Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > únor  > obsah

Bedřich Václavek - Literární estetik a folklorista (1897 Čáslavice - 1943 Osvětim)

Bedřich Václavek si k 1. srpnu 1922 poznamenal:
"Základem všeho mého růstu je, abych vedl život opravdu bohatý a mnohostranný. Chci odstranit ze svého života vše, co by nepřinášelo obohacení duševní. I vědecká činnost má musí se podříditi mému růstu - nebudu pracovat nic, co by mi leželo stranou a odvádělo mne od podstatného: intenzivního života duševního, života srdce i smyslů i myšlení."

Bedřich Václavek se narodil 10. ledna 1897 v Čáslavicích u Třebíče. Dětství strávil ve starečské myslivně. Po maturitě na třebíčském gymnáziu r. 1915 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u 81. pěšího pluku v Jihlavě. Za války sloužil i v Brně, Kroměříži a ve Vídni. V letech 1918-1922 studoval bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, ve školním roce 1922-1923 divadelní vědu a žurnalistiku na univerzitě v Berlíně, středisku avantgardy. Dne 3. března 1923 byl promován doktorem filozofie na pražské univerzitě, kde obhájil disertační práci o české světské písni zlidovělé.

V letech 1923-1925 působil jako profesor reálného gymnázia ve Starém Brně, poté jako úředník Zemské a univerzitní knihovny v Brně (1925-1933).

V letech 1926-1932 byl vedlejším učitelem české literatury na státní a dramatické konzervatoři v Brně. Od 1. 7. 1933 jej kvůli jeho politickým aktivitám (od r. 1925 byl členem KSČ) přeložili z trestu do Studijní knihovny v Olomouci, kde pracoval do udělení trvalé dovolené k 1. 9. 1939. Od 1. 7. 1940 měl nastoupit v pražském Ústavu pro lidovou píseň, k čemuž již nedošlo. R. 1938 vydal B. Václavek svou habilitační práci Písemnictví a lidová tradice a profesorský sbor Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně jej navrhl za docenta dějin novější české literatury (1939), tehdy habilitaci významně podpořil Arne Novák. Protektorátní ministerstvo školství a národní osvěty však na návrh nereagovalo. Od dubna 1940 pracoval B. Václavek stále častěji v ilegalitě (např. v Národním revolučním výboru spisovatelů), bydlel mimo domov na různých místech, naposledy pod jménem František Hrdina v Praze-Libni.

V dubnu 1942 byl zatčen, vězněn na Pankráci a následně (leden 1943) převezen do Osvětimi, kde onemocněl skvrnitým tyfem a pro celkově špatný zdravotní stav byl zřejmě usmrcen 5. března 1943 fenolovou injekcí.

Na počátku Václavkovy tvůrčí činnosti nalézáme pokusy o básnickou a prozaickou tvorbu. Až úzkostlivě sebekritický B. Václavek brzy od vlastního uměleckého projevu ustoupil, zůstala mu však touha po vyrovnanosti - úsilí o soulad mezi smyslem pro umění a schopností myslit vědecky. Nejprve se přiklonil k proletářské poezii, pak přispěl poetismu knihou Od umění k tvorbě. Studie z přítomné české poesie (1928). Východisko z krize avantgardy se pokoušel nalézt opět v proletářském umění. R. 1930 vydal v Odeonu knihu Poezie v rozpacích. Studie k sociologii umění a kultury; r. 1934 se v České literatuře XX. století. Rytmus vývoje a stav pokusil o syntetický sociologický výklad moderního vývoje české literární tvorby a žádal syntézu modernosti a angažovanosti umění. V knize Tvorbou k realitě. Studie k problematice současné české literatury (1937) představil socialistický realismus jako nové syntetické umění. Napsal monografie o českých básnících S. K. Neumannovi, F. Halasovi a K. H. Máchovi. Překládal, zejména z němčiny (G. Keller, Zelený Jindřich, 1931; H. Mann, Přijde den, 1937).

Václavkův přínos české kultuře tkví rovněž ve folkloristických studiích, které vydával s Robertem Smetanou: České písně kramářské (1937), Český národní zpěvník. Písně české společnosti 19. století (1940), České světské písně zlidovělé (posmrtně, 1955).

B. Václavek, skromný organizátor levicově orientovaného kulturního života, spoluzakládal brněnský umělecký svaz Devětsil (1924), Levou frontu (1930) a literární skupinu Blok (1936), byl jednatelem brněnské pobočky Společnosti pro hospodářské a kulturní styky se SSSR, pracoval ve Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku v Brně. Od 30. let vystupoval neochvějně proti fašismu. Byl výtečným redaktorem periodik Pásmo (1924-1926), Revue Devětsilu (ReD, 1927-1931), Index (1929-1939), Sociologická revue (oddíl sociologie umění, 1930-1936) a "U"-Blok (1936-1938).

Václavkova osobnost se vyznačovala silnou vůlí prožít cenný život, soustředěností k práci, schopností pronikavého vnímání, poznávání a rozlišování, životní poctivostí, laskavostí a optimismem. Vědec B. Václavek měl předpoklady pro hlubokou analýzu i zobecňující pohled na zkoumanou problematiku. Je významným představitelem tvůrčí marxistické estetiky.

Hana Kábová,
Archiv AV ČR