Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > červenec  > obsah

Justin Václav Prášek (7. 8. 1853 - 23. 12. 1924) 150. výročí narození

Obrázek k článku 

Procházíme-li Brandýsem nad Labem směrem na Starou Boleslav, narazíme před mostem přes Labe na pravé straně ulice na Kopečku na rohový dům. Jeho průčelí zdobí busta \"dějepisce okresu a města\" Justina Václava Práška, který se zde, v brandýském podzámčí, narodil. Nápis se však zmiňuje jen o části historikova přínosu české vědě - máme zároveň co do činění s jedním ze zakladatelů české orientalistiky.

J. V. Prášek byl synem kamenického mistra. Po absolutoriu gymnázia na Starém Městě pražském se zapsal na blízkou filozofickou fakultu. Zaměřil se zprvu na historickou topografii, kombinující obě jeho učitelské aprobace - dějepis a zeměpis. K regionální historiografii tíhnul odmalička, jak dokládá dochovaný rukopisný "časopis" Polaban z r. 1868, jehož byl Prášek hlavním redaktorem a autorem. Už o pět let později vydal svou první publikaci Okres Brandejský n. L. Regionálním dějinám se věnoval i za svého mimopražského učitelského působení na středních školách (do r. 1899), jak dokládají spisy Dějiny města Turnova (1874) či Politický okres Klatovský (1880).

V té době ovšem absorbovala velkou míru jeho pozornosti také antika, zejména ale dějiny starověkého Blízkého východu. Zatímco první samostatná Práškova práce v této oblasti Kambysés a podání starověké (1885) byla na domácí půdě přijata nepříznivě, následující, v Berlíně vydaná monografie Medien und das Haus des Kyaxares (1890), měla v zahraničí příznivý ohlas. Práškovi se tak otevřely dveře k mezinárodnímu věhlasu, který mu přinesly jeho další práce v němčině a angličtině, jako například To the Question of Exodus (1900), Sennacherib's Second Expedition to the West (1902), třísvazkové Forschungen zur Geschichte des Alterthums a především nejvíce ceněné Geschichte der Meder und Perser bis zur makedonischen Eroberung (1906-1910), znovu vydané v 60. letech. Absolvoval také řadu studijních cest po západní Evropě (Berlín, Mnichov) i přímo do míst svého bezprostředního badatelského zájmu, často za přispění České akademie věd a umění. Českou vědu reprezentoval také na řadě světových orientalistických kongresů.

V Práškově případě však platilo, že nikdo není doma prorokem. Jeho početné české monografie z oblasti starověkých národů Blízkého východu - např. Medie (1905), Foiničané (1912) či rozsáhlé Dějiny starověkých národů východních (1897-1899) - se těšily úspěchu a byly poměrně dobře přijímány. Ač byl jejich charakter spíše popularizační, seznamovaly české čtenáře s nejnovějšími výsledky soudobé světové orientalistiky v oblasti dosud v české odborné literatuře málo dotčené. Své význačné místo si vydobyl při zpřístupňování této problematiky i jako autor četných hesel Ottova slovníku naučného. Prášek se zabýval také dalšími příbuznými tématy, zejména evropskými cestovateli po středověkém a raně novověkém Orientu. Výsledkem byla edice cestopisu Martina Kabátníka (1894), překlad Milionu Marka Pola (1902) a průkopnické studie o cestách Oldřicha Prefáta a Kryštofa Haranta.

Podstatně méně příznivě byly v odborných kruzích přijaty jeho práce ke starověkým řeckým dějinám, které Vladimír Groh dokonce označil za "zcela pochybené a plné těžkých omylů". S předními představiteli soudobé české historiografie, tzv. Gollovou školou, a zejména přímo s Jaroslavem Gollem a Josefem Pekařem nebyl Prášek - eufemisticky řečeno - právě v kordiálních vztazích. Na rozdíl od starší generace představitelů české vědy, jako byli historici Josef Kalousek, Josef Emler, Václav Vladivoj Tomek a klasický filolog Jan Kvíčala, kteří na sklonku roku 1892 s úspěchem navrhli jeho volbu dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. Souvisí s tím i velmi opatrný Práškův postoj ke klíčové otázce české vědy konce 19. století - pravosti RKZ. Kvíčala, do jehož časopisu České muzeum filologické Prášek hojně přispíval, se také stal nejhorlivějším podporovatelem Práškovy neúspěšné snahy o habilitaci z oboru starověkých dějin na filosofické fakultě české university v r. 1899. Celá kauza se táhla tři roky a vzbudila v odborné veřejnosti značný rozruch. V téže době na sebe Prášek po smrti Josefa Svátka vzal závazek pokračování v dlouholetém ambiciózním počinu - Dějinách Čech a Moravy nové doby, kam s úspěchem zpracoval vládu Josefa II. A období národního obrození (4 sv., 1903-1905).

V r. 1906 byl Prášek penzionován a mohl se tak začít účinněji zabývat místními problémy své rodné obce a jejího okolí. Jeho návrat k regionální historiografii nalezl nejšťastnější výraz v třísvazkové, dodnes nenahrazené monografii Brandejs n. L., město, panství i okres (1908-1913, čtvrtý svazek zůstal v rukopise).

J. V. Prášek zemřel ve věku 71 let ve svých oblíbených Klánovicích, kterým pomohl k lázeňskému statutu. I v periodiku jeho vědeckých odpůrců Českém časopisu historickém o něm Jan Klepl s uznáním napsal, že "vynikal překvapující pílí, plodností a schopností vpravovati se rychle do themat všeho druhu", s tím ovšem "souvisely především i nedostatky jeho práce".

Marek Ďurčanský,
Archiv AV ČR