Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > květen  > obsah

Válka a historické památky v Iráku

Obrázek k článku Obrázek k článku 

Válka vždy znamená utrpení, vždy přináší bolest a smrt. Přináší také materiální škody - často zcela nenahraditelné. Zvlášť když hrozí, že boje zasáhnou i oblasti s cennými historickými památkami. O kulturním dědictví dokumentujícím významné etapy dějin starého Předního východu hovořil na půdě Akademie věd ČR profesor Dr. Hans-Jörg Nissen ze Svobodné univerzity v Berlíně (Freie Universität Berlin) ve své přednášce nazvané Stupňovitý chrám - symbol moci. Tuto mimořádnou událost zorganizovala Česká orientalistická společnost na 7. duben letošního roku. Po přednášce spojené s promítáním unikátních diapozitivů položil Akademický bulletin profesoru Nissenovi několik otázek. Bylo to v době, kdy se v Iráku ještě válčilo. První dotaz proto logicky směřoval k tomu, nakolik mohou boje ohrozit oblast, kterou lze označit za \"kolébku civilizace\", a tamní historické památky. Podle profesora Nissena nebyl v dané chvíli pro jasnou odpověď dostatek zpráv. Vyjádřil nicméně obavy právě o zikkurrat z Uru, o němž v budově Akademie věd ČR přednášel a který se nachází v bezprostředním sousedství města Násiríja. Dále zdůraznil, že Saddám Husajn postavil jeden ze svých slavných paláců v troskách města Babylon. I o tyto památky měl profesor Nissen starost - stejně jako o znovu postavený palác Nabukadnzara II. V Babylonu, jehož snímek při přednášce ukazoval.

Pokud boje opravdu zasáhnou i tato nejcennější místa, budou zničena navždy?

Ano. Samozřejmě je tu vždy možnost něco postavit znovu. Ale běžně by se to nedalo udělat prostě proto, že se jedná o velké stavby, a také kvůli stavebnímu materiálu. Tím nejsou pálené cihly, ale cihly ze sluncem vysušené hlíny, které se rozpadají. A pokud je rozbije bomba, už je nedokážete sebrat a použít na rekonstrukci. Takže kdyby se něco obnovilo, byla by to zcela moderní stavba, nikdy už by to nebylo totéž.

Dovolte mi zmínit se ještě o jednom bodu: samozřejmě, že musíme mít starost o historické památky, ale já se víc obávám o lidi. O obyvatele Iráku, o chudé civilisty, kteří nemají jak uniknout. V Iráku je plno památek, takže pokud bude zničen jeden zikkurrat, je ho samozřejmě škoda, je to deprimující, ale jsou jich další stovky. Ale pro lidi je nebezpečí daleko větší - tím je válka skutečně hrozná.

Vraťme se k historickým památkám. V jakém stavu byly před válkou? na jaké úrovni byla péče o ně?

Je třeba rozlišovat mezi dvěma věcmi: jednou jsou architektonické památky. Části architektury byly dobře zachovány, ale, jak jsem řekl už ve své přednášce, neexistuje způsob, jak skutečně chránit budovy postavené z nevypalovaných cihel. Po celá léta probíhají pokusy, jak zdi z těchto cihel restaurovat a zpevnit: například použitím chemických látek nebo přidáním ochranných umělých vrstev z cementu. Běžně se ale chránit nedají. Takže archeologické architektonické historické památky v Iráku nikdy nevypadají tak uspořádaně a úhledně jako například egyptské pyramidy. Vždy jsou to spíš kopce trosek a potřebujete hodně představivosti, než pod tím uvidíte budovu. Je to zcela odlišná situace. Otázkou je, zda Iráčané udělali vše pro jejich záchranu. Po překročení určitého bodu už však není žádná možnost, jak architektonické památky zachovat.

Ovšem jiná věc jsou konkrétní nálezy, umělecké předměty, nádobí, keramika atd. Ty se převážejí do muzeí a uchovávají se tam. A tady je jeden smutný bod: nálezy z různých archeologických vykopávek byly převezeny především do ústředního muzea v Bagdádu. Tam byly v bezpečí. Ale řada jich byla umístěna do místních muzeí v menších městech, aby i tamní lidé získali představu o svých dějinách. A smutné bylo po první válce v roce 1991, že když ústřední vláda už neměla žádnou moc, lidé tato místní muzea vyplenili a všechno z nich bylo prodáno na trhu se starožitnostmi především v Evropě. Část těchto nálezů byla získána zpět, zabavena a poslána zpátky do Iráku. Mnoho věcí však prostě zmizelo a bylo prodáno soukromým sběratelům. Takže jsou zcela ztraceny.

Říkal jste, že materiál, ze kterého jsou starověké památky postaveny, vede k jejich chátrání. Rozpadají se v současné době rychleji? Památky jsou tu několik tisíc let, ale nyní se mnoho z nich ocitlo poblíž průmyslových center. Poškozuje je například průmyslové znečištění?

Ne. Myslím si, že jde jistě o přirozený destruktivní proces. Pokud je samozřejmě v těsné blízkosti chemická továrna, pak snad může tento proces urychlovat. Ale ne o mnoho. Na druhou stranu žádná z těchto památek se ve skutečnosti nedá zachránit na dlouhou dobu. Jak jste říkala, tyto stavby tu jsou několik tisíc let. Ale věc je v tom, že byly zachovávány, jen dokud nebyly vykopány. Byly pod zemí a chráněny vrstvou půdy na povrchu. Jakmile začnou pracovat archeologové, začnou je ničit.

Takže co je lepší - nechat je pod zemí, nebo je objevit?

Myslím, že do určité míry se vykopávky musí provádět, protože jedině tak lze znovu získat ztracenou historii. Na druhé straně je toho k vykopávání hodně, nemůžeme vykopat všechno. Ale je správné, že mnoho a mnoho věcí zůstane pod zemí a bude uchráněno pro příští generace.

Myslíte si tedy, že by bylo lepší vykopávky zastavit a počkat, až vědci najdou nějaký způsob, jak odhalené památky zakonzervovat a uchránit?

Ne. Je jich dost. A také dnešní výzkum potřebuje stále nové důkazy, nový materiál. Našemu bádání by uškodilo, kdyby se vykopávky nyní zastavily. Na druhé straně je nyní tendence, že v případě větší památky se nemusí odhalovat vše, celá budova. Vykopávky se provádějí jen v takovém rozsahu, abyste získali informace, které potřebujete pro svůj konkrétní výzkum, a další části se nechají pro někoho jiného v budoucnu, kdo může mít lepší metody, jak získávat informace nebo jak tyto památky zabezpečit. Podle mého názoru je to vždy problém.

Jak jsem už řekl, archeologie je na jedné straně znovuzískávání historie - a na druhé straně její ničení.

Jana Olivová


Prof. Dr. Hans-Jörg Nissen
se narodil v severočeském Tanvaldu, kde jeho otec dánského původu pracoval jako hlavní inženýr v textilce. Celá rodina odešla po válce do Německa. H. -J. Nissen vystudoval archeologii a asyriologii (klínopis) na univerzitě v Heidelbergu. Účastnil se jako vedoucí terénního výzkumu a filolog řady expedic Německého archeologického ústavu v jižní Mezopotámii (lokalita Varka, pravěké a sumerské historické město Uruk v dnešním Iráku). V šedesátých letech působil v USA jako pedagog a badatel v Orientálním ústavu chicagské univerzity. Patří mezi průkopníky moderních metod plošných archeologických výzkumů a přední znalce obrázkového a archaického sumerského písma z přelomu 4. -3. tisíciletí př. Kr., jehož část s úspěchem rozluštil, digitalizoval a publikoval. Je také autorem řady monografií a studií o dějinách prvních sumerských městských států.

V letech 1980-1985 byl viceprezidentem Svobodné univerzity v tehdejším Západním Berlíně a předsedou archeologické komise prestižní Německé společnosti pro výzkum (DFG). Čeští orientalisté jsou mu vděčni za všestrannou spolupráci a pomoc, kterou jim poskytuje již více než dvacet let.

Doc. PhDr. Blahoslav Hruška, DrSc.
Orientální ústav AV ČR