Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > únor  > obsah

Česká hlava

Obrázek k článku 

Již podruhé byly uděleny ceny Česká hlava, sloužící k podpoře vědecké a technické inteligence. Ocenění v osmi kategoriích byla slavnostně předána 20. listopadu 2003 během galavečera v Národním domě na pražském Smíchově. Podrobné informace o projektu Česká hlava naleznete na internetové adrese www.ceskahlava.cz.

Laureátem hlavní ceny – národní cena Česká hlava 2003 – se za celoživotní dílo stal prof. RNDr. Zdeněk Herman, DrSc., vedoucí oddělení chemické fyziky Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR. Profesor Herman se významně zasadil o pochopení základních zákonitostí, které řídí průběh chemických reakcí iontů. Jeho práce daly vzniknout zcela novému vědnímu oboru. Patří mezi nejvýznamnější světové vědce v oboru fyzikální chemie.
Cena Naděje, která se uděluje za nejvýraznější počin, odbornou nebo vědeckou činnost středoškolskému studentovi, patří Jiřímu Hronovi, který v loňském školním roce maturoval na Gymnáziu Christiana Dopplera v Praze. Jeho práce z oblasti elementárních částic vznikají ve spolupráci s Fyzikálním ústavem AV ČR, dvakrát reprezentoval naši republiku na Mezinárodní konferenci mladých vědců. V současnosti se připravuje na profesní dráhu na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Následující rozhovor je sondou do začátků jeho zájmu o fyziku.

Fyzika je kus mého světa

Co nebo kdo vás přivedl k fyzice?
Od malička mě bavila matematika. S fyzikou jsem se seznámil až na gymnáziu (Gymnázium Christiana Dopplera, pozn. red.). V tercii nás začal učit fyziku současný ředitel gymnázia docent Kluiber. V průběhu roku mi navrhl, abych se kromě matematiky začal věnovat také fyzice. Doporučoval mi přednáškové kurzy a semináře např. na Matematicko-fyzikální fakultě. Fyzika mě začala bavit. Protože jsem se fyzice věnoval opravdu hodně, škola mi umožnila v posledních dvou ročnících gymnázia studovat podle individuálního studijního plánu; mohl jsem si rozdělit čas podle vlastních potřeb.

Takže k fyzice vás nevedli rodiče nebo kamarádi?
Pokud jde o rodiče, ti mi vždy dali volnost ve výběru a podporovali mě ve všem, co jsem chtěl dělat.
Co se týče přátel, s trochou nadsázky jim fyzikální zázemí poskytuji spíš já. Jednoho spolužáka, který měl zájem spíš o matematiku, jsem k fyzice přivedl někdy v kvintě. Myslím, že je docela úspěšný, dostal cenu Učené společnosti ČR a v současnosti studuje prvním rokem na Matematicko-fyzikální fakultě UK.

Jak jste se dostal ke spolupráci s Fyzikálním ústavem?
Začal jsem se zajímat o fyziku elementárních částic. Můj učitel fyziky doc. Kluiber, který sám dříve působil na Fyzikálním ústavu, mi tam domluvil schůzku. Z původně informativního setkání se rozvinula pětiletá spolupráce.

Jak vás na ústavu přijali, tenkrát ještě třináctiletého kluka?
Prvním člověkem, se kterým jsem se na ústavu setkal, byl prof. Fischer. Nejen u něj, ale u všech bylo vidět, že mají radost, že někdo mladý má zájem o fyziku a chce se jí věnovat. Podporovali mě a dokázali mě vést. Začal jsem spolupracovat s Ing. Bednářem, který na Fyzikálním ústavu organizuje semináře ze sekce elementárních částic. Vždy mi doporučoval zajímavá témata a dobré přednášky. Z počátku jsem jim nerozuměl, ale představovaly pro mě další motivaci. Čemu jsem nerozuměl, jsem zkoušel nastudovat. Ing. Bednář mi doporučoval články z odborných časopisů a pasáže z knih, což mi umožnilo postupně se dostat do hloubky problematiky.

Čemu se nyní ve fyzice věnujete?
Snažím se pokračovat ve své práci, bohužel to teď trošku vázne, protože je zkouškové období, takže jsem se věnoval spíš algebře a analýze. Přesto s inženýrem Bednářem z Fyzikálního ústavu nyní dokončujeme výstupy práce, kterou jsme vykonali za poslední dva roky. Jde v ní o problematiku pohybu částic v centrálním poli. To je jediné, čemu se věnuji. Přeci jen závěr práce, zpracovat výsledky do srozumitelné podoby, je asi to nejtěžší. Jakmile zvládnu všechny zkoušky, zaměřím se opět na fyziku.

Váš cíl v horizontu několika let?
Především úspěšně dostudovat a získat zkušenosti v zahraničí, třeba během postgraduálního studia. Rád bych pak pokračoval v práci ve Fyzikálním ústavu. Jsem příliš velký patriot na to, abych se nevrátil zpět do Prahy.

IVO LINDOVSKÝ