Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > květen  > obsah

Na prahu EU

Perspektiva vstupu České republiky do EU nabývá stále zřetelnějších obrysů, a proto se stále naléhavěji vynořují také otázky, co přesně nám tato zásadní změna přinese v nejrůznějších sférách života. Jak zasáhne naši práci? Jak se dotkne osobního života? Akademický bulletin se už několik měsíců ptá, co může členství v Unii znamenat pro českou vědu a pro naše vědce. Proto jim pokládá následující otázku:
Co by si měla česká věda vzít s sebou do Evropské unie a co by naopak měla nechat před jejími branami?

Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., z Ústavu experimentální medicíny, člen Akademické rady AV ČR a předseda GA ČR, odpovídá:

Česká věda do Evropy nevstupuje, česká věda se v kontextu evropské vědy již několik let nalézá. Máme za sebou relativně úspěšnou účast v 5. rámcovém programu EU, jsme již několik let plnoprávnými členy Evropské vědecké nadace ve Štrasburku (ESF), nemluvě o programech COST, EUREKA, členství v CERN, EMBO atd. Problémem však je, jakou pozici v těchto institucích zaujímáme, jak jsme vnímáni a uznáváni. Jsem přesvědčen, že jsme do vědecké Evropy a vlastně do vědeckého světa vstoupili v devadesátých letech neuvěřitelně oslabeni ve společenských pozicích. Dvacet let normalizace se podepsalo na ztrátě našeho postavení ve vědeckém světě ještě zhoubněji než předchozích dvacet let budování komunismu.

V osmdesátých a devadesátých letech proběhla navíc vlna zakládání nových vědeckých časopisů, které jsme se vůbec nemohli zúčastnit. Až si některý historik soudobých dějin dá práci zjistit, jaké byly naše pozice v r. 1989 v edičních radách mezinárodních časopisů, grémiích mezinárodních vědeckých společností, řídících radách mezinárodních nadací a institucí, dopátrá se jistě zdrcujících závěrů. Mělo by nás proto v současné době zajímat, jak se dobrat opět ztracených pozic. A ty, jak známo, se získávají ve vědě cestou obecného uznání, uznání výsledků vědecké práce, které jsou podloženy publikacemi v renomovaných vědeckých časopisech.

Přestože je 6. rámcový systém EU obdán mnoha vadami svého předchůdce a patrně i dalšími navíc, přestože bude pohodlnější a jistější získat grant v domácí grantové agentuře, mělo by být pro nás kategorickým imperativem získat v 6. rámcovém programu grant a možná se stát i koordinátorem projektu, i když se to jeví dnes téměř nemožné. Budeme se musit ještě více zajímat o spolupráci v Evropě v rámci programů ESF, COST, EUREKA a dalších. Musíme vytvořit silnou podporu pro ty z nás, kteří jsou schopni publikovat v nejprestižnějších vědeckých časopisech. Musíme tvrdě pracovat na získání uznání, na získání pozic ve vědeckém světě. Určitě by nám pomohlo, kdyby ještě před tím, než překročíme brány Evropské unie, vláda splnila svůj již několik let slibovaný záměr a zvedla financování výzkumu a vývoje ze státního rozpočtu alespoň na 0, 7 % HDP. Určitě by na tom neprodělala.

Co předpokládá od vstupu do Evropské unie RNDr. František Rypáček, CSc., z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, člen Akademické rady AV ČR?

Vstupem do EU se značně rozšíří náš obzor. Nejen ve smyslu, kam až my dohlédneme či budeme moci dojet, ale i v tom, odkud až na nás bude vidět. Na cestu do Evropy bychom si s sebou měli vzít vůli a také odvahu srovnávat svůj výzkum s tím, který se dělá v celém tomto prostoru. Měli bychom si nést vědomí, že být nejlepší v Praze či na Podbrdsku ještě nemusí tak mnoho znamenat, pokud stejný problém umí řešit lépe a na vyšší úrovni třeba v Heidelbergu, Gentu nebo jinde. Měli bychom mít odvahu své projekty plánovat tak, abychom v jejich řešení využili spolupráce s těmi nejlepšími z kolegů v Evropě a sami se pro ně stali stejně žádanými a cennými partnery. To sice už nyní bylo možné, ale až budeme v EU, nedělat to tak přestane být smysluplné.

Do Evropy bychom měli přinést všechnu opravdovost, kterou ve své laboratoři či pracovně najdeme, a pevné přesvědčení, že výsledek výzkumu je výsledkem teprve tehdy, je-li někomu užitečný a může-li na něm někdo dále stavět. I Evropě bude opravdovosti třeba. Doma bychom naopak měli nechat všechny zděděné návyky, že výsledky je třeba především vykázat. Do EU také asi nebude potřeba nosit snahu o rozmnožení a zdokonalení "vědeckého" papírování.

A co by si měla česká věda vzít s sebou do EU a co naopak nechat před jejími branami podle RNDr. Jiřího Grygara, CSc., z Fyzikálního ústavu AV ČR, místopředsedy Rady pro popularizaci vědy?

Myslím, že silnou stránkou české vědy je schopnost improvizace v nepříliš příznivých materiálních podmínkách. To by měla být naše evoluční výhoda po vstupu do EU. Před branami bychom pak měli nechat neproduktivní hašteření mezi sebou a malichernosti, které způsobují, že si někteří badatelé raději stále ještě hrají na svém českém písečku, aniž by si povšimli, že kolem nich uhání rychlík mezinárodní týmové spolupráce.

oli