Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > únor  > obsah

Výročí Akademie věd ČR (I.)

Trojí konvergence Akademie věd:
výchova studentů, oborová syntéza a mezinárodní projekty

Vážení čtenáři,v AB 1/2003 jsme Vám slíbili, že některé z dalších příspěvků přednesených v rámci oslav 10. výročí vzniku AV ČR přetiskneme v následujících číslech Akademického bulletinu. Dnes publikujeme příspěvky RNDr. Jiřího Grygara, CSc., a prof. RNDr. Václava Hořejšího, CSc.

Především se domnívám, že pro budoucnost Akademie věd jsou naprosto nejdůležitější studenti. Připadá mi, že u vědeckých pracovníků existuje něco jako novický věk, který nastává kolem 13 let, kdy se formuje budoucí osobnost člověka natolik, že se rozhoduje i o tom, jaké povolání si v dospělosti zvolí. To je právě období, kdy se rozhodne, zda z něho bude vědecký pracovník. Pro tuto generaci máme připraveno velice málo podnětů. Bylo by dobré, aby právě tomu se Akademie věd systematicky věnovala, protože ve školách vidíme potenciální talenty.

Existují některé formy, které jsme si vyzkoušeli v rámci České astronomické společnosti a dobře se osvědčily. Výhoda astronomie přirozeně spočívá v tom, že je oborem, který přitahuje mládež právě ve věku kolem 13 let, a myslím, že tyto zkušenosti by se daly zobecnit a použít i jinde. Nehledě na to, že lidé, kteří v této době začínají jako amatérští astronomové, se pak často stávají vědeckými pracovníky i v jiných oborech přírodovědy.

A nyní k otázkám vědecké diplomacie, kontaktů s politiky a vědecké lobby: Jak dlouho trvá příprava vědecké družice a jak dlouho trvá, než získáte kvalitní výsledky? Téměř celý aktivní život vědeckého pracovníka. Znám celou řadu lidí, kteří se podíleli na koncepci Hubbleova kosmického teleskopu - a když byl teleskop konečně vypuštěn na oběžnou dráhu, prakticky odcházeli do penze. Věnovali celý svůj vědecký život přípravě něčeho, z čeho těží až jejich následovníci. To je věc, se kterou jsme se dříve ve vědě nesetkávali. Vyžaduje úplně nové návyky. Lidé se musí naučit uplatnit se v týmové práci. Dnes poprvé v historii máme možnost zapojit se do mezinárodní spolupráce jak aktivně, tak pasivně. Jestliže naši pracovníci odcházejí dočasně nebo víceméně trvale na mezinárodní pracoviště, jsme na druhé straně schopni alespoň v některých oborech přijímat vědecké pracovníky nejen z tzv. rozvojových zemí nebo zemí bývalého východního bloku, ale i ze zemí velmi vyspělých, takže naše spolupráce začíná být obousměrná. Tato skutečnost by se měla velice podporovat, protože tak neobyčejně roste mobilita každého pracoviště i jeho vědecká prestiž. Myslím si, že velkým nedostatkem ČR je, že stále ještě nemá kosmickou agenturu. To mi připadá s ohledem na tradice kosmického výzkumu, který u nás šel napříč vědeckými obory (nebyli to jen hvězdáři, ale i fyzici, chemici a biologové), jako velká chyba, protože srovnatelné státy kosmickou agenturu mají. Kosmická agentura je velkým impulzem zejména pro průmysl. Tak jako před druhou světovou válkou byl tahounem inovací průmyslu letecký průmysl, teď je to kosmický výzkum, který vyžaduje špičkové pracovníky. Velice mě udivuje, že právě v tomto směru zbytečně zaostáváme. S tím zřejmě souvisí i podtéma, které nazývám vědeckou diplomacií.

Už sám fakt, že Akademie věd přežila kritická období, je důkazem, že naši vědci vědeckou diplomacii ovládají. Ale pořád si myslím, že jsou tady ještě velké rezervy, protože tlak na politiky není dostatečně důrazný. V roce 2002 jsem měl příležitost vidět, jak vypadá situace ve Velké Británii. Jakou obrovskou vážnost tam má například vědecký poradce premiéra. Naši politici necítí potřebu zabývat se tématem vědecké politiky, možná proto, že mají pocit, že voličská síla vědců je malá. To by se mělo zásadně změnit.

RNDr. Jiří Grygar, CSc.,
Fyzikální ústav AV ČR