Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > listopad  > obsah

Evropa se zajímá o rostliny

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Naprostá většina života na zemi závisí na skutečnosti, že rostliny využívají sluneční energie, aby přeměnily oxid uhličitý a anorganické sloučeniny na aminokyseliny, cukry, nukleotidy a další organické sloučeniny. V globálním měřítku je asimilace oxidu uhličitého a recyklování kyslíku a dusíku rostlinami klíčová pro stabilizování a udržení stálého složení atmosféry a je významná pro vytváření klimatu.

Dodejme, že základem kultur, který popisuje naše historie, byl před desetitisíci let přerod neolitického nomádského lovce a sběratele v usedlého zemědělce. Pěstitele a chovatele. Na místech, kde se tak mohlo dít efektivně a po delší dobu, vznikala trvalá osídlení, města a s nimi říše, které se posléze dostaly do dějepisu. Málokdy se dovídáme, že za vzestupy a pády říší, včetně mezopotámských a andských, byla přečasto i okolnost jak rostliny, tehdy již hospodářské plodiny, svou zdánlivě samozřejmou úlohu zdroje potravin plnily. Kupodivu i jedenadvacáté století, nadité objevy a informacemi, přichází se závažnými, snad osudovými problémy, které vycházejí ze způsobu, jak člověk rostlin využívá. Problémy mají globální rozměr. Oč jde?

Je nás přes šest miliard. K nárůstu o jednu miliardu potřebovalo lidstvo na počátku minulého století více než 100 let, v jeho průběhu se generační čas zkrátil na dvanáct či čtrnáct let. Odhad, že nás v polovině našeho století bude 8 až 11 miliard, je velmi pravděpodobný a při přijetí spodní hranice téměř jistý. Víme, že přes 90 % lidí přibývá v zemích, které dnes patří do kategorie tzv. třetího světa. K němu se vztahuje i znepokojivý údaj, že v současném světě trpí podvýživou více než 600 milionů lidí a že dvě miliardy žijí v podmínkách nestabilizované výživy, jak eufemicky zní statistický údaj. Otázka jak nasytit svět je aktuální hned z několika důvodů. Již padesát let nemáme pro zvýšení produkce další ornou půdu, které spíše ubývá. Ubývá i vody pro zavlažování plodin, jež spolu se zvýšeným dusíkatým hnojením a výkonnějšími odrůdami v šedesátých letech zabránilo potravinové krizi ve třetím světě. Navíc došlo v celosvětovém měřítku k degradaci půd a tam, kde se ve vysoké míře používají pesticidy a strojená hnojiva (patří sem v podstatě celá EU), narušuje intenzivní rostlinná výroba životní prostředí, snižuje biodiverzitu přirozených ekosystémů. To vše se děje v situaci, kdy člověk, již tak využívající ve svůj prospěch téměř polovinu veškerého suchozemského nárůstu rostlinné biomasy v tomto století, zvyšuje i své nároky na rostliny jako zdroje energie, průmyslových materiálů a farmak.

Může se zdát paradoxní, že tento téměř katastrofický scénář budoucnosti chce přepisovat Evropská unie, která se v žádném případě nemusí obávat nouze o potraviny a která měla a má starosti spíše s jejich přebytkem. V polovině tohoto roku se v Bruselu konalo pod názvem Plants for the Future zasedání Evropského technologického fóra zaměřené na rostlinnou genomiku a rostlinné biotechnologie. Zúčastnili se jej přední představitelé výzkumu, potravinářského, biotechnologického a farmaceutického průmyslu, zástupci zemědělců a spotřebitelských organizací. Hlavním iniciátorem byla European Plant Science Organisation (EPSO), v níž Českou republiku zastupuje Ústav experimentální botaniky AV ČR, jmenovitě jeho ředitelka Ivana Macháčková. Cílem byla formulace evropské vize rozvoje rostlinné genomiky a biotechnologií. Program zaštítil a podpořil i evropský komisař pro výzkum Philippe Busquin.

Základním podnětem tohoto poněkud neočekávaného kroku je ekonomie. Zelená ekonomie Evropy. Představuje její třetí největší průmyslové odvětví a po připojení nových členských států sama primární produkce zaměstnává v 17 milionech farem 8 % celkové pracovní síly (dříve 4 %). Její tržní obraty se pohybují v miliardách eur. Rozvinutý je evropský průmysl poživatin a nápojů s ročním obratem 600 mld. eur a průmysl dřevařský s doprovodnými aktivitami v rozsahu 200 mld. eur ročního obratu. Evropa importuje za 667 miliard eur zemědělských produktů a exportuje za 567 mld. eur. Např. semenářství představuje 30 % světového trhu této oblasti. Nad útěšnými miliardami a procenty ale stále zřetelněji vystupuje stín budoucího zaostávání. Evropa není připravena konkurovat blížící se záplavě levných potravin s uplatněním geneticky modifikovaných plodin, k níž s největší pravděpodobností během tohoto desetiletí dojde. Invaze přijde z USA, Kanady, Argentiny, Austrálie a dalších zemí, jež takové plodiny často většinově pěstují. Nízké ceny mohou být nepřekonatelným lákadlem i pro jinak konzervativní evropské spotřebitele. V širším kontextu není Evropa připravena ani uspokojit narůstající trh energeticky využitelné rostlinné biomasy, rostlinných průmyslových surovin a farmak. Z toho vyplyne snížení evropských investic do základního a aplikovaného výzkumu v této oblasti, zúžený prostor pro uplatnění rostlinných biotechnologií spojený s přesouváním evropských a zahraničních podnikatelských aktivit do úživnějších regionů v Jižní Americe, Indii a jinde. Evropské mozky základního výzkumu rostlinné molekulární biologie, genomiky budou hledat uplatnění za oceány v USA, Kanadě či Japonsku. Evropa opravdu není štědrá a do výzkumu a vývoje rostlinných biotechnologií investuje asi 400 milionů eur ročně oproti 650 milionům ve Spojených státech. Nemá pro tyto oblasti ani dlouhodobé koordinované programy, kterých mají zahraniční konkurenti řadu. Na druhé straně existuje významný evropský příspěvek k rozvinutí výzkumu molekulární biologie rostlin, charakterizovaný i tím, že genom univerzální modelové rostliny Arabidopsis thaliana, na níž byla celá molekulární biologie a genetika založena, byl sekvenován (ve stejné době jako lidský) právě zde. Zbývá obava, že vysoký intelektuální potenciál nebude efektivně využit.

Evropa tedy potřebuje nové užitkové rostliny. Její vize se promítla do konkrétní představy krátkodobého programu (do roku 2010) genomického výzkumu většinových evropských plodin: obilovin, luštěnin, brambor, olejných rostlin, ovoce a lesních dřevin. Ten se má stát základnou strategických cílů obsažených v dlouhodobém programu do roku 2025. V jeho rámci mají být získány základní genomické poznatky o uváděných plodinách a realizovány ve šlechtění nových odrůd. Jaké vlastnosti mají tyto odrůdy mít? Především mají poskytovat udržitelnou úroveň zemědělství při snížení energetických vstupů a být "šetrné" vůči životnímu prostředí. Používat méně strojených hnojiv, méně pesticidů a dosahovat vysokých výnosů. Mají to být odrůdy, které se vypořádají s rozmary měnícího se klimatu, se stresy stále častěji se opakujících extrémních podmínek, zejména sucha. Při zachování kvantitativních ukazatelů se pak akcenty přenášejí na kvalitativní parametry splňující požadavky dieteticky vyvážené potravy a nárůstu požadovaných sekundárních metabolitů pro farmaceutický průmysl.

Evropa si je zároveň vědoma stoupající nerovnováhy v produkci potravin mezi vyspělými státy a třetím světem. Do svého programu zahrnuje jako nezbytnost i podíl na dosažení potravinové soběstačnosti problémových oblastí. Nástroje k dosažení uváděných cílů jsou známy: využití a vývoj dalších poznatků molekulární biologie rostlin, genomiky a proteomiky; zapojení bioinformatiky a sofistikovaného modelování.

Evropská unie si je vědoma i citlivého společenského podtextu. Potenciálním zákazníkům mají být nabídnuty alternativní potraviny, má se zvýšit úroveň zabezpečení před "únikem" genetických modifikací do volné přírody, má být dopracován legislativní rámec jejich využití. Především pak má místo agitace nastoupit dialog mezi spotřebiteli, vědeckou komunitou a biotechnologickým průmyslem.

Nechci, aby předcházející řádky vyzněly jako apologetika využívání geneticky modifikovaných rostlin, neboť ty představují pouze jeden z aspektů celého programu. Zároveň nejde ani o moderní verzi kdysi tolikrát opakovaných a posléze zbankrotovaných hesel "dohnat a předehnat". Evropská unie přijala výzvu doby a chce se s ní seriózně vypořádat. Je to výzva i pro domácí vědu, základní a aplikovaný výzkum, aby se na tomto úsilí podílel, aby, obrazně řečeno, nastoupil dříve, než se vlak rozjede. Česká realita v této oblasti ještě předčí negativní obraz evropský.

JAN KREKULE,
Ústav experimentální botaniky AV ČR