Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > březen  > obsah

Historikové bádají společně

Obrázek k článku 

Češi a Slováci žili ve společném státě 74 let. I když již deset let existuje samostatná Česká a Slovenská republika, zájem historiků o společné dějiny přetrvává. Na toto téma si Akademický bulletin povídal s PhDr. Vojtechem Čelkem, tajemníkem Česko-slovenské komise historiků a vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Pane doktore, Česko-slovenská komise historiků existuje osm let. Kdo byl iniciátorem jejího vzniku? Proč vznikla až dva roky po rozdělení Československa?

Česko-slovenská komise historiků vznikla z potřeby iniciovat a koordinovat spolupráci českých a slovenských historiků, zejména v oblasti česko-slovenských historických studií. Při jejím zrodu v roce 1994 stáli prezidenti obou států, Václav Havel a Michal Kováč, a přední čeští a slovenští historikové, kteří chtěli překonat oslabení styků mezi slovenskými a českými historickými pracovišti po rozdělení federace. Bylo to v období, kdy vztahy mezi oběma zeměmi byly velice chladné a kdy Klausův kabinet usiloval o umrtvení spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky. Výkonný místopředseda ODS Petr Čermák například propagoval vztahy ke Slovensku na úrovni vztahů k Austrálii. Jsem český občan, takže mluvím jen o tom, jak to vypadalo na české straně. Podnět ustavit komisi se zrodil při 3. pracovním setkání historiků nejnovějších dějin z České a Slovenské republiky v únoru 1994 v Brně. Karel Pichlík, Robert Kvaček a Jan Rychlík požádali o sestavení a vedení české části komise Viléma Prečana, v Bratislavě získal Dušan Kováč pro tento úkol Ivana Kamence. V dubnu 1994 se již vedly přípravné rozhovory a dohodla se struktura komise.

Mohl byste přiblížit aktivity komise? Organizujete například konference, semináře, jaká je Vaše publikační činnost?

Za osm let existence se komise setkala na 17 zasedáních. Ta jsou vždy spojena s vědeckým programem pro akademickou komunitu (konference, semináře), anebo i pro širší veřejnost (panelové diskuse), na kterých se organizačně podílí hostitelské univerzity, případně další instituce. Některé konference měly mezinárodní charakter. Od roku 1995 převzala komise garanci za organizování a částečné financování pravidelných srpnových libereckých seminářů pro učitele dějepisu a občanské výchovy z obou republik. Ve spolupráci s ministerstvy školství obou republik a s Nadací Michala Kováče a Václava Havla a dalšími nadacemi se komise snaží zabezpečit studijní pobyty doktorandů a posluchačů magisterského studia, kteří pracují na tématech z různých oblastí česko-slovenských vztahů. V roce 2001 se ke komisi přidružilo Česko-slovenské fórum doktorandů a mladých vědeckých pracovníků. Komise zorganizovala šest konferencí, pět seminářů a tři pódiové diskuse. Komise vydává od roku 1996 vědecké periodikum Česko-slovenská historická ročenka, zatím vyšlo šest svazků.

Jaký je vztah Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v Praze, Ústavu politických věd Slovenské akadémie vied v Bratislavě a Vaší komisí? Nekonkurujete si navzájem?

Vztahy mezi komisí a Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR, Ústavem politických věd SAV v Bratislavě, jakož i vztahy mezi Historickým ústavem AV ČR a Historickým ústavem SAV a komisí je dobrý. Komise je statutárně začleněna k Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, historické ústavy v ní mají své zastoupení, a tak se nedá mluvit o konkurenci, ale o spolupráci a prolínání.

Součástí posledního 17. zasedání komise, které se konalo 14.-16. listopadu 2002 v Praze, byla konference "Rozdělení Československa 1992: příčiny a důsledky pro současnou Evropu". Zúčastnili se jí kromě historiků i politici - přímí účastníci dělení federace. Jak se dnes dívají historikové a politici na toto období? Přinesla konference nějaké nové poznatky?

Konference přinesla několik dílčích poznatků, které naznačují další směr bádání. Zatím vyšlo několik - je zajímavé, že více zahraničních než domácích - prací, které se zabývají rozdělením Československa. Z mého pohledu byl z politiků přítomných na konferenci schopen sebereflexe jen Petr Pithart v tom, zda byla tehdy šance na dohodu o něčem jiném než o rozdělení státu. Pithart však v té době již nebyl politicky činný. Panel otázek politikům, kteří byli v období po roku 1990 činní v politickém životě, moderoval historik Vilém Prečan. Ptal se jich na osobní zkušenosti, jak znali Češi slovenské prostředí a Slováci české, co na české a na slovenské straně bránilo porozumění a důvěře. Dotázal se, zda je správný jeho názor, že ani jedna strana nepovažovala v době pádu komunistického režimu společný stát za takovou hodnotu, aby jí stál za to obětovat část svých zájmů a bez licitace a vydírání přistoupit ke kompromisu přijatelnému i pro druhou stranu. Docent Vilém Prečan dospěl k závěru, že rozhodující elity na obou zúčastněných stranách měly tak rozdílné zájmy, že oddalovat rozdělení by znamenalo nadále prohlubovat odcizení a ztěžovat dohodu o "něžném" rozchodu.

Zuzana Bukovská