Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > květen  > obsah

Projev předsedkyně Akademie věd ČR doc. RNDr. Heleny Illnerové, DrSc.

Obrázek k článku Obrázek k článku 

přednesený na XXII. zasedání Akademického sněmu Akademie věd ČR dne 24. dubna 2003

Akademická rada i já sama jako předsedkyně Akademie věd České republiky jsme nyní v polovině svého čtyřletého funkčního období. Ještě nemůžeme začít odstřihávat metr a říkat, že to máme za pár, ale také nemůžeme říkat, že jsme ještě nezkušení a žádat Vás, abyste na to brali ohled. Vyúčtování za celé funkční období Vám podáme za dva roky a na Vás pak bude, zda začnete dupat a pískat, či zda se na nás usmějete. Dnes se spíše pokusím zamyslet nad výhledy Akademie na další dva roky našeho funkčního období, ale nejen nad nimi. Náš pohled musí nevyhnutelně být i státnický a překlenovat delší období. A není též jednoduché určit, který cíl je krátkodobý, střednědobý či dlouhodobý: je mnoho úkolů, které je zapotřebí začít řešit v krátkém čase, ale jejich plnění si vyžádá čas dlouhý.

Začnu atestacemi tvůrčích pracovníků ve výzkumu, které nedávno proběhly na pracovištích Akademie dle nově přijatých Pravidel pro zařazování pracovníků AV ČR do kvalifikačních stupňů, tj. dle nového kariérního řádu Akademie. Celkem bylo atestováno 3001 pracovníků. Do nejvyššího atestačního stupně, tj. Na vedoucího vědeckého pracovníka, bylo řediteli pracovišť a ústavními atestačními komisemi navrženo 864 pracovníků a Celoakademická koordinační komise doporučila zařadit do tohoto stupně 832 pracovníků. Ředitelé, až na výjimky, doporučení Celoakademické koordinační komise respektovali. Myslím, že v budoucnu by mělo mít slovo atestačních komisí i Celoakademické koordinační komise zásadní váhu; ředitelé by si samozřejmě ponechali hlavní slovo při zařazování svých pracovníků do platových tříd.

Proběhlé atestace, které jsou stále se opakujícími cykly, odkryly či zdůraznily několik bodů, jimiž se budou muset Akademická a Vědecká rada zabývat. Zvážení si ještě zaslouží názvy kvalifikačních stupňů. Označení "samostatný vědecký pracovník" či "vedoucí vědecký pracovník" byla snad zvolena správně, ale označení "mladší vědecký pracovník" se leckdo pousměje, zvláště když tak má být titulován pětapadesátník. Je však naopak možné, že leckterým zdatným šedesátnicím by oslovení "paní mladší vědecká pracovnice" docela vyhovovalo, a tak bude nutné celou otázku náležitě zvážit. Zvážení si zaslouží i kvalifikace pro nejvyšší stupeň "vedoucí vědecký pracovník". Měl by to být, až na dobře zdůvodněné výjimky, nositel vědeckého titulu doktor věd nebo vědecko-pedagogické hodnosti profesor či docent. Všechny tyto tituly již vypovídají o kvalifikaci svých držitelů. Pracovníci Akademie se mohou opět ucházet o titul doktora věd u Vědecké rady Akademie. Vláda České republiky schválila na svém zasedání dne 19. března 2003 úpravu Stanov AV ČR zakotvující zřízení tohoto titulu ve znění odhlasovaném na prosincovém zasedání Akademického sněmu. Po projednání ve Vědecké radě a v Právní komisi schválila již Akademická rada podrobná pravidla pro postup při udělování titulu doktor věd v Akademii. V čele grémia Vědecké rady pro vědecký titul stanul vědec zcela nezpochybnitelné kvality, RNDr. Antonín Holý, DrSc., z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. A ještě nad jednou otázkou se budou muset Akademická a Vědecká rada zamyslet - nad zřízením titulu "emeritní pracovník". Proběhlé atestace ukázaly potřebnost tohoto titulu.

V minulém století, v pravěku své činnosti, prohlásil Akademický sněm na II. zasedání v říjnu 1993 za správné, aby většina vědeckých a vysokoškolsky vzdělaných odborných pracovníků pracovišť Akademie přešla po atestacích na pracovní poměry na dobu určitou v trvání nejdéle pěti let. Domníváme se, že toto prohlášení o termínovaných pracovních smlouvách je správné i nadále. Není diskrimující pro vědecké pracovníky, ale naopak stimulující. Každý skutečný vědec musí celoživotně usilovat o získávání nových originálních poznatků, o své začlenění do světové obce badatelské, o soustavné vzdělávání se a přenášení poznatků dále. A termínované pracovní smlouvy spojené s atestacemi jsou pouhým ověřováním a zastavováním se v životním běhu vědce. Já samozřejmě vím, že např. Ve francouzském CNRS mají vědečtí pracovníci pracovní smlouvy na celý život. Až se jednou i do Akademie na jedno uprázdněné místo bude hlásit 10 vynikajících badatelů jako v CNRS, budeme si moci možná také takový přístup dovolit. Zatím si jej dovolit nemůžeme. Připravovaná novelizace Zákoníku práce říká, že ustanovení o maximální délce trvání termínovaných smluv, tj. maximálně na dobu dvou let, se nevztahuje na případy, kdy dochází ke sjednání pracovních poměrů na dobu určitou "z důvodů spočívajících ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec vykonávat". Myslím, že vědecká práce je právě této zvláštní povahy, i když bych si netroufla říci slovy klasika Maxima Gorkého: "My vědci jsme lidé zvláštního ražení". To radši ne. Pro zajímavost: v roce 1994 mělo 78 % vědeckých pracovníků v Akademii termínované pracovní smlouvy, v roce 1996 80 % a v roce 2002 82 %. V posledně jmenovaném roce to bylo 69 % vědců z oblasti věd o přírodě neživé, 92 % vědců z oblasti chemie a věd o přírodě živé a 83 % vědců z oblasti věd humanitních a společensko-vědních. A ještě pro zajímavost: v článku, který nedávno vyšel v Science, byla polská Akademie věd kritizována za to, že ponechala svým pracovníkům smlouvy na dobu neurčitou.

Na závěr úvah o atestacích a jejich důsledcích bych ráda poděkovala všem ústavním atestačním komisím, všem ředitelům i Celoakademické koordinační komisi za jejich hodnotně a zodpovědně provedenou práci. Máme nyní jasnou představu, do jakých kvalifikačních stupňů máme pracovníky roztříděny, do jakých platových tříd je zařadíme v okamžiku, kdy vstoupí v platnost zákon zavádějící 16 platových tříd, jak finančně náročné toto zařazení bude a jaký nárůst prostředků na to budeme potřebovat v našem rozpočtu. Teď jen doufejme, že skutečně v roce 2004, po dvou předchozích odkladech, vstoupí tento zákon v platnost. Velmi silně si to jako předsedkyně Akademie přeji a současně doufám, že do té doby najdu čas vyplnit všechny bibliografické údaje, včetně všech impaktfaktorů, koeficientů, kofaktorů a ohlasů, o které mě požádala atestační komise Fyziologického ústavu, jinak hrozí, že budu zařazena do nižšího kvalifikačního stupně. I když i mně, jak jsem již předeslala, by mohlo oslovení "paní mladší vědecká pracovnice" velice lichotit.

Přejdu nyní k dalšímu úkolu, který nás čeká: k vypracování výzkumného záměru či výzkumných záměrů pracovišť na léta 2005-2009 a hodnocení pracovišť. Záměry i podklady pro hodnocení by měly být vypracovány dle zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, a dle nařízení vlády ČR č. 462/2002 Sb. Akademická rada spolu s Vědeckou radou již nyní chystá směrnici pro přípravu záměrů a hodnocení pracovišť. Směrnice bude požadovat více údajů než nařízení vlády. Kromě údajů o publikacích a praktických výstupech se předpokládá, že pracoviště předloží i údaje o vzdělávacích, popularizačních a organizačních aktivitách apod. Záměry i činnost pracovišť pak posoudí jedna ze tří hodnotitelských komisí zřizovatele, tj. Akademie, a některé záměry případně i meziresortní hodnotitelská komise zřízená MŠMT. Směrnici schválí Akademická rada v květnu a neprodleně s ní seznámí ředitele. Ústavy pak budou mít celé léto a podzim na přípravu záměrů a podkladů pro hodnocení. Předpokládá se, že každý záměr budou hodnotit nejméně tři zahraniční oponenti a tito oponenti se spolu s podkomisí hodnotitelské komise zúčastní i presenčního hodnocení přímo na pracovišti.

Prosím, věnujte maximální pozornost přípravě záměrů i podkladů pro hodnocení. Hodnocení záměrů i pracovišť by mělo dát dobré porovnání současnosti i budoucnosti tematik řešených na pracovištích a pracovišť samých a mělo by sloužit jako podklad pro diferencované financování pracovišť na dalších pět let. Je proto nezbytné, aby bylo ukončeno do podzimu 2004, aby již dle něho mohly být rozepsány institucionální prostředky na pracoviště na rok 2005.

Vypracovávání výzkumných záměrů by se měla maximálně účastnit vědecká rada pracoviště jako jeho koncepční orgán. Proto je nutné, aby se vědecké rady skládaly z nejlepších a nejproduktivnějších tvůrčích vědeckých pracovníků a nesloužily leckdy jen jako zastupitelské orgány připomínající odborové rady pracovišť. Při existující úzké spolupráci s dobrými pracovišti na vysokých školách či v jiných výzkumných institucích by záměry měly být koncipovány komplementárně k záměrům spolupracujících pracovišť, aby se tematiky spíše doplňovaly, než překrývaly. Je však nutné mít na zřeteli, že pro vysoké školy budou výzkumné záměry sloužit přednostně jako zcelující projekty překlenující více kateder či fakult s obdobnou problematikou, zatímco pro ústavy Akademie mající právní subjektivitu jsou prostředky na výzkumné záměry jejich jediné institucionální prostředky a ke spolupráci s jinými ústavy či pracovišti musí užívat prostředky účelové. A ještě více je si třeba uvědomit, že podávání návrhů výzkumných záměrů není pro pracoviště Akademie žádná grantová soutěž. Pokud by hodnotitelská komise shledala záměr i hodnocení pracoviště nedostatečnými, pracoviště by nemohlo existovat, protože by nemělo žádné institucionální prostředky. Pro to, aby přírodovědná pracoviště Akademie, ale nejen ta, a jejich výsledky byly známy v mezinárodní komunitě, a tudíž i potenciálním oponentům, je pak nezbytně nutné, aby výsledky byly publikovány v impaktovaných časopisech a objevily se na web of science.

Půjde-li vše dobře, snad by v roce 2005 mohl být vyhlášen i nový program pro výzkumná centra, a to pro centra typu a pro základní výzkum přímo v rámci programů MŠMT a pro centra typu B s možným výstupem do praxe v rámci Národního programu výzkumu, který bude v nejbližší době projednán vládou České republiky. Program excelentních center je vysoce progresivní a volají po něm v Evropě i podnikatelé. Např. European Round Table of Industrialists, ERT, elitní klub, který sdružuje 45 evropských vůdců průmyslu, jako je Thyssen Krupp, Nestlé, Fiat, AB Volvo, Siemens či Nokia, vydal u příležitosti březnového zasedání Evropské rady prohlášení, ve kterém volá po investování do center excelence a po povýšení postavení vědců a jejich větším počtu. Jistě se do programu center budou hlásit nejen dobrá stávající, ale i nová centra. Je proto potřeba si již dopředu tato centra připravovat, navazovat nové či oživovat starší spolupráce a případně vytvářet společná pracoviště. Politikou Akademie je podporovat tato pracoviště a hodláme též práci všech společných pracovišť v brzké době zhodnotit.

Bude-li přijat Zákon o veřejných výzkumných institucích, pak samozřejmě to nejdůležitější, co nás bude v horizontu 2-3 let čekat, bude přechod pracovišť AV ČR z příspěvkových organizací na veřejné výzkumné instituce. Tento přechod bude nutně spojen s restruktualizací některých pracovišť. Mluvila jsem o tom již na minulém zasedání Akademického sněmu a mnozí z Vás si již věcný záměr nového zákona přečetli. Tento věcný záměr vláda na svém zasedání 7. dubna 2003 přijala a na podzim by měla projednat jeho paragrafované znění. Musíme se proto na přijetí Zákona o veřejných výzkumných institucích zodpovědně připravovat, obdobně jako na nové výzkumné záměry.

K dalším úkolům Akademie patří, a to je již moje "věčné zelené", tj. můj evergreen v každé řeči na zasedání Akademického sněmu, propojování s vysokými školami. S potěšením jsem si přečetla ve výroční zprávě Akademie, kterou jste též dostali, že toto se děje: stoupá počet semestrálních přednášek a cvičení, které mají pracovníci Akademie na vysokých školách; stoupá počet studentů doktorských studijních programů školených na pracovištích Akademie; stoupá počet diplomantů vypracovávajících diplomové práce v ústavech Akademie; a nakonec stoupá i počet pregraduálních studentů na pracovištích. V roce 2002 bylo řešeno 553 společných výzkumných projektů s vysokými školami. Uvítali bychom velice, kdyby pracovníci vysokých škol trávili svůj "sabbatical" na pracovištích Akademie. Naše ústavy jsou otevřeny našim kolegům z vysokých škol a bude-li zapotřebí, jistě najdeme po dobu těchto "sabbatical" i potřebnou náhradu z řad akademických pracovníků na přednášení.

Ve středu našeho zájmu zůstávají samozřejmě studenti doktorských studijních programů na pracovištích Akademie. Naší prvořadou povinností je, aby tito studenti svá doktorská studia řádně ukončili obhajobou doktorské disertační práce, tj. aby se jim jejich školitelé skutečně věnovali a aby sami tito školitelé byli zárukou silných a nosných disertačních témat. V současnosti máme okolo 1600 těchto studentů, jejich rozložení po vědních oblastech však není rovnoměrné: 50 % jich je v oblasti věd o přírodě živé a chemii, 26 % v oblasti věd humanitních a společensko-vědních a pouhých 24 % v oblasti věd o přírodě neživé. Vysoký počet studentů ve vědách humanitních a společenskovědních je dán částečně velkým počtem studentů ve společném pracovišti Národohospodářského ústavu AV ČR a CERGE Univerzity Karlovy. Nízký počet studentů v oblasti věd o neživé přírodě jen bohužel odráží menší zájem o fyziku a technické obory, který je příznačný pro celou Evropu. Evropská komise proto volá po podchycování zájmu dětí o vědu již od věku 9 let.

Je to však skutečně tak, že je v Evropě tak malý zájem o vědu? Zpráva Evropské komise z března 2003 udává, že Evropská unie produkuje o něco vyšší počet absolventů a nositelů titulu PhD. Ve vědě a v technologiích než Spojené státy.

V roce 1999 však téměř 75 % čerstvých nositelů evropských PhD. uvedlo, že si chce založit svou vědeckou kariéru ve Spojených státech; z toho dvě třetiny mělo již v té době pevné nabídky z USA. Toto číslo je alarmující, i když nevypovídá nic o tom, zda se mladí evropští vědci případně jednou nevrátí domů.

Ve světle těchto zkušeností je ještě více nutné se starat o pracovní a životní podmínky našich slibných mladých a mladších vědeckých kolegů. Akademie věd v loňském roce zahájila juniorský program, který se osvědčil, a hodlá v něm i nadále pokračovat. V rámci tohoto programu Grantová agentura AV ČR již přidělila prostředky na první juniorské granty, ať již pro jednotlivce, či pro skupiny. Výjimečná úspěšnost v tomto programu odráží kvalitu: 60 % žádostí bude financováno. Potěšitelné je, že se o tyto granty ucházely i kombinované skupiny mladých z Akademie a vysokých škol. Osvědčily se i tzv. start-up projekty, překlenující dobu, než mladý vědecký pracovník či pracovnice po návratu na domovské pracoviště či po obhajobě disertační práce získá vhodné prostředky k dokončení rozpracovaných studií. A určitě se osvědčily i prémie Otto Wichterleho. V roce 2002 byly uděleny 47 mladším, vysoce tvůrčím vědeckým pracovníkům. Na konci dubna se s těmito pracovníky setká předsednictvo Akademické a Vědecké rady ve vile Lanna a bude jednat o perspektivách vědy v České republice. Již se těším, co se dozvíme. Budou to právě tito pracovníci, kteří jednou převezmou otěže naší vědy a výzkumu. Báli jsme se trochu, že po první vlně velice silných návrhů, které přišly v roce 2002, bude další vlna podstatně slabší. Zdá se však, že tomu tak nebude. Sešlo se 53 kvalitních návrhů, z kterých bude nyní odborná porota vybírat další nositele prémie Otto Wichterleho. Zamrzela nás však jedna skutečnost: v loňském roce byly uděleny jen dvě prémie v oblasti věd humanitních a společensko-vědních a i letos z této oblasti přišlo nejméně návrhů - pouhé čtyři. To skutečně v této oblasti nemáme více vysoce nadějných mladších jedinců, anebo je pravdivé tvrzení, že humanitní vědci vyzrávají později?

V rámci juniorského programu se po dokončení bytů v Lysolajích a jejich odevzdání mladým pracovníkům začala stavět další ubytovna v areálu Lysolaje i v areálu krčském a připravuje se stavba v Liběchově. Všechny výše zmíněné aktivity snad pomohou, aby se mladí pracovníci věnovali vědě v České republice, aby se ze zahraničních stáží vraceli domů. O jedné důležité aktivitě usnadňující takové návraty jsem se ještě nezmínila. Je jí neustálý kontakt domovského pracoviště v Česku s mladým pracovníkem v zahraničí, informace o nových událostech doma, o možnostech získat granty apod. Evropská komise nyní např. V rámci 6. rámcového programu vypsala nemalé reintegrační granty pro vědecké pracovníky ze zemí EU či asociovaných zemí, kteří pracují již více než pět let v zámoří a chtěli by zvážit svůj návrat domů. Možná, že to je právě informace, kterou bychom měli předat našim kolegům v zámoří. Profesor Václav Hořejší přišel s myšlenkou, že bychom mohli alespoň v některém oboru pozvat naše vysoce úspěšné vědce pracující v zahraničí a uspořádat pro ně malou konferenci spolu např. s nositeli prémie Otto Wichterleho. Myslím, že tento nápad je nosný a zaslouží si realizaci. Mluvím-li o mladých pracovnících či studentech na pracovištích Akademie, půjdu ještě k mladším - ke středoškolským studentům. Tiskový odbor Akademie pro ně připravil zdařilou sérii přednášek, která je hojně navštěvována, a chceme v této praxi dále pokračovat. S velkým úspěchem se též setkaly přednášky uspořádané v rámci Evropského týdne mozku. Přijeli studenti z mnoha míst naší země, např. až z Českomoravské vrchoviny. Stále si však myslím, že máme v této činnosti rezervy a mohli bychom převzít patronát nad dalšími středními školami.

Mluvila-li jsem o svém evergreenu - spolupráci s vysokými školami -, zmíním se samozřejmě i o dalším evergreenu, kterému se musíme soustavně věnovat - spolupráci s podnikatelskou sférou. Pohled do naší výroční zprávy ukazuje, že se o tuto spolupráci snažíme, ať již v oblasti zavádění nových technologií a inovací výrobků, či ve spolupráci s nemocnicemi a dalšími pracovišti Ministerstva zdravotnictví nebo v oblasti životního prostředí, v expertizách pro potřeby orgánů státní správy či regionální a místní samosprávy. Tato naše snaha by však měla vyústit ve vytvoření vhodného prostředí pro vznik spin-off firem, k výchově studentů relevantních doktorských programů nejen k vědecké, ale i k podnikatelské kultuře a obecně k přípravě mladých pracovníků pro obory, o něž projeví průmyslový výzkum zájem. Jen musíme doufat, že průmyslový výzkum a vývoj v České republice poroste.

Rozbíhá se spolupráce s Asociací výzkumných organizací, zatím v oblasti materiálového inženýrství, zejména s Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem a s Vítkovicemi, výzkumem a vývojem, spol. s. r. o. Byl zřízen internetový portál AV ČR a AVO. Společné projekty AVO a Akademie však zatím míří spíše k získávání prostředků z místních zdrojů a programů, než aby vztahovaly ruce k programům EU. Začátkem tohoto roku jsme podepsali také obecnou smlouvu o spolupráci mezi Akademií věd České republiky a Svazem průmyslu a dopravy, reprezentovaným jeho prezidentem, Ing. Stanislavem Kázeckým. Tato smlouva je výzvou pracovištím Akademie i členům Svazu průmyslu a dopravy, aby našli možné body spolupráce. Měla by však být také výzvou k hledání společné inovační politiky naší země.

Velký úkol, který nejen Akademii, ale celou českou vědu, výzkum a vývoj skutečně čeká, je naše přizpůsobení se vstupu do Evropské unie. Chystáme koncem května, před referendem o vstupu do EU, tiskovou konferenci a výstavku o účasti našich vědců v evropských projektech, programech a spolupráci. Výstavka by mohla nést podtitul "Nebojte se Evropské unie, my již v ní jsme a obstáli jsme docela dobře". Ale je to tak úplně pravda, máme skutečně šanci dobře obstát? Česká republika přistoupila k 6. rámcovému programu EU, naši výzkumníci se mohli již plně účastnit i 5. rámcového programu a jejich úspěšnost byla průměrná; žádostí z České republiky však mělo být více. Evropský poradní výbor pro výzkum, tzv. EURAB, z anglického European Research Advisory Board, nedávno doporučil, aby kandidátské země měly koordinační těleso, tj. radu, pro výzkum. Tu Česká republika má - Radu pro výzkum a vývoj. Doporučil též, aby kandidátské země měly vybudovaný systém pro účelové financování výzkumu, založený na veřejné soutěži. Tento systém musíme dobudovat: pro základní výzkum máme dobře pracující Grantovou agenturu ČR i Grantovou agenturu AV ČR, chybí nám však agentura pro výzkum aplikovaný, jako má např. Finsko, tzv. Tekes. Je proto dobře, že Rada pro výzkum a vývoj zahájila vážnou diskusi o zřízení Agentury pro aplikovaný výzkum.

Musíme se také soustavně snažit o evropskou a světovou úroveň oborů pěstovaných v Akademii. Po našem vstupu do EU se zvýší mobilita vědeckých pracovníků jak našich do států EU, tak ze států EU k nám. Musíme pro pracovníky přicházející k nám z jiných států EU zvýšit atraktivitu našeho výzkumu. A to můžeme udělat jen skutečnou excelencí v některých oborech řešených u nás. Měli bychom v České republice vybudovat alespoň nějaká zcela excelentní pracoviště se zahraniční účastí. Musí být také samozřejmostí, že dobré ředitele našich pracovišť nebudeme hledat jen v České republice, ale po celé Evropě.

Některé zárodky mezinárodních pracovišť již tady máme. Čtyři pracoviště mají přiznaný statut Marie-Curie Training Center a mohou k nim jezdit studovat a pracovat mladí pracovníci z EU a z asociovaných zemí. Výzkumné laserové centrum PALS, společné pracoviště Fyzikálního ústavu a Ústavu fyziky plazmatu AV ČR a Českého vysokého učení technického, má přiznán statut "large scale facility" Evropské unie a jezdí tam pracovat mnoho vědců z celé Evropy. Stejný statut je přiznán i překrásnému experimentálnímu pracovišti Bílý kříž Ústavu ekologie krajiny na hřebenu Beskyd, které zkoumá asimilaci zvýšeného množství oxidu uhličitého v ovzduší smrkem ztepilým. Dluh máme zatím v úvahách a v přípravě mezinárodních škol či školy doktorských studií při ústavech AV ČR spolu s vysokými školami. K budování takové školy by bylo snad možné využít strukturální fondy EU, ale musel by být připraven dobrý projekt. Škola by jistě mohla vzniknout i u vynikajícího pracoviště vybudovaného na špičkové evropské úrovni, pokud se nám takové pracoviště podaří vybudovat. Se zajímavou myšlenkou o důsledcích našeho vstupu do EU přišla místopředsedkyně Akademie, paní docentka Lydia Petráňová. Domnívá se, že po našem vstupu do EU, se vzrůstající europeizací, vzroste též význam hledání našich kořenů, naší národní identity, a tudíž i význam pracovišť humanitních, jako jsou např. naše ústavy historické, náš Etnologický ústav či Ústav pro jazyk český nebo Ústav pro českou literaturu.

Ke všem velkým plánům a cílům i k budování vynikajícího pracoviště na současné evropské úrovni potřebuje však Akademie, stejně tak jako celá česká věda, odpovídající prostředky. Potřebuje i povýšit postavení vědeckého pracovníka ve společnosti. V roce 2002 byl průměrný měsíční hrubý výdělek v Akademii 18 620 Kč. Říkám-li hrubý měsíční výdělek, myslím tím součet všech nárokových platů, osobních příplatků a odměn, včetně odměn z tuzemských i zahraničních grantů, vyplacených za celý rok a vydělený dvanácti. Vědecký pracovník s atestací na tom byl lépe - měl v průměru 26 074 Kč, zatímco odborný pracovník ve výzkumu s vysokoškolským vzděláním v průměru pouhých 16 830 Kč a se středoškolským vzděláním 13 915. Tato situace mnoho lidí do vědy nepřitahuje. Rada pro výzkum a vývoj připravuje, dle zákona 218/2000 Sb., střednědobý výhled podpory výzkumu a vývoje ze státního rozpočtu. Výhled počítá s 0, 7 % HDP v roce 2004, s 0, 8 % v roce 2005 a s 0, 9 % v roce 2006. V posledně jmenovaném roce bychom se tak ocitli na relativní úrovni státní podpory, jaká je v průměru nyní v zemích EU. To by bylo až příliš krásné, abychom se na to mohli spolehnout, ale budeme držet palec a podporovat myšlenku priority výzkumu a vývoje u naší vlády i našeho parlamentu. Netroufejme si zatím radši pohlédnout ještě výše, aby se nám nezatočila hlava. Finové např. Ze státního rozpočtu dávají na výzkum a vývoj v roce 2003 1, 4 miliardy eur, tj. asi třikrát více než Česká republika. A Finů je přitom o polovinu méně než Čechů.

V roce 2002 v Barceloně vyhlásila Rada Evropy náročný cíl: aby mohla být splněna výzva Lisabonské schůzky Rady z roku 2000, že Evropa se má do roku 2010 přetvořit v nejsoutěživější a nejdynamičtější ekonomickou společnost založenou na znalostech, musí se v průměru její výdaje na výzkum a vývoj do roku 2010 přiblížit 3 % HDP; z toho by jednu třetinu měly zajistit státní a dvě třetiny privátní zdroje. Tato úloha nebude pro Českou republiku lehká, musíme se však vydat na cestu jejího plnění. Nebude však také lehká pro státy současné Evropské unie, neboť se v nich budou muset v průměru zdvojnásobit privátní zdroje podporující výzkum a vývoj. A již zmíněný European Round Table of Industrialists prohlásil ve své výzvě Radě Evropy, že musí napřed dojít ke zvýšení veřejných výdajů na výzkum a vývoj, které by následně podnítilo zvýšení privátních výdajů.

Vraťme se však ještě k naší zemi. Česká republika by, kromě zvýšení prostředků na výzkum na vysokých školách a ve výzkumných ústavech, kromě vybudování alespoň jednoho či více excelentních ústavů s vybavením a platy srovnatelnými s dobrými institucemi Evropské unie, měla též vybudovat patřičnou infrastrukturu pro výzkum a vývoj. Akademická rada vidí nyní jako prioritní úkol vybudovat odpovídající infrastrukturu pro rozvoj výzkumu, doktorských programů a dalšího vzdělávání v oblasti molekulární a buněčné biologie, genomiky, biotechnologií, biomedicíny a bioorganické chemie. Vybudování této infrastruktury by mělo zahrnovat výstavbu a vybavení nové budovy v areálu biomedicínských ústavů AV ČR v Praze-Krči a rekonstrukci budovy Ústavu organické chemie a biochemie v Praze-Dejvicích. Uskutečnění tohoto velice potřebného, ale současně náročného projektu bude částečně podmíněno využitím finančních zdrojů z licencí Ústavu organické chemie a biochemie, ale zásadním způsobem bude podmíněno získáním mimořádných zdrojů ze státního rozpočtu České republiky. Věříme, že tento ambiciózní plán vyjde a že molekulární genetika, biotechnologie, biomedicína a bioorganická chemie získají konečně v naší zemi zázemí odpovídající jejich důležitosti v současné vědě.

Než skončím, dovolím si říci ještě krátkou úvahu o Akademii věd České republiky. Někdy slýcháme, že Akademie je centralistická organizace. Já si to nemyslím. Nejvyšším orgánem Akademie je Akademický sněm, tj. Vy. Pracoviště mají právní subjektivitu, jsou zodpovědna za své výsledky, za svou koncepci, za své spolupráce, za své hospodaření. Rozhodně náš model není totožný s modelem francouzského Centre National de la Recherche Scientifique, CNRS, který je centralisticky řízen od hlavy až na poslední pracoviště. Když jsem se ptala prezidenta CNRS, zda mají ve svém modelu zakotvenu zpětnou vazbu ze strany vědců, podivil se mé otázce: "Samozřejmě, že máme. Když vědci nejsou spokojeni s řízením, mohou stávkovat. " Myslím, že náš model dovoluje více. Kdybyste Vy nesouhlasili s nějakým návrhem Akademické rady, nemohli bychom jej uskutečnit.

Přesto však my, jako Vámi volené vedení AV ČR, máme samozřejmě také velikou zodpovědnost: za správné nakládání s rozpočtem Akademie, který není malý; za efektivitu výzkumné práce; za kvalitu pracovišť Akademie; za naplňování celkové koncepce činnosti Akademie; za postavení a úlohu Akademie v naší společnosti; a za dobré jméno Akademie. Jsme si této zodpovědnosti plně vědomi a ujišťuji Vás, že při našich rozhodováních v Akademické radě myslíme vždy na prospěch celku a samozřejmě na prospěch výzkumu v celé České republice. Snažíme se, i když ne vždy s plným úspěchem, vyjednat pro Vás na půdě Rady pro výzkum a vývoj, vlády ČR či Parlamentu ČR takové podmínky, které by Vám umožnily dělat dobrý výzkum a soustředit se na práci. Prosím, jednejte o Vašich konkrétních potřebách a požadavcích vždy přednostně s námi, a ne přímo s představiteli státních orgánů, aby se nestalo, že co přibyde do kapsy jednoho pracoviště, ubyde z kapsy celku. Snažíme se i hrát úlohu filtru mezi nařízeními vládních orgánů a Vámi, abyste nebyli nadmíru přetěžováni administrativními povinnostmi, i když vím, že stejně přetěžováni jste.

Jsme hrdi na Vaše úspěchy, oceňujeme solidaritu mezi pracovišti, která se např. projevila při povodních. K této solidaritě, ba k samozřejmosti, bych vždy počítala i společné dohadování ústavů, které jsou správci budov, s ústavy, které jsou v budovách v nájmu, o všech věcech společného zájmu, např. o stavebních úpravách, prostorových uspořádáních, jiných nájmech, užívání přednáškových sálů apod. Pracoviště v nájmu by neměla stát před pracovišti - správci budov - v roli prosebníků se stále nataženou rukou. O solidaritu se samozřejmě snažíme i my a Vy víte, že se na nás můžete obrátit v okamžiku potřeby: když Vám praskne kanalizace, vypovědí Vás z nájmu nebo potřebujete zaštítit svoji činnost. Rozhodně se nechceme plést do kompetence ředitelů. Požádá-li nás však nějaký pracovník Akademie o schůzku poté, co již mluvil s ředitelem pracoviště, případně s jeho vědeckou radou, musíme ho samozřejmě vyslechnout, a prosím ředitele, aby to pochopili. Je naší povinností jako nezaujaté strany hrát při nedorozuměních úlohu prostředníka či arbitra. Není to hra za zády ředitelů a představitelů pracovišť, ale dialog s nimi. Naší povinností je umožnit všem pracovníkům Akademie, kteří jsou tvůrčí a mají chuť pracovat, aby skutečně pracovat mohli.

Před listopadem 1989 jsem s oblibou nazývala naše vojsko jejich vojskem, naši republiku jejich republikou. Dnes s chutí říkám naše vojsko, naše republika. Potěší mě, budete-li Vy říkat naše Akademie, naše Akademická rada. Protože to je, oč se snažíme - být Vaše.

Na samý závěr mi ještě dovolte malé jarní zamyšlení. Setkáváme se spolu, obdobně jako vloni touto dobou, v čase jiřského jara. Jedna lidová pranostika, kterou uvádí Zdeněk Vašků ve Velkém pranostikonu vydaném v nakladatelství Academia zní: "Jak mráz uvidí Juru, opustí každou ďuru. " a básník Jan Skácel říká: "V sobotu odpoledne oschnou polní cesty, od lesa přijde do dědiny jaro. Pod paží ponese si skřipky, prastarý nástroj z trojitého dřeva. Některý večer pak se ozve v sadech píseň. A dlouho do noci a na jediné struně neznámý hudebník nám bude vypravovat tu prostou věc. "

Pocítí vědec také jaro a dloužící se dny? u savců se na jaře krátí noční melatoninový signál v krvi, daný délkou noční tvorby melatoninu v epifýze, a na podzim se tento signál opět prodlužuje. Délka melatoninového signálu předává tedy organismu informaci o změně délky dne, aby se savec mohl na tyto změny připravit. U mladých vědeckých pracovníků Fyziologického ústavu jsme však žádný rozdíl v délce signálu v závislosti na roční době nenalezli. Signál byl stejně dlouhý v pozdním jaru jako v zimě; nezkrátil se tedy s příchodem delších dnů na jaře. Zkoumali-li jsme ale melatoninový signál u chlapců a děvčat, kteří byli v pozdním jaru na venkově vystaveni skutečnému vnějšímu osvětlení od východu do západu slunce, signál se jim výrazně zkrátil v porovnání se zimou, obdobně jako je tomu u savců v přírodě. Tato pozorování v nás vzbudila silné podezření, že vědci se před pokračujícím jarem chránili prací v potemnělých laboratořích a zapomněli se dostatečně vystavovat prodlužujícímu se dennímu osvětlení a jarním radostem. Zapomněli se tedy adaptovat na příchod léta.

A tak přesto, že jako předsedkyně Akademie neustále propaguji vysokou pracovní aktivitu a výzkumnou produktivitu, dovolím si pro tentokrát zakončit svou řeč jiným poselstvím, další lidovou pranostikou či příslovím: "Na svatého Jiří prodej boty a kup si noty, jaro je zde."