Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > leden  > obsah

První Čech v Antarktidě před 75 lety

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Projektová příprava první oficiální české vědecké stanice v Antarktidě na ostrově James Ross v souostroví Jižních Shetland (projekt LA 118) dospěla na podzim 2003 do fáze postupné realizace. Spolupráci řady odborníků a pracovišť koordinuje vedoucí antarktického týmu RNDr. Pavel Prošek, zkušený polárník, profesor Masarykovy univerzity v Brně, jenž vede tamní Výzkumné pracoviště polární ekologie na Přírodovědecké fakultě MU.
Podobně jako on se jí zúčastnili i někteří další badatelé antarktických expedic jiných států s vědeckým programem. Odlišný charakter má stanice ECO Base Nelson Island, také v Jižních Shetlandách, kterou v roce 1989 založil Jaroslav Pavlíček, expert na přežití v extrémních podmínkách, jehož programy absolvovalo více zájemců, z nichž někteří své zkušenosti publikovali.

Na podzim 1928 se vydal na svou nejednoduchou cestu do polárních krajin PhDr. Václav Vojtěch (1901–1932) a stal se prvním Čechem, který dne 27. ledna 1929, před 75 lety, vstoupil na ledem a sněhem pokrytou půdu Antarktidy, a to jako účastník polární výpravy amerického admirála Richarda Evelyna Byrda (1888–1957).

V. Vojtěch se narodil 28. listopadu 1901 v lesnické rodině, vyrůstal v myslivně ve Skřivanech u Nového Bydžova. Pro svůj předmět ho zaujal profesor zeměpisu na novobydžovském gymnáziu. Na Filozofické fakultě v Praze studoval spolu s geografií také historii. Potřeba přivýdělku ho zavedla do Českého zemského archivu (Archivu země České, dnes součásti Státního ústředního archivu), kde pracoval jako pomocná vědecká síla v Archivu národního osvobození (tehdy v budově Národního muzea). Ten při zemském archivu založil PhDr. Jaroslav Werstadt (1888–1970), pozdější přednosta, pak ředitel transformovaného archivního oddělení Památníku osvobození, od 1945 ve Vojenském historickém ústavu. V písemné pozůstalosti neboli osobním fondu J. Werstadta, jenž je uložen v Archivu Akademie věd ČR, jsou veřejnosti dosud neznámé a nevyužité archivní dokumenty vztahující se k V. Vojtěchovi, zejména jeho korespondence adresovaná J. Werstadtovi v letech 1921–1929, rukopis Vojtěchovy historické práce První československý důstojník ing. Václav Dostal a také smuteční oznámení z roku 1932.

V. Vojtěch byl nepochybně ambiciózní, snažil se využít nabízejících se příležitostí. Již v letech 1922–1923 byl jmenovaným archivem pověřen zpracovat ve Francii materiál československé kolonie z válečných dob, čímž byl inspirován i k zmíněné stati o Dostalovi, padlém v čele dobrovolníků s rotou Nazdar na pláni poblíž Artois 9. května 1915. Česká kolonie pařížská v našem odboji bylo téma Vojtěchovy historické disertační práce, otištěné ve čtvrtletníku Naše revoluce, redigovaném J. Werstadtem, kam jinak přispěl také referáty či recenzemi o obdobně zaměřené literatuře a překlady Dostalových dopisů z francouzštiny.

Tehdy v Paříži viděl film o tragické výpravě britského kapitána Roberta Scotta k jižnímu pólu v roce 1912, který jej mocně ovlivnil. V rozměrném a dodnes cenném Albu representantů všech oborů veřejného života československého, které bylo vydáno k 10. výročí republiky už v roce 1927, mezi fotografiemi a biogramy předních a zasloužilých žen a mužů kupodivu nechybí „Vojtěch Václav, PhC., zeměpisec… Mladý vědec, který svou agilností opravňuje k velkým nadějím. Vyjednává se slav. cestovatelem Fridtj. Nansenem, by se mohl připojiti k jeho projektované sibiřské cestě, aby pod jeho vedením mohl doplniti svoje vzdělání polárního cestovatele…“. Snad ještě překvapivější je, že pronikl i mezi většinou renomované autory, kteří uvozovali jednotlivé oddíly Alba studiemi. V. Vojtěch je autorem historické kapitoly Československá revoluce. Po dosažení doktorátu v roce 1927 krátce pracoval jako redaktor tiskové kanceláře Central European Press. S Fridtjofem Nansenem nevycestoval, ale zaměřil se na připravovanou Byrdovu výpravu.

Po léta se ve velmi otevřených dopisech J. Werstadtovi svěřoval se svými pochybnostmi a nadějemi. Cestu na Nový Zéland k Byrdovi finančně podpořili také T. G. Masaryk a Tomáš Baťa. Překonal četné překážky, ale vytrval a do Antarktidy se dostal. Dochovala se pohlednice s fotografií komandéra Byrda s kapitánem Melvillem a razítkem Byrd Antarctic Expedition, kterou V. Vojtěch psal na vlajkové lodi Byrdovy výpravy City of New York dne 12. listopadu 1929 a adresoval ji J. Werstadtovi s blahopřáním k vánocům a novému roku.

Po návratu z úspěšné jihopolární expedice 1928–1930 do USA se stal jako první Čech 24. května 1930 nositelem Zlaté medaile Kongresu USA (druhým je Václav Havel od roku 2003). Podrobně svou účast v expedici popsal v knize Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem, kterou vydal v roce 1932 a jež znovu vyšla v roce 1968.

Po návratu do Československa hojně přednášel o prožitém i o budoucích plánech. Připravoval se na vlastní polární výpravu, ale získat tak značné finanční prostředky bylo svízelné. Již ve své knize o zážitcích v Byrdově expedici, v níž se nemohl stát vědeckým spolupracovníkem, velmi zdůrazňoval své úsilí o budoucí vědecký badatelský program. V létě 1932 byl před cestou do severní Kanady a na Aljašku, o níž promluvil v rozhlase. Tehdy také řekl: "Nejde mi však o sportovní rekordy, nýbrž o vážná vědecká studia," a upřesnil, že ho budou zajímat klimatické polární poměry, arktická glaciologie, polární geografie a geologie, arktické poměry z hlediska národohospodářského, což zatím nebyl vědecký program vyhraněný.

V. Vojtěch překonal mnohá nebezpečí na druhé straně světa, aby se mu stala osudnou hrana kánoe převrácené při podvečerní projížďce na Labi v sobotu 6. srpna 1932, po táboráku, který na rozloučenou s ním uspořádali mladí obdivovatelé v Sadské. Nedožil se 31 let. Rodina i veřejnost se s ním rozloučily 13. srpna 1932 v pražském krematoriu.

JAROSLAVA HOFFMANOVÁ,
Archiv AV ČR