Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > září  > obsah

August Sedláček (1843–1926) 160. výročí narození

Obrázek k článku 

Město Mladá Vožice rozkládá se na svahu výšiny, tak že z jižní strany není je viděti, až se k němu přijde. Za to je dobře viděti skalnatou homoli, která se nad městem vypíná a na svém vrchu kapli nese. Říká se jí nyní Hrad, poněvadž na vrchu tvrdý a pevný hrad stával. Z něho sice nic nezbylo, nicméně přece lze viděti, jak zpevněn býval, a cestu nahoru vážiti vždy se vyplatí, poněvadž jest s vrchu pěkný rozhled.
Pokud bychom pokračovali dál v četbě citovaného textu, získali bychom nejen důkladnou představu o podobě někdejšího vožického panského sídla v poslední čtvrtině 19. století, ale především by nám byl nabídnut velice zevrubný, pramenně podložený přehled osudů hradu i osudů jeho držitelů v hlubokých genealogických, topografických a heraldických souvislostech. S podobnou důkladností ovšem August Sedláček nezpracoval pouze dějiny hradu v Mladé Vožici, v níž se 23. srpna roku 1843 narodil, ale i několika tisícovek dalších Hradů, zámků a tvrzí království českého, jak zní celý titul jeho nejmonumentálnějšího patnáctisvazkového díla.

Stará šlechtická sídla Sedláčka přitahovala už od útlého věku. Podle vlastních vzpomínek si do ruin Šelmberka poblíž Vožice promítal dětské pohádky i historické příběhy a později jako student vyššího gymnázia v Písku do třinácti sešitů vypsal z tehdy dostupné literatury vše o hradech z celých Čech. Na píseckém gymnáziu se jeho smysl pro dějepisné bádání vyhranil a po maturitě v r. 1863 se A. Sedláček zapsal na Filozofickou fakultu pražské univerzity. Po jejím absolvování (o čtyři roky později) působil jako středoškolský profesor. Nejprve několik let v Litomyšli, poté v Rychnově nad Kněžnou a nakonec – téměř čtvrt století – v Táboře. V životě i v práci si navykl dodržovat přesný řád, že dle jeho způsobu života mohl každý uhodnouti, kolik je hodin, jak se mu prý smávali studenti.

Od počátku 70. let začal Sedláček systematicky z původních písemných pramenů zpracovávat dějiny českých panských sídel. V r. 1878 byl první díl hotov. Práce se však omezovala pouze na genealogii a odborná komise sezvaná nakladatelem Šimáčkem doporučila doplnit další souvislosti. Sedláček se tedy o prázdninách – jako ostatně mnohokrát předtím i potom – vypravil na pěší pouť po hradech, zámcích a archivech. V malém kufříku si nesl noční prádlo, hřeben, kartáček na zuby a trepky, k obraně proti psům a opilým lidem nosíval těžkou hůl. V r. 1880 byl první sešit Hradů dokončen a o dva roky později vyšel celý první svazek. V témž roce (1882) byl Sedláček zvolen dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. V následujících letech při zpracovávání zbývajících čtrnácti dílů prošel celé Čechy, pročetl nepřeberné množství místních historických písemností a z autopsie popsal stovky lokalit. Kromě práce na Hradech byla nezanedbatelná také Sedláčkova spolupráce s Ottovým slovníkem naučným a podstatný význam, především pro místopisná bádání, mají i jeho další díla – Místopisný slovník historický království českého nebo Českomoravská heraldika. S místopisným bádáním úzce souvisí i Sedláčkův zájem o regionální dějepis, zejména o dějiny míst, k nimž měl bližší vztah. Zpracování své historie se tak dočkala z jeho pera města Mladá Vožice, Rychnov nad Kněžnou a Čáslav, důkladnou pozornost ve třech svazcích věnoval dějinám Písku.

Do posledně jmenovaného města A. Sedláček přesídlil v r. 1899 po smrti své první ženy Ernestiny Hlavaté. Ukončil tím své působení na táborském gymnáziu a v Písku se pak jako penzista plně věnoval svým odborným zájmům. Kromě toho na sebe vzal i starost o městský archiv a muzeum. Rok před svými osmdesátinami (1922) se August Sedláček podruhé oženil. O čtyřicet let mladší učitelka Tereza Barcalová jej pak doprovázela na jeho neustávajících cestách a pomáhala mu i s pořádáním městského archivu v Rokycanech, kam Sedláček na jeden týden v měsíci za byt a stravu z Písku dojížděl. Ve 20. letech vyšly mj. také jeho studie o místních názvech, o starých mírách a váhách či o historickém rozdělení Čech na kraje.

Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění Sedláčkovy zásluhy ocenila již krátce po svém založení, když jej v r. 1891 zvolila svým dopisujícím členem a později postupně také členem mimořádným a řádným (1912). V r. 1906 se Sedláček stal přespolním členem KČSN.

Dlouhý a plodný život jednoho z největších historiků české šlechty a jejích sídel se uzavřel v Písku 15. ledna roku 1926.

PAVEL KODERA,
Archiv AV ČR