Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > listopad  > obsah

Ivan Málek (28. 9. 1909–8. 11. 1994)

Obrázek k článku 

V historii ČSAV se vyskytl jediný případ, kdy se bratři stali akademiky. Podařilo se to dvěma ze čtyř synů klasického filologa, gymnaziálního profesora Antonína Málka, Ivanovi a Prokopovi. O šest let starší Ivan rozhodně patřil mezi nejvýraznější osobnosti oficiální české vědy především v padesátých a šedesátých letech minulého století.

V letech 1934–48 působil v bakteriologickém ústavu při Lékařské fakultě  UK v Praze, po zavření českých vysokých škol přičleněnému ke Státnímu zdravotnímu ústavu. Zde se kromě své odborné práce podílel i na odbojové činnosti, jež mj. přispěla k provedení atentátu na české pronacistické novináře. V roce 1945 dosáhl Ivan Málek habilitace a od roku 1948 působil na Lékařské fakultě  UK v Hradci Králové jako profesor mikrobiologie. Za války a zejména v poválečném období se významně podílel na přípravě prvních českých antibiotik. Nejvýznamnější životní etapa ale začíná počátkem padesátých let, kdy se stal ředitelem Ústředního ústavu biologického v Praze, po vzniku ČSAV přeměněném na Biologický ústav ČSAV. Ivan Málek, který se hned v roce 1952 stal akademikem, vedl Biologický ústav až do rozdělení v roce 1961. Poté řídil z něj vzniklý Mikrobiologický ústav ČSAV. Akademik Málek působil ve funkci člena prezidia ČSAV a v letech 1960–65 místopředsedy ČSAV (respektive náměstka prezidenta ČSAV), předsedal biologicko-lékařské sekci ČSAV apod.

Aktivně vystupoval i mimo akademickou půdu. Mj. se stal roku 1960 poslancem parlamentu, v roce 1962 členem ÚV KSČ a od roku 1965 byl předsedou Socialistické akademie. Mimořádně významné bylo jeho působení v některých mezinárodních institucích, především ve Světové federaci vědeckých pracovníků a v Pugwashském hnutí, kde patřil mezi nejvýznamnější představitele. Angažoval se i v mírovém hnutí, především jako člen řídící rady Mezinárodního ústavu pro výzkum míru ve Stockholmu. Naprostý přelom v jeho životě představuje rok 1968. Ivan Málek se s vehemencí sobě vlastní zapojil do obrodného procesu a na svých postojích setrval i po sovětské okupaci. V jeho kariéře proto následoval prudký pád, byl zbaven všech svých postů a nakonec v roce 1973 penzionován.

Nejvýznačnějším rysem Málkovy osobnosti byla nepochybně obrovská pracovitost a ohromující šíře zájmů. S trochou nadsázky můžeme prohlásit, že by se jen obtížně hledal vědecký obor, do kterého by nějak nezasáhl. Zabýval se nejen biologií a mikrobiologií, ale třeba i pedagogikou, filozofií vědy, otázkami výživy a zemědělství nebo ekologií. Zejména v mladších letech se věnoval i umění a stranou jeho zájmu nezůstával ani sport. Na málokterou osobnost české vědy by se asi více hodilo Goetheho rčení "mnoho světla, mnoho stínu". Na jedné straně se jednalo o mimořádně významného vědce, jehož výzkumy otázek množení bakterií průtokovou kontinuální kultivací získaly po právu celosvětovou proslulost a byly oceněny i členstvím v mnoha prestižních mezinárodních organizacích. Jeho vážnost ve vědeckých kruzích dokládá jistě i zvolení místopředsedou International Union of Biological Sciences. Jako ředitel Biologického a později Mikrobiologického ústavu se Ivan Málek také těšil velké úctě svých pracovníků a dodnes na něj mnozí s láskou vzpomínají. Nepřehlédnutelný je také Málkův přínos pro rozvoj mezinárodních kontaktů české vědy zejména v padesátých a šedesátých letech a opomenout nemůžeme jeho průkopnickou roli v oblasti ochrany přírody. Stále zajímavé jsou i některé jeho práce věnované problémům pedagogiky nebo teorii vědy. Na straně druhé však nelze přehlédnout ani "stíny" jeho životní kariéry – např. nesmazatelný podíl na přenášení lysenkismu a celé kampaně kolem Lysenka do československých poměrů v padesátých letech nebo aktivní a zásadní účast na stranických prověrkách v ČSAV v roce 1958. Na jeho obhajobu však nutno uvést, že mnohé své dogmatické názory z padesátých let dokázal přehodnotit a později sám vystupoval proti jejich nositelům.

Ivan Málek i přes všechny své omyly nepochybně zůstává velkou postavou české biologie. Z jeho odkazu budou čerpat inspiraci ještě mnohé další generace. Jeho osudy je také možno považovat za symbol lesku i bídy mnohostrannosti a neutuchající a nezadržitelné aktivnosti ve vědě.

Martin Franc,
Archiv AV ČR