Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > květen  > obsah

Karel Šandera

Obrázek k článku 

Karel Šandera se narodil dne 25. ledna 1903 v Mohelně v rodině s učitelskou tradicí. Po úspěšném absolvování gymnázia se přihlásil ke studiu na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství při ČVUT. Bezprostředně po jejím ukončení vystřídal od března 1923 do dubna 1925 dvě zaměstnání, nejdříve v Ústavu pro teoretickou fyziku UK a pak ve Vojenském technickém a leteckém ústavu. V červnu roku 1925 nastoupil do Výzkumného ústavu průmyslu cukrovarnického v Praze, který se stal na více než dvě desítky let jeho domovským ústavem. Karel Šandera sem nastoupil přímo do funkce vedoucího fyzikálně chemického oddělení. Postupem času byl, díky své nezpochybnitelné odborné erudici a současníky oceňovaným lidským vlastnostem, jmenován do stále vyšších funkcí.

Místoředitelem ústavu se stal v roce 1940, v době značně obtížné, a to nejen pro českou vědu a výzkum. Během okupace, v době represí českého vysokého školství a vědy, umožnil některým studentům pokračovat ve výzkumu v tajné laboratoři, která mimo jiné spolupracovala s podzemním hnutím a připravovala pro ně také sabotážní materiál. Karel Šandera byl během okupace několikrát vyšetřován gestapem. Přestože výslechy naštěstí nevyústily v zatčení, byl donucen vzdát se předsednictví v chemickém odboru SIA a na rozdíl od jiných spolupracovníků v oboru nesměl vycestovat do zahraničí. Tyto ústrky mu byly ale kompenzovány v letech poválečných, i když ani tehdy nebylo vše prosto problémů. V roce 1945 byl jmenován ředitelem ústavu a po celých následujících 10 let musel bojovat nejen za udržení ústavu v politických bouřích tohoto období, ale i za řadu "režimu nepohodlných" lidí.

Karel Šandera sám nebo v kolektivu autorů vydal značné množství odborných knih se širokým rozpětím témat od problematiky pěstování řepy jako výchozí suroviny, přes její zpracování z hlediska teploty a chemicko-biologických přísad až k výzkumu a modernizaci cukrovarnických přístrojů. Uveřejnil na několik stovek původních vědeckých studií v českých a zahraničních odborných časopisech; referáty překročily počet dvou tisíc.

Vedle svého působení v rezortním výzkumu se věnoval rozsáhlé činnosti pedagogické, kdy přednášel na vysokých školách, např. Na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství při ČVUT, a vychoval na 40 doktorandů. V roce 1954 dosáhl nejvyšší hodnosti profesora na Fakultě potravinářské technologie při VŠCHT, kde rok působil též jako její děkan.

O průkopnickém díle Šanderově v oblasti cukrovarnictví a jeho kvalitě svědčí i to, že během svého života získal šest patentů v oblasti přístrojové techniky a procesu zpracování cukru, např. Na univerzální objektivní fotometr, koloidálně-chemický způsob čištění cukerných šťáv atd.

Karel Šandera byl členem řady významných odborných společností. Od roku 1927 byl aktivním členem V. odboru chemicko-technologického a později čelným funkcionářem Masarykovy akademie práce až do jejího zrušení v roce 1952. Od roku 1942 byl zvolen členem Zemědělského průmyslového odboru Čs. akademie zemědělské v Praze. O jeho významu v české vědě svědčí i jeho zvolení generálním tajemníkem ČAVU v letech 1945-1948. Od roku 1940 zastával čelné funkce v Mezinárodní komisi pro jednotné metody cukrovarnické analytiky.

V prvních dvou poválečných letech úzce spolupracoval s vrcholnými orgány státní správy při obnově země. Ministr výživy ho v červnu 1945 jmenoval členem předsednictva Hospodářské skupiny čs. průmyslu cukrovarnického a ministr průmyslu jej téměř o rok později jmenoval členem Poradního sboru pro správu patentových a licenčních práv. Karel Šandera překonal zřejmě bez větších komplikací i změnu režimu v roce 1948. Nejenže se nadále významnou měrou podílel na pedagogické činnosti, ale od roku 1950 byl hlavním koordinátorem výzkumu problémů v cukrovarnictví a od roku 1951 pracoval jako člen Poradního sboru ministerstva těžkého průmyslu.

Podle vzpomínek jeho spolupracovníků byl Karel Šandera člověkem řídícím se vysokými profesionálními a morálními limity. Vrozená laskavost a velká obětavost vůči jiným lidem, kdy například neváhal vzdát se trvale části svého platu ve prospěch sociálně slabých spolupracovníků, z něj učinila všemi respektovaného muže jak po profesní, tak po lidské stránce.

Daniela Brádlerová,
Archiv AV ČR