Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > únor  > obsah

Science, or else?

Obrázek k článku Obrázek k článku 

Vědci, odborné expertizy a veřejnost

Vila Lanna v Praze hostila od 17. do 19. ledna 2003 už po páté vědce z České republiky, Švýcarska, Německa a Nizozemska na konferenci nazvané Science, or Else?. Jak v rozhovoru pro Akademický bulletin uvedl profesor Gerd Folkers z ETH v Curychu, tato setkání vznikla proto, aby vědcům v první řadě poskytla platformu pro zamyšlení nad jejich každodenní činností a nad možnostmi komunikace s veřejností: "Musíme dosáhnout toho, aby veřejnost pochopila, že my sami si často nejsme zcela jisti fakty. Že naším posláním je zpochybňovat pravdivost a někdy samu existenci některých faktů. A to se nesděluje snadno."

Dr. Jiří Grygar z Fyzikálního ústavu AV ČR, další z účastníků konference Science, or Else?, zdůraznil, že odborníci se setkávají s veřejností dvojím způsobem: jednak prostřednictvím standardní popularizace vědy, jednak prostřednictvím další disciplíny, která se rozvinula zejména v posledních desetiletích, a to jsou odborné expertizy.

"Nedávno jsem četl, že za posledních 30 roků britský parlament šestkrát zvýšil počet otázek, které potřebují odbornou expertizu dříve, než mohou být politicky projednány. Tento trend zřejmě následují i ostatní země. Z toho vyplývá několik důležitých závěrů pro vědeckou práci v tomto expertním oboru. Protože když se široká veřejnost, ať už prostřednictvím politiků a nebo dokonce novinářů, obrací na odborníky, obrací se na ně buď jako na jednotlivce, nebo přímo na expertní panely. Přitom nastává několik zásadních problémů: V prvním případě sice vědci po celém světě mají na určitý problém, který veřejnost zajímá, zhruba tentýž náhled, tedy je to vědecky vyřešená otázka. Ale veřejnost, a to buď politická, nebo ta široká, má své vlastní předsudky, které jsou často ovlivněny naprosto iracionálními přístupy k záležitosti. Vědec se tudíž dostává do nepřátelského prostředí, kdy hájí něco a musí se snažit prosadit něco, co má racionální smysl, ale co přitom naráží na bariéru onoho předsudečného nepochopení. Ani druhá záležitost není příliš příjemná: Jde o případ, kdy veřejnost nebo politici dané otázce nevěnují vůbec žádnou pozornost, ačkoli vědci vědí, že jde o vážnou věc. Dnes jsem uváděl jako příklad dopady planetek na Zemi, které mohou mít velmi závažné následky. Ovšem když se podíváme po světě, tak se zatím žádná vláda a žádný parlament něčím takovým vůbec nezabývají, ačkoli teoreticky technicky vzato se dá dokázat, že nebezpečí, že nás zabije planetka, je zhruba stejné, jako že s námi spadne letadlo. A přitom se ví, kolik se věnuje péče zvýšení bezpečnosti leteckého provozu. Třetí možnost je ještě horší ve smyslu, že existují vědecké otázky, v nichž nepanuje mezi odborníky jednoznačný soulad. A pak se pochopitelně používají třeba i zástupné nebo jenom částečné argumenty. Když se v tomto případě politici nebo i veřejnost obracejí na různé experty, tak dostávají různé protichůdné odpovědi, které jsou ještě navíc časově podmíněné, protože dotyčná vědecká otázka se vyvíjí v čase. A v tu chvíli věda ztrácí kredit, protože se stává jakýmsi takovým divným způsobem lobbování - v tom špatném slova smyslu. Tohle je nejtěžší situace - a po pravdě řečeno nevím, jak ji nejvhodněji řešit. O tom tady vlastně debatujeme. Pak může nastat ideální situace, kdy existuje vědecký konsensus na určitou otázku a kdy se podařilo nebo podaří veřejnosti či politikům vysvětlit, že jde o závažný problém, který je potřeba řešit."

Jako příklad dr. Grygar uváděl problém ozonových děr, kdy vědci odhalili mechanismy způsobující ztenčování ozonové vrstvy a vliv lidské činnosti na ni. Na základě toho se podařilo dosáhnout uzavření mezinárodních dohod o omezení a ukončení výroby příslušných škodlivých chemických látek.

Dnes se ovšem vědecké bádání někdy dostává do velmi citlivých oblastí vyvolávajících různé etické otázky a námitky. Laik může mít dokonce pocit, že badatelé otevírají "zakázané komnaty". Právě tady je komunikace mezi vědci a veřejností velmi důležitá. Podle profesora Petera Schabera z Univerzity v Curychu musí v podobných případech konečné rozhodnutí učinit politikové a veřejnost. Ti však ke svému rozhodování potřebují znalecký posudek, odbornou expertizu: "Ve Švýcarsku máme národní etický výbor, který se zabývá právě podobnými otázkami … Myslím, že je to dobrý nápad. Člověk potřebuje odborníky, potřebuje radu, protože náš běžný praktický smysl pro morálku tak docela nestačí při řešení těchto nových otázek. Když slyším nějaký název - například výzkum kmenových buněk - co si o tom mám myslet? Nemám tušení, o co tam jde, jaké jsou přínosy - a jak bych měl rozhodnout? Takže pro vytvoření informovaného postoje řekněme politických institucí, k informovanému rozhodnutí těch, kdo rozhodují, je potřeba nějaká etická expertiza."

Ale sami vědci, když začínají výzkum v nějaké zcela nové oblasti - byl zmíněn například výzkum kmenových buněk nebo genové terapie -, nemohou vědět, kam až je tento výzkum zavede. V jakém okamžiku mají do své činnosti zapojit veřejnost, spojit svůj výzkum s veřejnou diskusí?

Profesor Vladimír Pliška z ETH v Curychu míní: "Samozřejmě se nedá odpovědět úplně obecně a univerzálně. V uvedeném případě kmenových buněk by ovšem bylo žádoucí, aby celá věc byla předložena k veřejné diskusi poměrně brzo. Ovšem podmínkou je, že veřejnost bude velice dobře informována, o co vlastně jde. Třeba velmi jednoduchými prostředky. My to nemůžeme žádat od médií. Není povinností médií, tedy speciálně denního tisku a podobně, aby poučovala nebo dokonce vyučovala, přebírala učitelskou funkci vůči veřejnosti. K tomu se musí hledat jiné cesty, které vlastně ještě nemáme - nebo alespoň nejsou dokonalé. Takže by rozhodně pro různé řekněme typy práce nebo pro různé společensky závažné projekty bylo nutno najít také okamžik, kdy se s nimi má seznámit veřejnost. Já bych řekl, že to je de facto i součást projektu. Viděli jsme to u atomové energie, podobná situace byla u pokusů na zvířatech ... Máme teď problém třeba genových technologií, tzv. genových manipulací, resp. obecně molekulární genetiky, která je vlastně také, i když jde o teoretický obor, veřejnou záležitostí. Podobným případem jsou pokusná pole s genově změněnými rostlinami. Spojují se s nimi různé obavy. A je potřeba věc v poměrně brzkém stadiu předložit veřejnosti, politikům k diskusi. Myslím, že se to nedá určit úplně obecně, ale je velice důležité uvážit, kdy má být veřejnost informována, už poměrně brzo na začátku experimentální práce."

Myslíte si, pane profesore, že většina vědců má tolik zodpovědnosti, aby si uvědomila dosah svých výzkumů a podnítila tuto veřejnou debatu o svém bádání? Nebo by měla být vědecká výzkumná činnost ohraničena kromě morálních zásad i nějakými zákony, legislativními, právními prostředky?

"Vědci jsou stejní lidé jako všichni ostatní, všichni cítí odpovědnost i za sebe a všichni jsme svým způsobem individualisté, takže nám není jedno, co se s námi stane. Dosah toho, co vědec dělá, se týká i jeho… To je jedna věc. Ta druhá záležitost, kdy se má něco skončit nebo jestli má skončit výzkum, není samozřejmě otázka vědy, ale otázka společnosti. Společnost určuje, co s danými poznatky udělá. A já bych byl velice, velice proti, kdyby se v jakémkoli oboru dělaly příliš velké restrikce vědě. Základnímu výzkumu se restrikce dělat nemají … Další otázkou ovšem jsou právní normy - a ty, myslím, v současné době v některých případech fungují docela dobře - tyto právní normy by měly velice jasně stanovit, co se smí a co se nesmí," konstatoval prof. Vladimír Pliška.

Je však široká veřejnost dostatečně poučená, aby mohla rozhodnout, zda se má na určitém vědeckém poli bádat, když si vědci sami nejsou vždy zcela jisti? Například když jde o tak citlivou otázku, jakou jsou už zmiňované kmenové buňky?

Profesor Gerd Folkers odpovídá: "Pochybuji o tom. Myslím si, že je důležité rozlišovat: Kdykoli hovoříme o vědě, velice často máme na mysli techniku či technické aplikace.

A pokud mluvíme o kmenových buňkách, myslím, že obavy veřejnosti se netýkají vědeckého výzkumu s nimi. Veřejnost se obává převedení těchto vědeckých znalostí do techniky, která se pak může aplikovat v širokém smyslu. Mám stejnou zkušenost s genovými technologiemi. Tam už sám název říká, že je to technologie. Veřejnost není proti vědě. Pokud máme nepopiratelná vědecká fakta, která by v některých případech mohla lidem pomoci překonat rakovinu, podpořit imunitní systém nebo překonat nějaké jeho negativní reakce, nikdo by proti tomu nebyl. Ale pokud se poznatků, na druhé straně, používá jako pouhé techniky k ovlivnění trhů, pak se veřejné mínění stává kritickým. A to je podle mého názoru naprosto oprávněné."

Měli by vědci už od samého počátku přemýšlet nad tím, že by se jejich výzkumu mohlo zneužít? Protože v podstatě všeho se dá zneužít…

"Měli by. Právě o tom tady dnes diskutujeme. Jak bychom měli zvažovat etické a společenské důsledky toho, co děláme, a jestli existuje volný prostor pro vědce. Já si to nemyslím. Nemyslím si, že vědec má úplnou volnost. Slavná "věž ze slonoviny" je pryč. Nechápu vědce, kteří argumentují, že věda sama o sobě je nevinná. To není pravda. Věda není nijaká, není ani nevinná, ani zodpovědná za něco. Věda jednoduše dodává fakta a vztahy, které mohou technologie, podnikání a trh využít pozitivním směrem nebo zneužít. Pak se musí přijmout společenská a politická rozhodnutí, abychom zabránili zneužití vědeckých faktů. Ale v tomto případě musí být vědci schopni poskytnout radu. Musí být schopni fungovat jako odborníci. Zejména z tohoto důvodu by vědci měli dokázat promyslet všechny politické, filozofické, etické, morální a společenské důsledky toho, co dělají."

Takže jakmile vědec zjistí, že se jeho objevu dá zneužít, má se svým výzkumem přestat?

"To je velice obtížné. Nemyslím si, že by měl se svým výzkumem přestat, protože mince má vždycky dvě strany. Myslím, že neexistuje žádný vědecký fakt, který se dá využít pouze a výhradně pro záporné účely. Tak, jako zjevně neexistuje žádný vědecký fakt, který se dá využít pouze a výhradně pro pozitivní účely. Vždy tu máme obojí. Proto nemá smysl zastavovat výzkum. Ale jakmile vědecké společenství pozná, že většina podnikatelů nebo politická třída a podobně se chystá využít vědecká fakta tak, že by to mělo záporný dopad na společnost, musí se pokusit změnit infrastrukturu. Musí se pokusit situaci změnit, musí se stát politicky aktivním," uvedl profesor Gerd Folkers na letošní konferenci Science, or Else? v Praze.

Příští setkání se uskuteční opět za rok, tedy v lednu 2004. Na organizaci toho letošního se opět podílely ZHO AV ČR, Centrum pro teoretická studia, společné pracoviště AV ČR a UK, a Eidgenössische Technische Hochschule Zürich.

Jana Olivová