Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > květen  > obsah

Českomoravská psychologická Společnost

Obrázek k článku Obrázek k článku 

Psychologie jako vědecká disciplína přichází do českých zemí v 19. století z Německa a Rakouska, rozvíjí se tu v rámci filozofie, lékařství i pedagogiky v prostředí tehdy dvou univerzit, německé a české. Vývoj odpovídal rozvoji psychologie jako vědy a jako oboru lidské činnosti.

Historie

Po předchozím rozvoji psychologických poznatků spojených se jmény jako J. E. Purkyně, G. A. Lindner, J. Durdík, F. Čáda, F. Mareš a M. Rostohar je v nové republice založena prvá odborná společnost. První předseda prof. František Krejčí formuloval úkoly nově vzniklé vědecké společnosti v roce 1927 takto: "Naším cílem je pěstovati odbornou práci psychologickou, organisovati publikační činnost a event. psychologické publikace vydávati, sbírati hmotné prostředky k povzbuzení psychologické práce, šířiti zájem o psychologické otázky, hájiti mravní i hmotné zájmy psychologů a uplatňovati vědeckou psychologii při řešení otázek hospodářských, sociálních, politických i kulturních. "

Za nacistické okupace byla činnost utlumena, totéž se stalo po komunistickém převzetí moci. Psychologická společnost byla zrušena, psychologii stihl osud dalších věd jako např. genetiku či informatiku - pohlíželo se na ni jako na buržoazní pavědu, byla snaha redukovat ji na fyziologii. Přesto se obor rozvíjel a v roce 1958 při jistém uvolnění politických poměrů se podařilo prosadit obnovení společnosti pod názvem Československá psychologická společnost při ČSAV a přihlásit se k odkazu předválečné společnosti. Přes poplatnost době sloužila jako základna pro setkávání a spolupráci - jak ve výzkumu, tak při plánování studia.

V té době se podařilo prosadit odborné pětileté studium psychologie na tehdy Filosoficko-historické fakultě v Praze, Brně a Bratislavě, podstatně se rozšířila psychologická pracoviště na vysokých školách, ve Výzkumném ústavu pedagogickém, v institucích Ministerstva zdravotnictví a školství a v některých dalších institucích. Společnost organizovala psychologické konference a další odborné akce, jež přece jen vytvářely možnosti k tříbení a komunikaci odborných poznatků i zkušeností.

Mezi prioritami oboru psychologie bylo v r. 1958 uvedeno:

  • nutnost experimentálního zkoumání duševního vývoje a individuálních zvláštností českého a slovenského dítěte a mládeže;
  • nutnost zkoumání psychických procesů dospělých jedinců v nejrůznějších pracovních činnostech; zjištění variační šíře výkonů alespoň v základních pracovních oborech;
  • potřeba zhodnocení diagnostických metod jak z hlediska etického, tak z hlediska spolehlivosti, upotřebitelnosti a vhodnosti, stejně jako nezbytnost vypracování souboru spolehlivých metod diagnostických pro potřeby psychologů pracujících v oboru psychologie klinické, psychologie práce a pedagogické psychologie.

Nový impuls a možnosti po r. 1989

V prosinci roku 1989 se konalo setkání několika stovek členů psychologické společnosti a dalších psychologů (dosavadní styl práce společnosti vedl k tomu, že se někteří psychologové jejího života neúčastnili), kde se účastníci shodli, že stojí za to pokusit se o obnovu.

Společné úsilí zástupců české a moravské psychologické reprezentace vyústilo ve valné zasedání v listopadu 1990 v Brně, kde byla Československá psychologická společnost přejmenována na Českomoravskou psychologickou společnost (název má své historické opodstatnění - v Brně už v roce 1926 založil Mihajlo Rostohar Psychologický ústav Masarykovy univerzity, který se vedle pražské Katedry psychologie stal významným vědeckým a pedagogickým centrem).

Jedním z prvních úkolů nově zvolené rady byla rehabilitace pronásledovaných kolegů, kteří za totality vytvářeli ve svém oboru ostrovy pozitivní deviace. Své zkušenosti a dovednosti uplatňovali tehdy členové i ve společenské praxi na úrovni vlády, parlamentu i ministerstev. Významná byla účast psychologů při vypracování a prosazování reformy zdravotnictví a sociální péče. Celospolečenské otázky jsou stále sledovány a členové se snaží být nápomocni podle svých možností všude tam, kde psychologické poznatky a dovednosti mohou prospívat obecnému zájmu.

V letech 1992-3 probíhala usilovná jednání s poslanci Parlamentu ČR, jejichž výsledkem mělo být ustanovení Zákona ČNR o psychologické činnosti a Psychologické komoře ČR. Situace nebyla příznivá, ale podařilo se alespoň vymezit pozici klinického psychologa ve zdravotnictví a zakotvit psychologické poradenství v Živnostenském zákoně.

Po počátečním štěpení a vzniku nových psychologických sdružení, která vedla k poklesu počtu členů společnosti, se situace od 2. poloviny 90. let stabilizuje. Členská základna má stále kolem jednoho tisíce členů. Zřízením webových stránek získala společnost i několik členů v zahraničí, jak krajanů, tak psychologů, kteří studovali psychologii na českých univerzitách a kontakt stále považují za přínosný.

Znovuoživenou významnou tradici představuje celonárodní konference Psychologické dny, která je pořádána v těsné spolupráci se Slovenskou psychologickou společností (v pořadatelství se společnosti střídají), často za účasti odborníků z dalších evropských zemí. Témata jsou volena podle aktuálních otázek v oboru, nahlížených z různých úhlů. Od roku 1996 jsou opět pravidelně vydávány sborníky reprezentativních příspěvků přednesených na těchto konferencích.

Další tradicí, která nebyla přerušena, je konání pěti Klinicko-psychologických dnů v roce v pražském Lékařském domě ve spolupráci s Českou lékařskou společností JEP. Program bývá přínosný, neboť spojuje výzkumnou činnost v psychologii s uplatněním v praxi.

Členové společnosti se věnují jednak výzkumu

a pedagogické činnosti (Akademie věd ČR, vysoké školy), jednak přímo práci s klienty či pacienty. Ti nejzkušenější pak předávají své poznatky a vědomosti mladším kolegům ve vzdělávacích programech.

Psychologie jako obor je rozčleněna do více specializací, což se zčásti obráží již při studiu. Členové se podle svého zájmu sdružují do sekcí a pracovních skupin. V současné době vyvíjejí činnost sekce obecné a teoretické, sekce klinické psychologie, pedagogické, poradenské, vojenské, forenzní psychologie, sekce vývojové psychologie, sekce psychologie práce a organizace a sekce psychologie zdraví. Jako jediná z regionálních poboček působí Západočeská pobočka, která se podílí na vzdělávacích akcích pro psychology v plzeňském regionu.

V rámci ČMPS pracuje pět pracovních skupin, jejichž členové se zaměřují na neuropsychologii, psychonkologii, náboženskou psychologii, terapii pevným objetím podle J. Prekopové a na soudně znaleckou činnost v opatrovnických věcech.

V rámci projektu Podpora vědecké činnosti pořádají sekce a pracovní skupiny pravidelné přednáškové cykly, semináře, dílny (workshopy), kurzy a výcviky. Přednášky a semináře jsou přístupné všem zájemcům o danou problematiku (většinou kromě psychologů jde o odborníky z příbuzných oborů - lékaře, pedagogy či sociální pracovníky, včetně studentů těchto oborů). Kurzy a výcviky jsou určeny psychologům a lékařům, případně studentům. Účelem projektu je podpora a koordinace jednotlivých odborných aktivit psychologů s cílem předávat a šířit vědecké poznatky z oboru, zkušenosti a dovednosti z praxe.

Odborné akce ČMPS zajišťované erudovanými a zkušenými lektory napomáhají eliminovat působení laických poradců a školitelů, kteří často pod jménem psychologie vyvíjejí komerční aktivity a tím poškozují jak samotný obor, tak klienty.

Českomoravská psychologická společnost je členem Rady vědeckých společností při AV ČR. Zastupuje Českou republiku v mezinárodním svazu psychologů International Union of Psychological Sciences, prostřednictvím Unie psychologických asociací ČR je členem European Federation of Professional Psychological Associations.

Vydává čtvrtletní členský bulletin Zpravodaj Českomoravské psychologické společnosti, který je distribuován jak členům, tak knihovnám a dalším institucím. V roce 2002 byla vydána publikace Homo religiosus. Vybrané aspekty psychologie náboženství, jejímž obsahem jsou příspěvky přednesené na jednom z Klinicko-psychologických dnů doplněné dalšími statěmi.

Zájem o psychologii v posledních letech kulminuje, uchazečů o přijetí ke studiu je mnoho, společenská poptávka se však různí a není vždy snadné získat v oboru uplatnění. Absolvent navíc musí počítat s tím, jako ostatně dnes již ve všech oborech, že se musí neustále dále vzdělávat. Studenti vyšších ročníků mají možnost získat statut mimořádného člena, čímž si rozšiřují kontakty a získávají rozhled v dění v psychologické obci.

Kontakt:
Kladenská 48, 160 00 Praha 6,
tel. 235 360 477
e-mail cmps@ecn.cz
web www.cmps. ecn.cz


Předseda PhDr. Jaroslav Šturma je ředitelem Dětského centra Paprsek v Praze 9 a odborným asistentem na katedře psychologie FF UK a KTF UK. Je také členem Mezinárodní akademie pro výzkum poruch učení (USA) a předsedou a spoluzakladatelem Mezinárodní studijní skupiny pro speciální výchovné potřeby (GB). Působí v Papežské akademii pro život. Aktivně působí zejména v sociální a charitativní oblasti (Konto Bariéry), je členem vědeckých rad a odborných redakcí. Ve své psychologické práci se zaměřuje na problematiku dětí se zdravotním postižením a jejich rodin, zabývá se studiem dětské kresby a písma, je činný v psychoterapeutickém vzdělávání a supervizi. V lednu 2003 mu byla udělena za úsilí v oblasti integrace dětí s postižením u nás i v zahraničí Sonnenschein-Medaile.

Rada Českomoravské psychologické společnosti