Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > duben  > obsah

Profesor František Šorm - 90. výročí narození

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Ve stínu volby prezidenta republiky zůstalo ve sdělovacích prostředcích zcela nepovšimnuto nedožité 90. výročí narození vynikajícího českého chemika, spoluzakladatele Československé akademie věd a prvního ředitele Ústavu organické chemie a biochemie, prof. Ing. Dr. Františka Šorma. Bývalí i současní pracovníci Šormova ústavu se dne 7. března 2003 sešli, aby si v přítomnosti paní předsedkyně a čestného předsedy AV ČR, členů Akademické a Vědecké rady AV ČR, zástupců ostatních chemických ústavů Akademie věd, pražských i mimopražských vysokých škol a dalších hostí připomněli nejen 50. výročí existence ústavu, ale i památku jeho zakladatele. Kdo byl profesor Šorm?

František Šorm se narodil 28. 2. 1913 v Praze. V roce 1935 absolvoval Chemicko-technologickou fakultu Vysoké školy technické v Praze (dnešní VŠCHT), kde v roce 1936 získal titul Dr. tech. Po vypuknutí války nastoupil do známé laboratoře Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze-Vysočanech, kde pracoval společně s vynikajícím českým organickým chemikem, profesorem Rudolfem Lukešem, na mnoha problémech, především v chemii dusíkatých heterocyklů.

Po znovuotevření vysokých škol po válce se F. Šorm brzy habilitoval (1945) a již o rok později byl jmenován profesorem na VŠCHT v Praze (Ústav technologie lučebnin organických a výbušných; později Ústav organické technologie). To mu sice umožnilo vybudovat si vlastní pracoviště, ovšem za bídných finančních podmínek. Už tehdy profesor Šorm dokázal získat pro své spolupracovníky různá stipendijní místa v průmyslu i materiální prostředky pro práci, čímž vlastně začal postupně budovat nový ústav. v roce 1950 byl F. Šorm jmenován profesorem organické chemie také na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, kde působil do roku 1952. Jeho tamní působení je spojeno se vznikem samostatné katedry biochemie, kterou později vedl prof. J. Koštíř. Biochemie jako vědní obor u nás v té době ještě neexistovala, ale F. Šorm už tehdy pochopil její budoucí význam a možný přínos pro určité obory, např. medicinální chemii.

Hlavním cílem jeho snažení zůstávalo vytvoření nového vědecko-výzkumného centra. V roce 1950 byl v Dejvicích založen Ústřední ústav chemický, který dostal do vínku budovu bývalých zemědělských ústavů v ulici na cvičišti (dnes Flemingovo náměstí). Když se v té době začala prosazovat myšlenka založit "podle vzoru sovětské vědy" i u nás vrcholnou instituci nevysokoškolského vědeckého výzkumu, F. Šorm se stal jejím pragmatickým zastáncem. v roce 1952 byla ustavena Československá akademie věd. Jedním z několika zakládajících ústavů ČSAV byl Ústav organické chemie a biochemie a profesor Šorm se stal jeho prvním ředitelem. Vedle prezidenta ČSAV Zdeňka Nejedlého se Šorm stal jako generální sekretář ČSAV druhým nejmocnějším mužem Akademie a faktickým vůdčím duchem rozvoje vědy v Československé republice. Po odchodu Nejedlého v roce 1962 se F. Šorm stal předsedou Československé akademie věd a v této funkci zůstal až do roku 1969.

F. Šorm zvládl dokonale nejen teorii, ale i praxi svého oboru, mohl vést ústav skutečně zasvěceně, nikoliv jen organizačně. Byl důležitým spojovacím prvkem, který přenášel zkušenosti z laboratoře do laboratoře. Ode všech pracovníků očekával plný pracovní výkon. Každý měl být v laboratoři - experiment byl jediné, co platilo. Pracovní čas byl drahý a vzácný, a musel být proto co nejlépe využit. Číst odbornou literaturu a přemýšlet o práci se muselo doma. Nedbalost v práci nebyla omluvitelná vůbec. Přes to všechno nebyl Šorm obávaným hrůzovládcem, nepotřeboval trestat. Vzbuzoval přirozený respekt, vyzařovala z něj jakási emanace opravdu velké osobnosti.

Mezi hlavní oblasti jeho vědeckého zájmu patřila chemie přírodních látek, hlavně seskviterpeny se středně velkými kruhy, azuleny, později hmyzí juvenilní hormony. v těchto oblastech získal jeho ústav mnoho mezinárodních priorit a F. Šorm byl oceněn prestižní Fritschovou medailí Americké chemické společnosti. Další zájmovou oblastí byla chemie steroidů (kardioaktivní steroidy, využití přírodních zdrojů steroidních surovin), chemie peptidů a složek nukleových kyselin, jejichž rozvoje se ústav účastnil od samých počátků jejich studia ve světě, organická syntéza a stereochemie. Důležitým prvkem bylo využití všech těchto oblastí pro cíle v medicíně: uveďme jen syntézu antibiotika chloramfenikolu, tuberkulostatika cykloserinu, azulenů (dermazulen), peptidová hormonální léčiva, druhou syntézu peptidu oxytocinu na světě a světový primát v jeho zavedení do výroby, nebo analogy vasopressinu (Adiuretin, Glypressin). Zvláštní důležitost Šorm připisoval chemoterapii leukemií a nádorových onemocnění (Azaribin, antileukemika 5-azacytidin, 5-azadeoxycytidin, Alcysten).

F. Šorm se stal také průkopníkem vědního oboru biochemie u nás. Již z názvu jím založeného ústavu je zřejmé, jaký význam kladl na spojení obou těchto disciplín. v ústavu se pracovalo na izolaci a určení primární struktury (sekvence aminokyselin v polypeptidovém řetězci) bílkovin (světová prvenství např. ve stanovení primární struktury bílkovin chymotrypsinu, trypsinu, pepsinů, přirozených inhibitorů trypsinu, a-amylasy, kathepsinů), na syntézu analogů peptidových hormonů navazovalo studium jejich fyziologického účinku. s chemií nukleových kyselin byla úzce spojena činnost oddělení biochemie nukleových kyselin, zabývajícího se studiem nových cytostatik a mechanismu jejich účinků, proteosyntézou, genetickým kódem.

F. Šorm záměrně zaváděl do ústavu mezioborovou tematiku (farmakologie, fyzikální chemie, entomologie). Jako bývalý experimentátor poznal potřebu rozvoje pracovních metodik. v ústavu byla zavedena jako identifikační metoda tehdy nová infračervená spektrofotometrie, poprvé u nás také papírová chromatografie, gelová a papírová elektroforéza. Všechny tyto metody sehrály hlavní úlohu v určování primárních struktur bílkovin.

F. Šorm se také zasloužil o konstrukci hmotového spektrografu a o jeho využití v organické chemii. Vzhledem ke stálému rozvoji experimentální metodiky se stal Ústav organické chemie a biochemie vyhledávaným cílem cest mnoha zahraničních stážistů, a to nejen ze zemí "socialistického tábora".

S jeho podporou vznikl společným úsilím Ústavu přístrojové techniky ČSAV a Tesly Brno též první přístroj pro měření nukleární magnetické resonance (NMR); tehdy byla naše republika jednou z pěti zemí na světě schopných tyto přístroje vyrábět. Svou podporou Vývojových dílen ČSAV i vlastních vývojových dílen ústavu F. Šorm nejen pomohl řešit tehdejší kritický nedostatek přístrojové techniky na experimentálních pracovištích Akademie, ale umožnil i vývoj originálních konstrukcí laboratorních přístrojů, z nichž některé nejsou ještě po desetiletích překonány.

V Ústavu organické chemie a biochemie byla zřízena také poloprovozní laboratoř na extrakce rostlinných materiálů ve velkých množstvích, syntéza komerčně nedostupných činidel a meziproduktů, čištění rozpouštědel, ověřování nových výrobních postupů i příprava potřebných množství látek pro předklinické a klinické zkoušky. Unikátní kombinace obou vědních disciplín s tímto pracovištěm byla předmětem obdivu významných zahraničních hostů.

Profesor Šorm byl členem devíti akademií (včetně Americké akademie věd a umění), čestným členem čtyř zahraničních chemických společností, nositelem čestného doktorátu univerzit v Bruselu a v Moskvě. Kromě již zmíněné Fritschovy medaile ACS byl držitelem medaile Maxe Plancka Německé chemické společnosti, zlaté medaile J. S. Staase Belgické chemické společnosti a zlaté medaile londýnské CIBA Foundation. Uvádí se 1 100 jeho původních prací, 70 přehledných referátů a 150 patentů. Vysoká čísla jsou pochopitelně výsledkem Šormova spoluautorství na publikacích a patentech spolupracovníků. Obvykle souhlasil se spoluautorstvím v publikaci tehdy, když se domníval, že něčím k dané práci přispěl.

F. Šorm se snažil i o modernizaci naší vysokoškolské výuky chemie. Byl spoluautorem učebnice Biochemie i učebnice Organická technologie. Zajímal se také o zkvalitnění středoškolských učebnic chemie.

F. Šorm své spolupracovníky hodnotil pouze podle odborných hledisek. Politické hledisko nerozhodovalo při přijímání do aspirantury, při zařazení do odborných funkcí nebo při obhajobě vědeckých hodností. Ujal se mnoha pracovníků vypovězených z vysokých škol z politických důvodů. Ani svou politickou činnost (byl členem ÚV KSČ) nepokládal za žebříček, po kterém by šplhal k vyšším metám. Zahraniční vědecké ceny a pocty by sotva dostal za domácí politické funkce. Jeho vědeckou autoritu museli uznat i naši političtí činitelé a on pak mohl účinněji bojovat s politickými a byrokratickými překážkami, které se stavěly do cesty vědeckým stykům se zahraničím, dovozu zahraničních vědeckých časopisů, omezení dovozu chemikálií a vědeckých přístrojů atd.

V roce 1968 se Šorm postavil na stranu reformních sil. Když byl reformní vývoj zastaven sovětskými tanky, postavil se proti tomu při hlasování v parlamentě a protestoval u tehdejšího prezidenta sovětské Akademie věd, akademika Keldyše. Brzy nesl následky svého činu: byl zbaven funkce předsedy Akademie, ředitele ústavu, nesměl už jezdit přednášet do zahraničí, kam byl stále zván, a nakonec byl už v 60 letech předčasně penzionován. Dodnes někteří pokládají profesora Šorma za rozpornou osobnost. Nechci s tím polemizovat. Nikdo však nemůže zpochybnit jeho kvality vědce a organizátora, ani jeho zásluhy o rozvoj naší organické chemie, biochemie a medicinální chemie.

Je ironií osudu, že k definitivnímu odstranění osoby profesora Šorma z české vědy byl použit mechanizmus, který on sám vybojoval s cílem získat možnost zbavit se neproduktivních pracovníků: za příplatek 300 Kč měsíčně k platu byly tehdy pracovní smlouvy "na neurčito" nahrazeny smlouvami sice obnovitelnými, ale termínovanými. Jemu pak prostě s dosažením důchodového věku již smlouva nebyla obnovena. Vyřazení z práce mu znemožnilo dokončit, co společnosti ještě mohl dát, a jistě přispělo i k jeho předčasné smrti.

Pokládám profesora Šorma za svého učitele. Stal se mým vzorem ve snaze prostřednictvím organické syntézy a biochemie řešit závažné problémy medicíny. Ačkoli "medicinální chemie" je obor, který u nás stále ještě nemá formální místo, byl F. Šorm jejím zakladatelem a propagátorem.

Profesor František Šorm zemřel 18. listopadu 1980 ve věku 67 let na následky infarktu myokardu. Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky ("Šormův ústav") založil k uctění památky svého zakladatele a prvního ředitele Šormovu přednášku a uděluje vynikajícím zahraničním vědcům z oborů organické chemie a biochemie medaili nesoucí jeho jméno.

RNDr. Antonín Holý, DrSc., Dr. h. c.,
v letech 1994-2002 ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR