Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > březen  > obsah

Navštívily nás komety

Obrázek k článku 

V lednu a v únoru letošního roku jsme měli možnost sledovat dvě jasné komety, které se při svém putování sluneční soustavou přiblížily ke Slunci. O jaké komety konkrétně šlo? Na to jsem se zeptala RNDr. Jiřího Borovičky, CSc., vedoucího oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově.

První kometa, která byla od nás nejlépe viditelná v polovině ledna, nesla označení C/2002 X5 (Kudo--Fujikawa). Objevili ji vizuálně nezávisle na sobě dva japonští pozorovatelé Tetuo Kudo a Shigehisa Fujikawa 13. a 14. prosince loňského roku jako již poměrně jasný objekt viditelný velkým triedrem. Druhá kometa, C/2002 V1 (NEAT), byla nejlépe viditelná v první polovině února. Objevena byla 6. listopadu automatickým dalekohledem NEAT umístěným na Havajských ostrovech a určeným především k objevování planetek přibližujících se k Zemi. I když byla ještě slabá, hned následující noc byla pozorována pomocí CCD techniky na třech místech u nás (v Hradci Králové, Ondřejově a na Kleti). Tato měření přispěla k rychlému určení dráhy. Dnes víme, že obě komety jsou dlouhoperiodické a přiletěly k nám z okraje sluneční soustavy, tzv. Oortova oblaku, po velmi protáhlých eliptických drahách, téměř kolmých k rovině ekliptiky (rovině, ve které obíhají planety). Oběžná doba komety Kudo-Fujikawa je 162 000 let, u komety NEAT je to 40 000 let.

Šlo o výjimečný úkaz? Stává se často, že astronomové mohou pozorovat téměř současně dvě jasné komety?

Není to úplně běžné, ale neřekl bych, že šlo o zcela výjimečný úkaz. Především obě komety dosáhly vysoké jasnosti jenom díky tomu, že se hodně přiblížily ke Slunci. V tu dobu však byly ze Země obtížně pozorovatelné, protože zanikaly ve sluneční záři. Kudo-Fujikawa tak nakonec prakticky nebyla viditelná pouhým okem a kometa NEAT nebyla pouhým okem příliš nápadná. V minulých letech jsme mohli pozorovat jasnější komety, v roce 2002 kometu Ikeya-Zhang a především dvojici komet Hyakutake a Hale-Bopp v letech 1996 a 1997. Před rokem 1996 byla naopak dvě desetiletí na komety chudá.

Jak vlastně komety vypadají, jaký materiál je tvoří a kde se bere jejich koma a zářící chvost?

Pevná jádra komet jsou poměrně malá tělesa o rozměrech od stovek metrů po desítky kilometrů. Jsou tvořena směsí ledu, především vodního ledu a zmrzlého CO, prachu a možná kamení. Při přiblížení ke Slunci led sublimuje a v podobě plynných proudů uniká z jádra. Přitom s sebou strhává i prach. Okolo jádra se vytvoří koma, blíže ke Slunci potom i chvosty (prachový, plynný a plazmový) formované tlakem slunečního záření a meziplanetárním magnetickým polem. Plazmový chvost je velmi řídký, ale může dosahovat délky stovek milionů kilometrů. Komety září díky slunečnímu světlu - prach jej přímo odráží a molekuly plynu září díky fluorescenci.

Co komety prozrazují o sluneční soustavě? Kolik jich už astronomové znají?

Komety vznikaly v oblasti, kde jsou dnes velké planety, Jupiter až Neptun. Po vzniku planet byla tato oblast "vyčištěna". Část komet byla působením planet přesunuta do větších vzdáleností od Slunce, kde se zachovala dodnes v oblastech tzv. Kuiperova pásu a Oortova oblaku. Komety tak obsahují nejstarší materiál sluneční soustavy. O jeho struktuře a složení máme zatím jen nepřímá svědectví z pozorování komet na dálku ze Země a z kosmických sond a ze sledování kometárních meteorů v zemské atmosféře. Ke kometám proto směřují a budou směřovat stále důkladnější sondy. Komety zřejmě přinesly většinu vody, která je dnes v zemských oceánech, a podle některých teorií i materiál potřebný ke vzniku života. V katalozích máme několik set komet.

Komety se podle dr. J. Borovičky liší nejen charakterem své dráhy, ale také složením a fyzikálními vlastnostmi, např. poměrem plynu k prachu v komě nebo procentem povrchu, který je aktivní, tj. unikají z něho plyny. Komety také stárnou, ztrácejí led a na povrchu se tvoří neaktivní kůra. Některé se naopak bez zjevné příčiny rozpadnou na prach a zaniknou.

Jana Olivová