Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > březen  > obsah

Na prahu EU

Pokud Česká republika vstoupí do Evropské unie, pro všechny z nás to bude znamenat řadu změn i nových nároků. Jak se s nimi vypořádáme? A co může členství v Unii znamenat pro českou vědu a pro naše vědce? Akademický bulletin zjišťuje názory našich předních odborníků a pokládá jim následující otázku: Co by si měla česká věda vzít s sebou do Evropské unie a co by naopak měla nechat před jejími branami? Odpovědi na našich stránkách postupně uveřejňujeme:

Co tedy očekává prof. MUDr. Ivo Hána, CSc., z Ústavu klinické a experimentální medicíny, předseda Rady vědeckých společností:

Domnívám se, že česká věda, tedy její pracovníci, by měli především maximálně využívat svou duševní kapacitu a invenci a spoléhat na ni. Tyto vlastnosti jsou u nás dobré, rozhodně stejně kvalitní jako v řadě vedoucích států ve vědě, jak jsem mohl při svých různých pobytech v zahraničí srovnávat a posoudit. Za naše mozky se nemusíme stydět, jsou kvalitní a výkonné a máme mnoho vynikajících vědeckých pracovníků na špičkové úrovni. To, co je k tomu záhodno přidat, je důsledná snaha se prosadit i přes někdy málo příznivé podmínky pro kvalitní práci doma nebo pro občas méně snadnou publikaci v zahraničních periodikách. Své výsledky musíme umět prodat, musíme být vidět, což bez kvalitních publikací v zahraničí nejde. K tomu patří pochopitelně poskytování dobrých pracovních podmínek a podpora mladých nastupujících vědců. A bezpochyby také často uzavíraná mezinárodní spolupráce.

Co máme nechat před branami EU? Především malost, pocity, že naše prostředí nám neumožňuje proniknout, že malý národ je příliš hendikepován v současném světě ovládaném mocnými. Zbavit se vědecké řevnivosti a u nás časté závistivosti a u řady institucí, především průmyslových podniků, dosud převažující negace vědeckého výzkumu, jinde ve světě běžného, což vede k nutnosti jen kupovat nebo aplikovat postupy vyvinuté jinde.

A naše vláda, na rozdíl od dřívějších vlád, by měla konečně definitivně opustit systém, kdy se stále šetří na málo lukrativních a politicky obtížně zúročitelných oblastech, jako je věda.

Na další aspekty související se vstupem naší republiky do Evropské unie upozorňuje prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc., ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR:

Přede dveřmi bychom měli nechat formalismus při hodnocení vědeckého výkonu. S sebou bychom si naopak měli vzít tu nejvyšší náročnost a neplošné rozdělování financí tak, aby to nejlepší, co máme, bylo dostatečně podporováno, třeba i na úkor vědecky slabých projektů. Takové hodnocení a rozdělení je ovšem velmi obtížné, ale alespoň bychom se měli o to pokusit. Budeme totiž s takovým systémem v EU konfrontováni.

Co si o kladech i záporech české vědy před vstupem do Evropské Unie myslí prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc., z Ústavu molekulární genetiky AV ČR?

V první řadě si myslím, že náš vstup do EU nebude pro naši vědu (ani pro celou naši zemi) žádným dramatickým předělem. Vezmeme si s sebou tedy samozřejmě všechno dobré i špatné, co máme. Pevně ale doufám, že po vstupu do EU výrazně vzroste tlak na kvalitu našeho výzkumu a že se čím dále tím méně budeme moci vymlouvat na "specifika postkomunistické země", a tím ospravedlňovat tu "druhou ligu", kterou tak často docela spokojeně hrajeme. Doufám také, že do našich ústavů a univerzit začnou v daleko větší míře přicházet vědci z nejvyspělejších zemí a budou se stávat vedoucími výzkumných týmů či řediteli ústavů. Bylo by také potřeba, abychom při vstupu do EU měli na vědu více peněz - přinejmenším těch evropských průměrných 0,7 % HDP ze státního rozpočtu. Musíme si ale dát velký pozor (a doufám, že evropské prostředí nám v tom pomůže), abychom peníze utráceli mnohem efektivněji než dosud. Doufám, že si vezmeme příklad z Finska a Španělska, kde scientometrické vyhodnocování produktivity základního výzkumu je dokonce uzákoněno; není asi náhodou, že právě tyto dvě země začaly být, alespoň v mně blízkých biologických oborech, v posledních deseti letech podstatně víc vidět. Těším se, že náš vstup do EU napomůže podstatnému zvýšení kvality našich univerzit, na nichž snad už brzy vezme věci do rukou nová generace lidí, kteří vystudovali po roce 1989 a získali zkušenosti také na univerzitách v nejvyspělejších zemích.

oli