Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > červen  > obsah

Úprava elektronického podpisu v právním řádu ČR

Patrně již dnes nemá význam připomínat, že s rostoucím užíváním informačních a komunikačních technologií (ICT) vzniká zároveň potřeba zajistit bezpečnost celého procesu. Právě s těmito ambicemi byl nepochybně také přijímán zákon o elektronickém podpisu. Vzhledem k tomu, že ještě před přijetím zákona bylo možno bez sebemenších obtíží užívat elektronický podpis v soukromoprávních vztazích, měl být přínosem hlavně pro oblast státní správy a samosprávy. Zákon o elektronickém podpisu byl schválen Parlamentem koncem roku 2000, tedy přibližně ve stejnou dobu jako v USA, což představovalo bezesporu jakési prvenství v celé Evropě.

Zákon o elektronickém podpisu se pro mnohé stal příslibem jednoduché a pružné komunikace se státem. Vzhledem k některým nepřesnostem a nejasnostem v zákoně však nebylo možné elektronický podpis v oblasti orgánů veřejné moci používat ani více než dva roky poté, co tento zákon nabyl účinnosti.

Samotná existence e-podpisu (§ 11) je podmíněna existencí alespoň jednoho akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb. Akreditaci tehdy uděloval Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen ÚOOÚ), a to pouze na základě prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu. Tvůrci zákona však v zákoně opomněli řádně stanovit, jakým způsobem má být vyhláška uveřejněna, a z tohoto důvodu ji ÚOOÚ také nemohl vydat. Bylo tedy třeba vyčkat na příslušnou novelu zákona, která problém odstranila (zákon č. 177/2001 Sb.), ale vyžádala si více než roční zpoždění procesu zavádění elektronického podpisu zejména v oblasti veřejného práva.

Závažnější problém představovaly změny původních procesních předpisů, a proto byla problematika používání elektronického podpisu výrazně novelizována. S účinností od 1. 7. 2002 byl přijat zákon č. 226/2000 Sb., kterým se mění trestní řád, občanský soudní řád, zákon o správě daní a poplatků, správní řád a zákon o elektronickém podpisu. Až tato novela odpověděla jak na požadavky praxe, tak i právní teorie.

V současné době lze používat elektronický podpis zejména v následujících případech:

  • pro podněty k procesním úkonům a sdělením dle trestního řádu, ať již jde o návrhy, žádosti, opravné prostředky či jiné podněty, které mají význam pro průběh trestního řízení (a to za pomoci zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu);
  • pro podání dle občanského soudního řádu, která obsahují návrh ve věci samé, jako např. žaloba, zpětvzetí žaloby, změna žaloby, odvolání, dovolání apod. (tyto úkony však budou mít další procesní účinky jen tehdy, jestliže budou do tří dnů doplněny písemným podáním stejného znění);
  • pro přiznání daně a hlášení a vyúčtování dle zákona o správě daní a poplatků (a to pouze pomocí zaručeného elektronického podpisu ve struktuře a tvaru zveřejněném správcem daně);
  • pro splnění povinností oznámit podíl na hlasovacích právech ve smyslu příslušné vyhlášky ministerstva financí (a to pouze pomocí zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb);
  • pro provádění zápisů do zdravotnické dokumentace ve smyslu zákona o péči o zdraví lidu (a to za pomoci zaručeného elektronického podpisu osoby, která zápis provedla).

Možnosti elektronického podpisu se stále rozšiřují, jednou z posledních novinek je např. přiznání k dani z přidané hodnoty (v současné době náš právní řád tento pojem používá ve více než 500 výrazech). Stávající právní úprava však zatím nepamatuje na ty právní předpisy, které použití procesních předpisů nedovolují či vylučují, případně obsahují zvláštní procesní úpravu (např. některé právní úkony ve smyslu zákoníku práce apod.). V budoucnu mohou problémy nastat také v souvislosti s nařízením vlády č. 304/2001 Sb., které mimo jiné neupravuje případy, kdy podání učiněné v elektronické podobě bude mít vady. V současné době se na základě tohoto nařízení uplatňuje postup stanovený procesními předpisy pro odstraňování vad podání, který ovšem opět musí probíhat v tradiční listinné podobě.

Výhody elektronického podpisu, a to zejména ve vztahu k podpisu tradičnímu vlastnoručnímu, jsou nesporné. I zde však existují rizika, s tradičním způsobem podepisování těžko srovnatelná. Nejvýznamnější hrozbou pro elektronický podpis se zdá být zneužití dat, resp. prostředků pro vytváření elektronického podpisu (např. notebooku). V případě vlastnoručních podpisů je možno znalecky (pomocí oboru písmoznalectví) dokazovat skutečnost, že určitý podpis učinila konkrétní osoba. V případě elektronického podpisu toto však možné není, zde znalec pouze potvrdí, že určitá datová zpráva byla podepsána elektronicky prostřednictvím prostředků (dat) určité osoby. Znalec tedy nepotvrzuje, že ji podepsala určitá konkrétní osoba. V tomto ohledu je třeba pamatovat na základní povinnosti vyplývající z tohoto zákona (§ 5 a následující) a zacházet s prostředky, jakož i s daty pro vytváření zaručeného elektronického podpisu s náležitou péčí tak, aby nemohlo dojít k jejich neoprávněnému použití.

Z tohoto důvodu novely nepochybně aspirují na to, aby se ve všech procesních předpisech objevil obecný princip legality a validity. Výše zmíněnou novelizací zákonodárce nejenom odstranil některé dřívější nedostatky předmětné právní úpravy, ale bezesporu také uzavřel jakousi pomyslnou první etapu zakotvení elektronické komunikace v běžném životě každého z nás. Základy jsou tedy narýsovány.

Grantový projekt GA AV, reg. č. B7068203
JUDr. Ján Matejka,
řešitel projektu, Ústav státu a práva AV ČR

Projekt byl představen 15. 5. 2003 v rámci prezentace projektů GA AV.