Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > říjen  > obsah

Památkář Václav Wagner

Obrázek k článku 

"Při všech pracích udržovacích a opravných si všude uvědomujeme, že jde o živé umění, o živoucí organismus, který se hlásí o svá práva a nemůže být ošetřován jako vývojem překonaný doklad. V nejrozsáhlejším kolektivním díle minulosti, starém městě, je nad jiné jasný jak pojem živého organismu, tak způsob jeho ošetřování, jenž mu vrátí plnou schopnost dýchání."
(Umělecké dílo minulosti a jeho ochrana)

Václav Wagner se narodil 7. listopadu 1894 v Cimpulungu (Bukovina), kde jeho otec Robert působil jako vrchní komisař finanční stráže. Po otcově předčasném úmrtí (1899) vyrůstal s matkou Zdenkou, rozenou Fischerovou, v Pacově a později v Praze. Absolvoval táborské klasické gymnázium (1912) a vystudoval dějiny umění a klasickou archeologii na pražské univerzitě, kde docházel především do seminářů Karla Chytila a Hynka Vysokého. V roce 1917 obhájil práci Očištění Orestovo v řeckém umění výtvarném a byl prohlášen doktorem filozofie. Poté jej H. Vysoký zaměstnal na necelý rok v archeologickém ústavu české univerzity.

V únoru 1919 nastoupil jako praktikant do Státního památkového úřadu v Praze a setrval zde až do svého penzionování. Od ledna 1921 působil jako lektor nauky o ochraně historických a uměleckých památek na Karlově univerzitě. V těžkých letech druhé světové války byl pověřen dokonce vedením a správou památkového úřadu, podobně jako v letech 1945–1948. Když byl v březnu 1948 zproštěn svého místa, odešel kvůli komplikované silné krátkozrakosti na delší zdravotní dovolenou.

Václav Wagner díky svému úřadu zachránil za druhé světové války mnoho rekvírovaných uměleckých děl a historických památek tím, že je nechal dočasně "pohřbít" na ostrově Maniny. Z literatury je známé jeho přátelství s baronkou Sidonií Nádhernou, které pomáhal, bohužel neúspěšně, předejít obsazení zámku ve Vrchotových Janovicích oddíly SS. Spojoval jej s ní i náhled na domácí politický vývoj po roce 1945. Společenský Wagner se v té době často stýkal také s francouzským a americkým velvyslancem. V roce 1949 jej zatkli a odsoudili ve vykonstruovaném politickém procesu. Byl omilostněn po řadě let strávených v Mírově a Leopoldově. Dožil v Palatě, pražském domově pro zrakově postižené. Zemřel 21. března 1962 a byl pochován v rodinné hrobce v Pacově.

V. Wagner se rozešel se zastánci tradiční analytické památkové péče v čele se Zdeňkem Wirthem a na základě teoretických poznatků a praktických zkušeností prosazoval syntetickou metodu v přístupu k objektu památkového zájmu. Ta spočívala v rehabilitaci uměleckého obsahu díla, u nějž se dosud zdůrazňovala cena stáří, a v celostním pohledu na umělecké dílo minulosti, které působí trvale při zachování své tvarové a estetické struktury: "Bez syntézy by nebylo onoho souboru požadavků, které ochrana uměleckého díla musí klást, má-li zůstati 'ochranou' v pravém smyslu. Čím je ostatně celá 'ochrana památek' než souborem požadavků v oblasti výtvarného díla? Neboť nelze zapomenouti, že umělecké dílo všech věků má dvojí charakter – vedle uměleckého tvaru jako historického objektu, vázaného časem a prostorem, je zároveň uměleckým jevem, absolutním vyřešením apriorních problémů, které se povznáší mimo čas a prostor do oblasti absolutní, nepodmíněné platnosti." V. Wagner navazoval na některé domácí podněty, zejména se přihlásil k Václavu Vilému Štechovi a Janu Mukařovskému. Své myšlenky shrnul v polemických statích vydaných souborně pod názvem Umělecké dílo minulosti a jeho ochrana (1946).

Stal se symbolem památkové péče směřující od ochrany jednotlivých historických a uměleckých děl k ochraně jejich souborů v sídelních celcích a komplexních architektonických souborech. Oprávněnost svého přístupu prokázal stavebně historickými průzkumy a uměleckohistorickými monografiemi českých měst (Tábor, 1924; Pardubice, 1943; Soběslav, 1946; Klatovy, 1948). Řadu svých příspěvků, věnovaných aktuálním otázkám ochrany památek, publikoval časopisecky (v Jihočeském přehledu, Ročence Kruhu pro pěstování dějin umění, Uměleckém měsíčníku, Věstníku "Za starou Prahu", Volných směrech, Zprávách památkové péče aj.). V odborné práci se zaměřil rovněž na restaurování malířských a sochařských děl (varoval před razantní očistou kamenosochařských památek a před odstraňováním přemaleb dřevořezeb) a na studium barokní architektury (Barok v Čechách, 1940).

Odborný seminář Osobnost Václava Wagnera, připravený v roce 1999 Českým národním komitétem ICOMOS a Státním ústavem památkové péče, prokázal životnost jeho myšlenek. V roce 2000 byla V. Wagnerovi posmrtně udělena prestižní cena prof. dějin umění Maxe Dvořáka.

HANA KÁBOVÁ,
Archiv AV ČR