Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > duben  > obsah

Pocta profesoru Alexandru Stichovi

U příležitosti nedožitých 69. narozenin významného bohemisty prof. PhDr. Alexandra Sticha, CSc., uspořádaly Národní muzeum, Univerzita Karlova, Akademie věd ČR a Učená společnost ČR v podvečer 4. března 2003 setkání jeho domácích i zahraničních přátel, kolegů, žáků i ctitelů. Na zaplněném hlavním schodišti Národního muzea přítomné přivítal jeho generální ředitel PhDr. Michal Lukeš. Za Univerzitu Karlovu promluvil její rektor prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc. Osobně laděnou vzpomínku na prof. A. Sticha přednesla předsedkyně Akademie věd ČR doc. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., jeho vědecké dílo ocenil ředitel Slavistického semináře univerzity v Tübingenu prof. Dr. Tilman Berger. Za Učenou společnost ČR promluvil předseda prof. PhDr. František Šmahel, DrSc., z jehož promluvy k poctě nedávno zemřelého přítele vybíráme.

Vážení přátelé, ctitelé a žáci Alexandra Sticha, dámy a pánové.

Učená společnost ČR zvolila Alexandra Sticha svým členem 19. května 1997. V této nepočetné společnosti hrají prim přírodovědci, již mají stejně vysoké nároky nejen sami na sebe, ale i na kandidáty společenských věd. Aby uspěl bohemista bez citačních indexů, to je malý zázrak. Stalo se. V dopise z 2. června téhož roku Saša píše: "Nebudu říkat non sum dignus, abych nevypadal jako pokrytec, ale bylo by na tom hodně pravdy. Těch 20 let je znát - a jediné moje potěšení je, že člověk může na fakultě trochu něco dělat, aby ta výborná mladá generace nenarazila tak tvrdě jako my… a chtěl bych taky něco ve Společnosti udělat, např. povídat o kontinuitě-diskontinuitě české slovesné kultury v raném novověku. " To je celý Alexandr Stich - česká slovesnost, fakulta a jeho "mladí" mu byli vším.

Přednášku o výhledech české literární barokistiky Alexandr Stich přednesl v říjnu 1999, v prosinci předchozího roku medailonem připomenul svého učitele Bohuslava Havránka, na jehož životě a díle ukázal zákruty poválečné jazykovědy. V květnu roku 2000 spolu s Františkem Čermákem vystoupili na výročním zasedání s naléhavým tématem o stavu českého jazyka v éře globalizace. Pro letošní květnové zasedání ohlásil přednášku Lingua cecho-slovacca. Už ji neuslyšíme a nedozvíme se tak, co měl na mysli.

Je s podivem, kolik dopisů, pohlednic a lístků od něho uchovávám. Všechny jsou psány rukou, to u tohoto strážce starých dobrých mravů nepřekvapuje. Více zaráží, proč jsme si - z Prahy do Prahy - tak často psali. Jakkoli to z ní podivně, v tzv. normalizaci měli k sobě našinci někdy blíže, než v posledním desetiletí, kdy se neustále letmo a v poklusu potkávali na vědeckých a jiných radách. Z dopisů se mimo jiné ledacos dozvíme o dění v Stichově badatelské dílně.

Koncem sedmdesátých let - a nejenom tehdy - Alexandra trápila otázka českého nacionalismu. "Teď se pořád vracím k r. 1848-9, " píše v listu z 23. února 1978, "k dvojici Sabina-Havlíček jako reprezentantů dvou základních postojů, metod přístupu k řešení společenských úkolů (včetně kulturních), a tu otázka hodnot českého nacionalismu, jeho obsahu a účinku, nabývá zvláštního významu. " Nepřímo polemizoval s mojí knihou Idea národa v husitských Čechách. Nezdály se mu konotace spatřující v nacionalismu princip rozkladný, retardační, omezující a negativní. I jinak jsme mívali na některé dějinné jevy, v poslední době zejména na údajné intelektuální výboje barokní slovesnosti, odlišné názory, což vůbec nebylo na překážku vzájemnému respektu.

Paměť selhává, výhodou korespondence je, že může přiskočit na pomoc. V pátek 18. dubna 1980 jsem se jako host mohl zúčastnit tradičního "povečeření, popovídání a čtení jedné kapitoly" v Legerově ulici. Stichova pospolitost byla jednou z těch, o nichž se vědělo i v našem, tj. Spunarově medievistickém table-rondu. Na řadě tehdy byla kapitola o romantismu, kterou nalezneme ve Stichově souboru lingvoliterárních studií od Karla Havlíčka k Františku Halasovi (z roku 1996).

Věcí, jimiž se A. S. tehdy zabýval, bylo ovšem vícero. "Jsem teď" - stojí v listě z 27. března 1980 - "zcela posedlý tím, že se nám podařilo úplně pominout nadmíru významný soubor barokní lyriky z 18. století jen proto, že shodou okolností byla na počátku 19. století zveřejněna tak, že zůstala v zemi nikoho. Nemáme těch hodnot zase tolik, abychom s nimi mohli plýtvat. "

V prázdninovém dopise s datem 28. července 1983 z jeho milých Žinkov se poprvé objevují Staré paměti kutnohorské jeho oblíbence Jana Kořínka: "Mířím k tomu, prosadit časem edici, i když to půjde asi těžko, a mířím k tomu, podstatně změnit obraz o 17. A 18. století např. proti tomu, jak je prezentován v Přehledu čs. dějin I/2. Pokračovat v linii Vlčkově - Denisově atd. V tomto směru už opravdu není dál možné. " Své vzácné přítelkyni Felicitě Wünschové, pod jejímž jménem vyšla Polákova Cesta do Itálie nebo Domácí kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové, věnoval A. S. svoji poslední knižní publikaci Seifertova světlem oděná. I zde, což je pro autora příznačné, v podtitulu stojí "interpretace: pokus a výzva".

V mém exempláři vedle vánočního pozdravu čteme: "Instrukce případnému čtenáři: jestli vůbec číst, pak hlavně poznámky vzadu. " Ano, číst, neboť tato skvělá esej je procházkou v luzích české literatury od svatováclavských legend přes Chelčického až k Jaroslavu Seifertovi.

Bude na jiných posoudit všestranný přínos A. S. české jazykovědě a literární historii. Na závěr svého vzpomínání jsem ponechal pohlednici s tzv. Palackého kamenem v Žinkovech. Na mohutném balvanu stojí: "Zde přednášel na táboru lidu František Palacký v létě r. 1848. " Nápis o prázdninách 1982 s pomocí své věrné družiny očistil a památník uvedl do pořádku Alexander Stich. K této informaci můj vzácný přítel připsal: "Asi 300 m za ním je památná léčivá svatováclavská studánka v barokní kapli - místní lid si v ní letos chladil basu plzeňského. Taky tradice. " Stejný pohled s neméně zřetelným nápisem jsem dostal o čtyři roky dříve. Na národním dědictví je stále co dělat a snad i očišťovat. Lepší symbolickou tečku, vážení přátelé a ctitelé Alexandra Sticha, bych sotva mohl nalézt.

prof. PhDr. František Šmahel