vojenské otázky, po překvapujícím obratu na bitevním poli, se staly denním chlebem jednání ministrů. Alexander Bach formuloval v ministerské radě 26. 5. 1849 princip, který měl napříště platit pro jednání s Maďarskem – Maďarsko "rebelií", především sesazením habsbursko-lotrinského domu, přišlo o svá stará práva a bude považováno za poraženou zemi. V důsledku vojenského neúspěchu Windischgrätze se stal nutným zásah ruských vojsk, což vyvolalo bouřlivé diskuse mezi členy kabinetu. Díky uveřejněným protokolům ministerské rady můžeme sledovat, jakým způsobem manipuloval Schwarzenberg své ministerské kolegy, jak je vedl ve směru zamýšleného postupu. "Nové uspořádání Rakouska", jak byla tato reforma shora nazývána, uvedla rozsáhle pojatý modernizační posun. Přinesla mj. v oblasti správy zavedení nového zákona o obcích, který vycházel z principu samosprávy a analogické reorganizace státní správy, která odstranila staré stavovské struktury a zřídila nové, které upevnily jednotu státu. Velký pokrok byl zaznamenán v oblasti všeobecného vzdělání, ve smyslu nových učebních plánů na gymnáziích, které rovnoměrně zohlednily jazykově-historické a matematicko-přírodovědné oblasti. K podstatným změnám došlo i na univerzitách, které byly reorganizovány podle německého vzoru. Tyto reformy měly trvalý vliv na politický, společenský a hospodářský rozvoj habsburské monarchie a podle názoru rakouských historiků základní rysy působí v Rakousku dodnes. V zahraničněpolitické oblasti se jednalo podle protokolů nejvíce především o německé otázce a mírových jednáních se Sardinií. Naproti tomu nebylo jednoduché řešit německou otázku. Co z protokolů ministerské rady dále vyplývá, je fakt, že zahraniční politika habsburské říše nebyla utvářena v ministerské radě.

Dr. Stefan Malfér (zabývá se rakouskými dějinami 19. a 20. století, vztahy Rakousko–Uhersko a Rakousko–Itálie), představil 1. díl z oddělení ministerská rada Rechberga: Die Protokolle des österreichischen Ministerrates 1848–1867. IV/1: Das Ministerium Rechberg, 19. Mai 1859–2./3. März 1860, bearbeitet und eingeleitet von Stefan Malfér (Wien 2003). Uvedený díl obsahuje dokumenty z první poloviny činnosti kabinetu vedeného hrabětem Rechbergem, který byl v předchozí vládě ministrem zahraničí. Obsahuje protokoly od 19. 5. 1859 do 2.–3. 3. 1860, jedná se celkem o 119 protokolů, plus 9 mř. protokolů a vybrané přílohy. V tomto období Rakousko ztratilo Lombardii, bylo nutno urychleně řešit ozdravění státních financí, které pohlcovaly dlouhé, vyčerpávající, neúspěšné války. Přesto z první části dokumentů vyplývá, že v jednáních ministerské rady nedominovaly vojenské aspekty problémů, nýbrž jejich působení na vnitřní stav monarchie. Do jisté míry je překvapivé, že ministři zastupující civilní sektor se často obraceli proti vojenskému sektoru a svůj názor byli schopni prosadit. Pro historiky bude přínosným text vládního programu, v němž co se týká jazykové otázky lze nalézt až senzační momenty, mj. návrh nahradit jazykový centralismus v zásadě principem užitečnosti.

V diskusi k edicím bylo zdůrazněno, že je nutno přemýšlet o nové interpretaci neoabsolutismu; historiografie se nutně musí podrobněji, intenzivněji zabývat obdobím, kdy rakouský stát, jeho vedení zvažovalo další postup, který později měl vést směrem k modernímu státu. Pro historiky, kteří se zabývají tímto obdobím, bylo pozitivní sdělení, že dokončení této série edice protokolů si vyžádá několik let; můžeme se těšit, že maximálně do roku 2010 bude série kompletní. Úplná sada dosud vydaných dílů uvedené edice, včetně dílů představených na prezentaci, je k dispozici v knihovně Historického ústavu.

PhDr. Jan Němeček, DrSc., vedoucí oddělení československých dějin 20. století v Historickém ústavu AV ČR, představil odborné veřejnosti svou práci Od spojenectví k roztržce. Vztahy československé a polské exilové reprezentace 1939–1945. Zabývá se v ní československo-polskými vztahy v období let druhé světové války, kdy se nakrátko objevila možnost spolupráce obou států, Československa a Polska, resp. jejich exilových reprezentací. Spolupráce, navázaná již v roce 1939, však narazila na překážky, spočívající nejen v bilaterálních sporech, týkajících se především vzájemné československo-polské hranice (zvláště na Těšínsku), ale v druhé polovině války i v zájmech velmocí, zejména Sovětského svazu. Negativní postoj SSSR zasadil rozhodující ránu přípravám poválečné československo-polské konfederace a agresivní sovětská zahraniční politika přivodila i postupný rozpad vztahů mezi československou a polskou exilovou reprezentací. Kniha je založena na dlouholetém vyčerpávajícím archivním výzkumu autora, který pokryl relevantní české, slovenské a polské archivy, nacházející se nejen na území těchto států, ale v případě polském zejména v zahraničí – Institut Sikorského v Londýně a Hoover Institution Archives v kalifornském Stanfordu. Výzkum se týkal i archivů velmocí – Velké Británie, Spojených států, Ruské federace i Francie, neboť vliv velmocí na československo-polské vztahy se ukázal být významnou, ba možná rozhodující determinantou.

Zásadním přínosem práce je nový pohled na tuto významnou etapu vzájemných vztahů dvou sousedů, který již vyvolal novou a bohatou mezinárodní odbornou diskusi. Závěrem lze říci, že společná prezentace prací rakouských a českého historika byla velice užitečná nejen ve smyslu odborném, ale i společenském a ukázala možnosti dalšího pokroku ve vědeckém poznání minulosti.

Emil Voráček,
Historický ústav AV ČR