Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > květen  > obsah

Projev Zdeňka Vostrackého, rektora Západočeské univerzity v Plzni, na Akademickém sněmu

Učenci mohou přispět k harmonizaci vývoje lidské společnosti

"Říci, že se buď musíme vzdělat, nebo zaniknout, je trochu melodramatičtější, než k čemu nás skutečnost opravňuje. Říci, že se buď musíme vzdělat, nebo být svědky prudkého poklesu během našeho života, je v podstatě správné. "
(Sir Charles Snow)

1. Vzdělání je podmínkou rozvoje společnosti

Je samozřejmé, že všechny oblasti a druhy práce jsou pro život společnosti důležité. Vzdělání hrálo vždy významnou roli v životě člověka a jeho význam stále vzrůstá. Je také kulturní hodnotou, podle které můžeme hodnotit stav a zejména budoucnost společnosti. Univerzitní vzdělání vychází z Humboldtova principu opírajícího se o práci na výzkumných úkolech a následující výuce. Právě v tomto pořadí. To je prioritním úkolem při rozhodování o struktuře vědeckých a vzdělávacích institucí.

Je potřebné stále posilovat roli univerzit a zabránit tomu, aby se ohrožovaly vlastní rigidností. Studenti se mění a ve společnosti znalostí je potřebná průběžná renezance role univerzit. Musí se doplnit vzdělávání specialistů také o komplexní vzdělávání "architektů" v tom nejširším slova smyslu. Také umění ve vzdělávacích programech musí mít prostor a pomoci mladým lidem v hledání smyslu života. Vždyť i ve vědě je obsažena krása, kterou je nutné studentům ukazovat. Výstižně to vyjádřil Niels Bohr:

"Jde-li o atom, musí člověk hovořit řečí básníků. Básníkům také nejde o to, aby popsali fakta, ale vytvářeli obrazy. "

Bude nutné vytvářet proporce ve studijních programech mezi přírodním, technickým a humanitním vzděláváním. Jen vysoce vzdělaní odborníci ve více oblastech - v přírodních i humanitních vědách a s porozuměním umění - mohou vytvářet architekturu světa. Právě ty je možné považovat za učence.

2. Svět se mění a je nutné řešit nové úlohy

O významu vědců a umělců a jejich roli v angažování pro společnost se diskutuje snad po celou historii lidstva. Učenci vždy zdůrazňovali svůj význam a nepostradatelnost. Osvícení vládci si uvědomovali, že učenci jsou potřební vždy a vytvářeli prostředí pro jejich práci. Potřeba učenců byla nepochybná, a všem zřejmá, v případech ohrožení nebo válek. Člověk přirozeně vnímá více hrozbu než běžný průběh života. V emotivní atmosféře si také více uvědomuje a váží zachránců a již méně vnímá roli těch, kteří pracují na prevenci. Učenci jsou již nejen v roli badatelů, ale i v roli "zachránců", což by mělo mít i silnější odezvu v povědomí společnosti. Dnes, více než kdykoliv předtím, jsme ohroženi všichni: bohatí i chudí, mocní i bezmocní, politici, hospodáři i vědci. Bude člověk bezpečný v letadle, v metru, v autobusu, v hotelu, v divadle, při pití vody? Budou nové potopy a další přírodní katastrofy? Uvědomujeme si, že jsou již taková ohrožení, dokonce velmi naléhavá a komplikovaná, že prevence se stává velmi akutní záležitostí?

Všichni si uvědomujeme běžná, našim smyslům zřejmá, rychlostí i geografickým rozsahem přiměřená nebezpečí, řekněme ohrožení prvního řádu.

Ohrožení vyššího, druhého řádu je méně zřejmé a jeho posuzování je komplikovanější, jako např. zásahy člověka v ekologii, jaderná technologie (zbraně i zdroj energie jaderné proti fosilním palivům), změny klimatu atd.

Nyní se však vynořila další nebezpečí možná vyššího řádu, kterým může být psychologický a sociologický stav společnosti. Informační společnost působí na vyšší nervovou soustavu a vytváří nová, nepříliš zřejmá rizika. Udrží si člověk duševní rovnováhu při neúprosném tlaku médií? ve společnosti také může růst pocit nespravedlnosti a frustrace i manipulování, který je podnětem i k terorismu. O tom svědčí nepochopitelné útoky na nevinné občany, včetně toho, že studenti střílí ve školách po svých spolužácích.

Za první významný signál je možné považovat útok na WTC v New Yorku dne 11. září 2001. Ondřej Neff napsal, že svět bude po tomto útoku změněn. Do této kategorie patří útoky na nevinné občany v metru v Tokiu, v divadle v Moskvě, na diskotéce v Bali a další. Tento terorismus je novým rozměrem rozprostřené globální partyzánské války. Je umožněn celosvětovou migrací obyvatelstva ovšem při zachování emotivně vázaných kořenů národních nebo náboženských. Nové technologie poskytují zbraně mnohem většího i záludnějšího rozsahu, včetně chemických a biologických zbraní, jako např. Antrax, SARS. Můžeme očekávat i další prostředky s dlouhou dobou inkubace, na které může být těžké včas reagovat. Informační doba přináší také mnoho otázek. Jak budou informace šířeny, zda budou využity k pokroku, nebo zneužity policií za účelem kádrování a pod rouškou zajištění větší bezpečnosti dojde k omezení svobody a vydírání? a tak v kombinaci technologií a psychologického i sociologického stavu společnosti, včetně obětovávání sama sebe, můžeme být stále překvapováni. "Orwellův svět" se dále vyvíjí a odkrývá další nové vrstvy, dosud nepoznané.

3. Nejsme na tom obdobně jako vlaštovky a jsme schopni vnímat nové hrozby?

Vlaštovky nevnímají nebezpečí velkých průhledných skleněných stěn, na které naráží a o které se zraňují. Nestačí také reagovat na rychlá trysková letadla, která je nemilosrdně sráží. Vlaštovky tak nejsou schopny svými přirozenými smysly pochopit nová ohrožení a přiměřeně na ně reagovat. Nemají lidé geneticky omezenou možnost vnímání a rozpoznávání "neviditelných" nebezpečí obdobně jako vlaštovky?

Změny probíhající v dnešním světě nemají v historii lidstva obdoby. Jsou řádově povýšeny až na globální rozměr a rychlost změn převyšuje přirozenou schopnost adaptace i reakce člověka na měnící se prostředí. Změna obdobného rozsahu trvala ve feudální vlně tisíciletí, v průmyslové vlně staletí, nyní (ve vlně znalostí) trvá jen pouhá desetiletí. Vývoj technologií je přímo překotný a dnes jedna generace zažívá takové množství radikálních změn, které dříve proběhly za dobu více generací. Je člověk vůbec schopen se přizpůsobovat, když zůstává v zajetí stejných atavistických pudů? Je člověk schopen předvídat důsledky své činnosti, když si některé technologie mohou začít žít svým životem? a nejsou právě vědci schopni tato budoucí nebezpečí více vnímat?

Je také změněn přístup k vědeckým poznatkům. Dříve byli vědci za nové poznatky církví trestáni a vězněni. Míra i forma bránění byla často velmi sporná a nehumánní, ale lidé měli čas na pochopení a přizpůsobení jejich využití. Dnes na explozi poznatků vědy čekají netrpělivě podnikatelé i politici, protože vidí v jejich realizaci posílení svých pozic. Vždyť se pokouší také zasahovat do výsostného práva "Stvořitele" a chce dokonce opovážlivě tvořit sama sebe? Jaký přínos a jaký trest člověk sklidí za svoji netrpělivost a bezbřehou tvořivost?

Lidé byli varováni mnoha podobenstvími přírodními, náboženskými i v pohádkách před uskutečňováním "hříšných" nenasytných tužeb mocenských, materialistických, protože vedou dříve nebo později k vytváření neživotaschopných absolutistických a monopolních systémů. To platí i pro svět, ve kterém existovaly rozdílné struktury a tendence k monopolizaci se omezovala na menší území, později větší oblasti (Mezopotámie, Egypt, Čína, Řím, Indie, Evropa, Amerika atd.). Po překročení jisté hranice stability, dané zvládnutelným řízením území, nastalo zhroucení systému. Přes mnohá násilná problematická řešení přežily životaschopnější společnosti. Až dosud vždy existovala možnost výběru, protože nebyly dostupné technologie (doprava, informatika atd.), země byly geograficky a informačně odděleny a nebylo možné globální působení. Až dosud. Stačí si však jen představit následky nové skutečné "první světové války", zasahující území celého světa pomocí dnešních jaderných nebo biologických zbraní. Nynější tendence ke globalizaci a monopolizaci je realitou a výběr životaschopného systému se přibližuje úrovni, ve které bude prokazovat celé lidské společenství oprávněnost svojí existence.

Obavy z budoucnosti a nových technologií měli lidé vždy, například z aut, elektřiny atd. Je snad i pravděpodobné, že i nová ohrožení člověk zvládne, pokud k řádově vyšším ohrožením přistoupí s řádově vyšším stupněm poznatků vědy. Možná, že právě nyní je člověk postaven před úkol, aby prokázal, zda je skutečný "homo sapiens sapiens".

4. Roste odpovědnost i moc učenců "bezmocných"

"Pamatujte si, že každý člověk obdrží klíč od nebeské brány. Tentýž klíč však také odemyká bránu do pekel. "
(Průvodce v buddhistickém chrámu k fyzikovi Richardu P. Feynmanovi)

Ve složitém a bouřlivě se měnícím světě nemají politici při objektivně krátkodobé motivaci, od voleb do voleb a přirozeným denním soupeřením o moc, čas analyzovat celé spektrum znalostí, ostřeji si uvědomovat potřebu řešení problémů v dlouhodobém horizontu. Také hospodáři jsou nejen motivováni, ale i nuceni k neúprosné krátkodobě motivované soutěži o zisk a trhy, ve které nemají prostor pro vědecké úvahy. Vědci však mají přirozenou motivaci v dlouhodobém horizontu a mají také čas na zkoumání, na komplexní teoretické modelování systému i čas na tvorbu scénářů vývoje a přípravu příslušných reakcí.

Vědci a inženýři poskytují lidstvu prostředky, které umožňují osvobodit člověka od řady problémů i nových hrozeb. Učenci podstatně, dnes možná dominantně, protože se otevřel nový prostor "nemateriální reality", ve kterém lze nemateriální informace přirovnat k elektromagnetickému poli, jehož účinky mají odezvu v materiálním světě. Učenci jsou, obrazně řečeno, jako zahradní architekti, kteří uvažují o vysazování stromů a jejich růstu a vlivu v horizontu přesahujícím více generací. Složitější abstraktní struktura světa i dosah rozhodování na budoucnost světa by měla mít odezvu v systémovém zapojení učenců do komplexního vytváření architektury světa.

Politici a hospodáři si své sítě vybojovali a vybudovali. Dnes o jejich roli nepochybujeme. Jakási síť vzdělanců vlastně také existuje. Je tvořena univerzitami, které si udržely akademické svobody a jistou nezávislost na politické mocenské síti a podnikatelské síti. Univerzity byly, jsou a budou, trvalými institucemi, které tvoří uzly sítě učenců a které jsou předurčeny ke kultivaci lidské společnosti.

Přisuzujeme-li významnější úlohu učencům, pak je také jejich úlohou, aby si formovali svoji síť. Bylo by jejich falešnou skromností nebo dokonce morální slabostí, kdyby se spoléhali na to, že tuto úlohu za ně vyřeší jiní, kdyby rezignovali na svoji "transcendentní moc". Protože se nejedná o reálnou moc, lze tuto síť vytvářet jakousi spontánní organizací s vlastní vnitřní sebekontrolou i sebekázní. Vytváření sítě musí vycházet z morálky a vědění, právě v tomto pořadí, protože morálka je určující pro vědění i tu jejich zvláštní "moc bezmocných". Jejich odpovědnost i moc vyplývá z toho, že je transcen- dentní a není jinými nahraditelná a není ani vynutitelné, komu kdy poskytnou své poznatky. Učenci jsou v "roli" doktora Galéna v románu Karla Čapka "Bílá nemoc" nebo v roli Alberta Einsteina při rozhodování o atomové bombě, o využití nových technologií.

5. Výzkum a vývoj vyžaduje prozíravé řízení

Obecné úvahy inspirují k systémovému přístupu. Když uvažujeme o potřebě harmonizace vývoje společnosti, musíme uvažovat nejen o harmonizaci z pohledu vnějšího prostředí, ale také vnitřního prostředí vědecké obce. Proto bude, jen v přiměřeném rozsahu, naznačeno několik podnětů jako výzva k hledání řešení. Za obecněji formulovanými náměty si jistě umíme představit konkrétní úkoly.

Jedním z nejzávažnějších úkolů je harmonizace vztahů vysokého školství s nenahraditelnou zásobárnou mladých talentů a Akademie věd s tradicí a existujícím laboratorním zázemím. Přitom obě instituce mají vynikající vědecké pracovníky.

V řízení výzkumu a vývoje České republiky je nutné přijmout strategická rozhodnutí spočívající v základních řezech: stanovení kompetencí republikového řízení výzkumu a vývoje, stanovení rámcových institucionálních i regionálních proporcí, přípravy organizačních struktur a odpovídajícího financování, v definování rámce trendů výzkumu a vývoje po oborech atd. Jen tak se vytvoří synergie vědeckých a vzdělávacích institucí, namísto toho, aby spolu vědci soupeřili o místo na slunci a ztráceli čas i energii. S tím souvisí příliš velké množství programů výzkumu a zejména jejich odborné i administrativní zajištění. Není přehnané, že v tomto procesu je angažováno odhadem téměř deset tisíc lidí (administrativa, žadatelé o projekty, posuzovatelé projektů, odborné rady a komise mnoha agentur atd.). Není to v relativně malém státu příliš velký podíl? Bylo by zajímavé porovnat se světem procento nákladů na spotřebu celkové režie přípravy a řízení výzkumu a vývoje z celkových prostředků. Je potřebné si také uvědomit rozdílné roviny manažerského řízení od základního výzkumu až po vývoj výrobků a technologií.

Zaostáváme za Evropou i vyspělým světem v měřitelném podílu HDP jako investice do výzkumu a vývoje. Dokonce se tendence tento rok zhoršila. Neřešení tohoto problému může způsobit odliv mozků za přiměřenými životními podmínkami a také za dobrým prostředím pro vědeckou práci. Nyní je proto aktuálním významným úkolem připravit programy přispívající k harmonizaci naší vědecké obce: výzkumné záměry a výzkumná centra. Tyto významné programy přispěly podstatně k rozvoji výzkumu a vývoje a další vlna je mimořádným příslibem, který bude naplněn, pokud budou nově připravovaná pravidla reagovat na dosavadní zkušenosti u nás i ve světě.

6. Vědecká obec a její obraz ve veřejnosti

Naléhavým úkolem je posílení společenského vědomí o roli učenců. Když posoudíme stav a vývoj ve světě (politické a podnikatelské prostředí), pak vize naší malé republiky může být vytvářena zejména v úrovni vědy a tvořivosti, pokud nechceme být jen lacinou pracovní silou. V oblasti vědy nám však stále chybí vhodná strategie, včetně získávání všeobecného uvědomování veřejnosti o úloze učenců i jejich prospěšnosti pro kulturní, ekonomickou i politickou pozici našeho státu.

Obraz vzdělaných, převážně skromných členů akademické obce, byl zkreslen v souvislosti s volbou prezidenta našeho státu. Při diskuzi a prezentování kandidátů na prezidenta z akademického prostředí bylo přinejmenším vhodné a slušné zmínit se alespoň o tom, že představitelé vědy jsou prověřováni neúprosnou mezinárodní konkurencí a uznáváni ve světě. Navíc byli zvoleni akademickými senáty v demokratických volbách a prověřeni i po morální stránce. Bezpochyby si zaslouží vážnosti občanů této země. Bohužel tento kladný obraz o akademickém světě nebyl občanům ani naznačen.

Profesor Wichterle vynalezl oční čočky, které proslavily naši vědu, lék na AIDS, který objevil doktor Holý atd., nám mimořádně prospěly k dobré světové pověsti. Do mediálního působení patří jaderná elektrárna Temelín. Když nediskutujeme o více či méně politickém rozhodnutí využití jaderné energie, pak je namístě hodnotit dílo. Ve světě běžný zahajovací zkušební provoz je prezentován jako katastrofický. Jaderná elektrárna o výkonu 1000 MW je postavena na základě vědeckých prací a je unikátním inženýrským dílem, které realizovalo jen několik špičkových světových koncernů. Po úspěšném uvedení do provozu se v médiích objevila o tomto úspěchu jen krátká zmínka.

7. Učenci potřebují vhodné prostředí

Mocní vládci a politici často podceňovali - jindy si zase uvědomovali - skutečnou potřebu učenců. Uvědomovali si také, že v patách touhy po neomezené moci a bohatství kráčí zpravidla osamocenost a ztráta vztahů a životadárných vazeb. Osvícení moudří vládci věděli také o tom, že chtějí-li prostřednictvím učenců získávat moc, prosperitu, podporovat kulturní rozvoj i svoji slávu, musí vytvářet vhodné prostředí. To znamená i nekorumpovatelnost učenců v systému lidského společenství, která je podmíněna poskytnutím přiměřené životní úrovně a dobrým prostředím k vědecké práci. O tom svědčí text ze zakládací listiny Univerzity Karlovy, který by měl být stálou inspirací i současným politikům:

"A tak, aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, nebyli již vázáni v cizích vlastech, almužny se doprošovali, ale našli již v království stůl k pohoštění svému prostřený. Též, aby ti, jež vyznamenává vrozená bystrost a nadání, stali se poznáním věd vzdělanými, i nebyli již více nuceni, za účelem vyhledávání věd daleký kraj světa obcházet..."
(Karel IV., zakládací listina UK, 1348)