Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > duben  > obsah

Zkáza a naděje

Obrázek k článku 

Když opadla voda po srpnové povodni, jež zasáhla depozitáře Archivu AV ČR na trojském břehu Vltavy (v knihovně se říční voda proháněla dokonce ve výši téměř čtyři metry), zavládlo v Archivu zděšení - je vůbec záchrana archivních fondů a sbírek, součásti informační databanky celé Akademie a v širším pojetí i našeho nenahraditelného kulturního dědictví možná? a když, za jak dlouho a za jakých podmínek?

Náladu pracovníků naštěstí neovládla skepse, naopak úporná snaha zachránit co se dá. A tak, prodírajíce se ještě nánosy bahna, měli své úlohy rozděleny - někteří vynášeli zničený mobiliář, další přednostně omývali a balili jednotlivé archiválie a knihy určené k zamražení, jiní pomáhali při převozu poškozených fotografií a negativů do nezasaženého depozitáře, kde je kus po kuse rozkládali a sušili, další převáželi vodou nezachycené materiály do náhradních prostor, které ochotně poskytly různé instituce. Slunečné a suché dny, které přišly po živelné spoušti, záchraně přály, ačkoli jednotlivci, včetně mnoha dobrovolníků, stěží mohli vnímat více nežli na sklonku dne se snášející soumrak, který je přiměl ukončit pracovní nasazení.

První záchranná etapa končila se začátkem podzimu, kdy byly nejhorší následky povodně odstraněny a většina pracovníků se přesunula do provizorních prostor, tak aby se mohla alespoň částečně vrátit k běžné práci a obnovit kromě jiného styk s badatelskou veřejností. V plném rozsahu teď vyvstávaly otázky dalšího odborného postupu při záchraně jednotlivých archivních dokumentů a knih. Díky velkorysé pomoci německých kolegů, která přišla skutečně v pravý čas od Kulturstiftung des Bundes se sídlem v Halle an der Saale, mohly záchranné práce rychle nabýt určitější podoby. Zachráněné diplomy vědců a větší část bezprostředně po povodni vysušené fotosbírky se převezly ke specialistovi-restaurátorovi do Hodonína, vzácné tisky a kresby k dalšímu odbornému restaurátorovi do Dobřichovic, část zatopených gramofonových desek specializované firmě na jejich vymytí a převedení původního záznamu do digitalizované podoby, medaile na vyčištění expertní pražské firmě a konečně největší množství vlastního spisového materiálu (asi 140 běžných metrů) se začalo postupně navážet další specializované firmě na pomalé, a tedy nejšetrnější sušení do Blanska. Co se týče knih, zde ocenil Archiv nabídku výpomoci ze strany Knihovny AV ČR, která operativně vybudovala teplovzdušnou sušičku v Jenštejně. Samozřejmě, že se u každého z uvedených druhů materiálu pamatuje i na následnou dezinfekci.

Archivářům jako správcům unikátního pramenného dědictví tedy spadl kámen ze srdce, že se podařilo najít vhodné postupy, jak zachraňovat jednotlivé druhy dokumentace. Otevřely se tak nové, optimističtější obzory. Kromě vlastní fyzické záchrany původních dokumentů se navíc nabízí ještě jedna možnost - v případě, že by skutečně byla psací látka doznala v procesu mražení a následného sušení nechtěných změn, což bohužel zatím nelze s určitostí vyloučit - pokusit se zachovat pro další generace alespoň věrný záznam vlastní informace. A touto možností je digitalizace záznamů, ve světě navíc již běžně využívaná též jako ochranné snímkování i u materiálů, které zatím žádné degradaci nepodlehly (rušivých vlivů je ovšem v dnešním svět mnoho, např. vlastní kyselost papíru, moderní metody tisku ad.). Je zřejmé, že v první řadě je třeba začít s archiváliemi poškozenými, ať již vlastní povodní nebo i uvedenými nevratnými vlivy.

Archiv již začal s digitalizací dochovaných vědeckých filmů a také zmiňované fonosbírky. Nyní obrací pozornost k vlastním písemnostem, jejichž digitalizace je nepochybně nejnáročnější, mimo jiné proto, že na rozdíl od knih jde o velice různorodý materiál, který vyžaduje velmi specifické zacházení, náročné na čas, finanční a lidské zdroje.

Už nyní je zřejmé, že větší část archivních materiálů lze naznačenými způsoby zachránit pro další generace, což je potěšitelné zjištění, ve které sotva kdo mohl ještě před pár měsíci doufat. Nezbývá než si přát, aby v brzké budoucnosti nalezly zachráněné materiály spolu s dalšími kilometry nepoškozených archivních fondů a sbírek své definitivní a bezpečné uložení.

Archiv AV ČR