Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > září  > obsah

Příliš hlučná samota ve Filozofickém ústavu: Zahraniční pomoc zatopené knihovně

Obrázek k článku Obrázek k článku 

Staří filozofové mívají na svých podobiznách knihy, atributy své vědy. Mívají je na svých fotografiích i filozofové dnešní. I pro současné filozofické poznání mají knihy a časopisy základní význam. Poškození a zničení části knihovního fondu Knihovny Filozofického ústavu Akademie věd České republiky – největší specializované knihovny svého druhu v Česku – následkem povodní v srpnu 2002 se proto podstatným způsobem dotklo všech pracovníků Filozofického ústavu Akademie věd ČR a velké části české filozofické obce; odezva v médiích však ukázala, že ani širší veřejnosti nebyl osud knihovny lhostejný a že i zde byla tato knihovna velmi známá a dobře hodnocená.

Dnes, téměř rok po katastrofě, již není pochyb o tom, že pokud jde o knižní fond, podařilo se nejen z valné části kompenzovat ztráty, nýbrž při menším počtu titulů strukturu fondu aktualizovat a kvalitativně pozvednout. Tento úspěch ovšem nepřišel sám a jaksi mimoděk. Stojí za ním mimořádné a nezištné osobní nasazení mnoha jednotlivců při organizování pomoci ze zahraničí (na niž bylo především třeba se spoléhat) na pozadí čehosi, co snad lze nazvat akademickou solidaritou. Případ Filozofického ústavu ukazuje, že tato vazba naštěstí stále funguje.

V atmosféře všeobecného zmatku bezprostředně po povodních se především kladla otázka: jak na to?

Prakticky ihned po zpřístupnění prostor ústavu po pohromě vznikla na internetových stránkách ústavu zvláštní stránka věnovaná aktuální situaci po povodni. Její nejpodstatnější složkou byl dopis ředitele Filozofického ústavu informující o katastrofě a rozsahu ztrát a především obsahující naléhavou prosbu o finanční i materiální pomoc adresovanou především zahraničním akademikům a akademickým institucím. Tento dopis se stal základem a hlavním referenčním bodem veškerých pozdějších snah o likvidaci katastrofálních ztrát v knižním fondu.

Skutečným klíčem k mimořádnému ohlasu a úspěchu této výzvy v zahraničí se ovšem stala – jak ukázal vývoj událostí – strategie intenzivního využití osobních vazeb v zemích, které zaujímají ve filozofii tradičně velmocenské postavení, namísto pouhého spoléhání se na oficiální, institucionální úroveň komunikace. Pohled na cesty, jimiž se pozdější dárci o sbírkové kampani dozvěděli, ukazuje, že právě osobní kontakty zde sehrály rozhodující úlohu. Byli to právě zahraniční kolegové oslovení jednotlivými pracovníky ústavu, kdo informaci a příslušnou internetovou adresu dále efektivně šířili v místních akademických kruzích, případně se dokonce ve větší či menší míře při organizaci sbírek sami angažovali. A byly to především osobní vazby, díky nimž se podařilo pro celou akci zajistit nepostradatelné finanční a logistické zabezpečení – ať už jde např. o poskytnutí prostor pro soustředění knih získaných v USA Velvyslanectvím ČR ve Washingtonu, vyjednání mimořádně velkorysé vládní finanční pomoci z USA a Velké Británie či angažmá institutu CEFRES při organizaci a financování centralizované sbírkové kampaně ve Francii.

Spoluprací téměř všech oddělení Filozofického ústavu byl vytvořen seznam nejžádanějších titulů, který byl zveřejněn na internetových stránkách a stal se rozhodujícím vodítkem zejména pro dárce v anglosaském světě.

Nejrozsáhlejší pomoc knihovně se realizovala v USA. Dříve, než bylo možné obrátit se na více než 350 kateder filozofie v USA a na tamější největší filozofickou organizaci – American Philosophical Association – bylo třeba vypracovat logistický plán, jak knihy shromažďovat a následně dopravit do Prahy. Začínat bez jediného dolaru či koruny a bez institucionální základny nebylo jednoduché. Bylo třeba najít místo v USA, kam by bylo možno zasílat darované knihy, neboť bylo zřejmé, že málokdo by posílal knižní dary přímo přes oceán. Dále bylo třeba zajistit finanční zdroje na uhrazení poštovného dárců na území USA – a tím opět zvýšit počet potenciálních dárců – a následně na zaplacení převozu knih z USA do ČR. Konečně bylo třeba akci zaštítit garancemi důvěryhodných institucí. Na základě domluvy nabídla Purdue University v New Yorku malou místnost, především však učinila velkou výjimku, když zřídila konto, na něž bylo možné posílat peněžní dary. Veškeré formality spojené s daňovými záležitostmi dárců a s tokem financí přes Purdue University museli doladit právníci a podepsat zástupci Filozofického ústavu.

Celé věci velmi pomohlo Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu. Martin Matuštík, hlavní organizátor sbírky v USA, říká: "Nebýt toho, ze český velvyslanec v USA, Martin Palouš, je také filozof, kterého již léta znám, a že to bylo ještě v době, kdy byl vztah k filozofii a její roli v českém dění i na Pražském hradě niterně pozitivní, asi by se ambasádu nepodařilo přesvědčit, aby na sebe vzala úkol stát se místem, kde by se soustředily veškeré dary. Na začátku celé akce," říká dále Martin Matuštík, "jsem na Purdue University vyrobil asi 1000 letáků s líčením průběhu povodní doplněným obrázkem nosorožce, kterého lovili z vody v pražské ZOO, a s výzvou americké filozofické obci o pomoc. Ve výzvě jsem se snažil vysvětlit roli filozofie v českých dějinách a politice, od Cyrila a Metoděje přes Husa a Komenského až ke Kafkovi, Masarykovi, Husserlovi, Patočkovi, Paloušovým – otci i synu –, a bratrům Havlovým. Také jsem nadhodil Hrabalovu myšlenku, že hospody a katedrály jsou pro Čechy stejně svaté, neboť tam jde o setkání s pravdou, a tak zatopení dvou velkých pivovarů a 40 000 knih filozofie znamenala pro Česko dvojí stejně velké trauma. Moje domovská katedra filozofie zaplatila výrobu letáků a poštovné na jejich rozeslání po celých Spojených státech. Další organizace daly leták na webové stránky... Zbytek je historie velké americké odezvy v podobě řádově tun knih, které doslova zavalily velvyslanectví ve Washingtonu. Nakonec jsem od úředníků velvyslanectví dostal několik urgentních e-mailů, že je třeba zasílání darů zastavit, neboť již nemají místo na jejich ukládání."

Rozsáhlá a úspěšná zahraniční sbírková kampaň na pomoc pražskému Filozofickému ústavu pomalu doznívá a ohnisko práce na obnově knihovny se v současné době přesouvá: hlavním cílem je nyní zpracovat evidenci získaných titulů a vybudovat nové, bezpečnější prostory, do nichž by knihovna měla být během příštího roku přestěhována. Architektonický projekt je vypracován a schválen, hlavní stavební práce by měly být zahájeny v listopadu letošního roku.

Již dnes lze odhadnout, že cestou zahraničních darů ústavní knihovna získá nejméně 15 000 svazků knižní a časopisecké literatury – přičemž jen z USA lze počet darovaných knih odhadnout na asi 10 000 svazků. Navíc se vesměs jedná o publikace značné odborné hodnoty.

Jak již bylo řečeno, obnovený fond nebude pouhou obdobou fondu zničeného, neboť i ve filozofii dochází v současnosti k výraznému posunu témat, přístupů i jazykové orientace. V aktualizovaném fondu bude nejsilněji zastoupena angličtina – zatímco před katastrofou bylo největší procento zahraniční filozofické literatury v naší knihovně v němčině. Souvisí to nepochybně i s tím, že výzva pracoviště o pomoc měla největší ohlas právě v anglosaském prostředí – v USA a Velké Británii.

Abychom zdůraznili, že si pracovníci ústavu váží všech darovaných knih a časopisů, kromě obvyklého poděkování uvádíme jména dárců v každé publikaci na zvláštním, tzv. povodňovém lístku, který je vlepován na přídeští publikace.

Zvláštní poděkování jsme již zaslali nejzasloužilejším institucím a osobám: za finanční pomoc Britské radě v Praze, Nadaci VIA, Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze, Vzdělávací nadaci Jana Husa. Za pomoc při organizaci a logistické podpoře sbírky Institutu CEFRES v Praze, Purdue University (USA), pánům Martinu Paloušovi a Janu Skalníkovi z Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu.

Na závěr snad lze s Martinem Matuštíkem říci: "Když jsem si letos v červnu povídal s americkými a českými studenty v rámci pražské letní školy o Hrabalově Příliš hlučné samotě, byli jsme rádi, že USA neexportují jen několikatonážní bomby a že ve Spojených státech se najdou také štědří lidé, kteří Praze darovali několik tun filozofie."

Prof. MARTIN BECK MATUŠTÍK,
Katedra filozofie, Purdue University, USA,
Mgr. JAN PALKOSKA,
hlavní koordinátor zahraniční pomoci knihovně,
Filozofický ústav AV ČR,
Dr. FRANTIŠEK POSPÍŠIL,
vedoucí knihovny Filozofického ústavu AV ČR