Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > listopad  > obsah

Způsoby vzdoru

Obrázek k článku 

Životopisy středoevropských intelektuálů, potažmo spisovatelů, nebo moderněji literátů, kteří se narodili v první polovině minulého století, bývají často učebnicovou ukázkou dějinných zvratů, kotrmelců a veletočů středoevropských národů.
Ať už narozeni v rodině chudé, středostavovské či dokonce buržoazní, málokterý z nich se vyhnul alespoň některé, slušně řečeno dějinné události.

Začal jsem sice o prostoru středoevropském, ale hned v druhém odstavci si dovolím jej zmenšit na samý střed Evropy, na Čechy, Moravu a Slezsko. Neboť v tomto, z hlediska geografického i kartografického, pidiprostoru se v minulém století událo nehorázností, nejapností, přehmatů a tragédií až hanba. Každý ze spisovatelů se k situaci nějak postavil, někdo čile kolaboroval, zde je jistě potřeba podotknout, že ze skutečných autorů málokdo, jiný hledal způsob vzdoru. Způsob vzdoru proti proudu dějin, způsob vzdoru proti státní moci, způsob vzdoru proti většině.
Někdy čin namířený proti totalitní moci, někdy obyčejná potřeba neplout s hlavním proudem, zachytit se na svém ostrůvku a pozorovat okoloplující.
Mohl bych zde dlouze vyjmenovávat spisovatele, s kterými středoevropský osud zacvičil velmi nepěkně, či dokonce spisovatele, kteří svůj středoevropský osud nepřežili. Jiří Orten zemřel, sražen německým autem, 1. září 1941, Vladislav Vančura zastřelen nacisty 1. června 1942, Jan Zahradníček zemřel 7. října 1960 na následky věznění v komunistickém kriminálu. Myslím, že bych našel mnoho dalších příkladů těch, kteří středoevropský osud nepřežili. Také bych mohl dlouze jmenovat ty, jimž střední Evropa zatraceně komplikovala život. Ať už prostým byrokratickým šikanováním, které dovede zatraceně otrávit život, nebo všemožnými druhy internace, nacistickou počínaje a komunistickou konče.
Ale zpět ke vzdoru. Spisovatel je málokdy uzpůsoben ke vzdoru ozbrojenému, tudíž většinou vzdoruje tvorbou.
Pokud bych chtěl k tématu přistoupit metodologicky, stanovil bych dva základní typy vzdoru literátů.
Za prvé vzdor interní. To je případ, kdy spisovatel zůstává takříkajíc v místě bydliště, ale odmítá se zapojit do všemožných svazů, spolků a obcí, řízených v totalitním státě jediným tajemníkem či důvěrníkem. Samozřejmě, že nakladatelské podniky, vedené tím samým tajemníkem, tomuto vzdorujícímu muži pera neotisknou ani řádku, natožpak román.
Taktéž do sdělovacích prostředků, moderněji masmédií, má kverulant a rozvratník vstup zapovězen a ani v rozhlase jeho hlas nezaslechnete. Ba ani děti ve škole se nedozvědí, že takový spisovatel existuje; a pokud to některé vědí z domova, zase to nesmějí říkat ve škole.
Za druhé vzdor externí. To je případ, kdy spisovatel takříkajíc sbalí své spisovatelské náčiní, další propriety nezbytné pro přežití v civilizaci a opustí místo bydliště, často měníc v kolonce adresa i název kontinentu. Pokud spisovatel toto provede, je samozřejmě tajemníkem zbaven členství ve všech svazech, pokud v nějakých hostoval, a většinou je zbaven i státního občanství. Přemístěním v prostoru získává tvůrčí svobodu, možnost vydávat knihy i pořádat autogramiády, jenom zřídka však v jazyce mateřském.
Nerad bych, aby tato kategorizace působila nějakým znevažujícím dojmem.
Oba typy vzdoru jsou samozřejmě velmi náročné na přežití, jako je náročný každý boj s mnohem početnějším a lépe vyzbrojeným nepřítelem.
Listopad 1989 znamenal pro některé spisovatele definitivní konec vzdoru, pro jiné jen jeho posun. Nicméně nikdo už nemusí být členem žádné strany, svazu ani sdružení jenom proto, aby mu vyšla kniha. Záleží jen na tom, jakého si spisovatel najde nakladatele, nebo nakladatel spisovatele.

Možná jste v mých kategoriích někoho poznali, v každém případě sice opožděně, ale přesto dvěma velikánům české literatury, Ivanu Martinovi Jirousovi a Josefu Škvoreckému vše nejlepší k nedávným, jak říká moje dcera, zrozeninám.

Jiří Padevět,
Knihkupec