Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > prosinec  > obsah

Josef Mašek

Obrázek k článku 

Mezi knižní bestsellery velmi často patří i knihy o zdravém, racionálním způsobu stravování. Skutečná věda o výživě na rozdíl od mnoha komerčně úspěšných příruček sice nenabízí tak přímočaré a jednoduché návody, ale přináší mimo jiné nesmírně důležité a cenné informace o vlivu stravování na celkový zdravotní stav člověka.

Jednou z formujících osobností poválečného bádání o výživě byl Josef Mašek, jehož 95. výročí narození jsme si připomněli letos 8. března. Pražský rodák vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy s vynikajícím prospěchem a v nejkratším možném termínu. Po krátkém působení v Patologicko-anatomickém ústavu vedeném prof. Kimlou se stal roku 1934 asistentem propedeutické kliniky prof. Prusíka. Ještě před vypuknutím 2. světové války stihl absolvovat roční studijní pobyt v Paříži. Po návratu znovu nastoupil na Prusíkově klinice. Za války, snad již v roce 1939, se stal členem KSČ.

Krátce po osvobození se habilitoval prací o střevním vstřebávání a ve své vědecké činnosti se začal stále více zabývat problematikou dietologie a výživy. Nadále se však věnoval i otázkám vředových chorob, střevního pohybu, sekrečních vlivů nebo žaludeční teploty. V roce 1946 se stal jedním ze spoluzakladatelů Československé společnosti pro gastroenterologii a výživu.

Po půlroční studijní cestě po Anglii, Skotsku, Paříži a Švýcarsku se ctižádostivý lékař Mašek stal ředitelem proslulého SanopZu a primářem jejího interního oddělení, což byly funkce, které mu bezpochyby usnadnily pozdější kariéru.

Po únorovém převratu stanul v čele Společnosti pro racionální výživu, instituce, která měla zprostředkovávat veřejnosti odborné poznatky o otázkách výživy. V roce 1951 se mu podařilo na základě sovětských vzorů založit Ústav pro výzkum výživy lidu v Praze-Krči, jehož se stal prvním a jediným ředitelem. Ve stejném roce vydal první českou učebnici Gastroskopie. V pozici ředitele Ústavu pro výzkum výživy lidu se stal nejvlivnější vědeckou autoritou v oblasti výživy a jeho názory významně přispívaly k formování tehdejšího odborného diskursu. Své práce zaměřoval na výzkum problémových okruhů, souvisejících s výzkumem racionální výživy, např. cholesterolemie, hospodaření lidského těla s vitaminem C, otylosti, doporučených dávek živin. Z děl věnovaných otázkám nutričních věd jmenujme alespoň Stručnou dietetiku (1953), Zásady správné výživy z roku 1957 nebo knihu Fyziologická potřeba a léčebné využití vitaminu C, kterou vydal o dvacet let později.

V roce 1959 mu byla obnovena habilitace, tentokrát na Lékařské fakultě hygienické UK, na níž získal o rok později titul doktora věd, a roku 1962 byl jmenován profesorem.

Jeho významná pozice v oblasti věd o výživě byla dokumentována i na mezinárodním poli – např. v roce 1960 byl jmenován stálým expertem WHO pro otázky výživy, v roce 1966 se stal členem předsednictva International Union of Nutritional Sciences a zároveň byl zvolen předsedou Světového kongresu výživy, který se konal v roce 1969 v Praze.

I když Josef Mašek nebyl postižen čistkami po okupaci Československa v roce 1968, dny samostatné existence Ústavu pro výzkum výživy lidu byly sečteny. Jeho jádro bylo přičleněno k Institutu klinické a experimentální medicíny, kde v letech 1971–78 Mašek řídil Centrum výzkumu metabolismu a výživy. V období 1971–1980 vedl katedru vnitřního lékařství Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Jeho dlouhodobé vědecké zásluhy byly oceněny mimo jiné v roce 1975 zvolením členem-korespondentem ČSAV.

Životní dráha jedné z nejvýznamnějších osobností české vědy o výživě 20. století se uzavřela 24. října 1994 v Praze.

Josef Mašek byl jako řada vědeckých osobností, které se dokázaly uplatnit v oficiálních strukturách v padesátých, šedesátých i normalizačních sedmdesátých letech 20. století, rozpornou postavou. I když byl nepochybně konformní s tehdejším vládnoucím režimem a některé jeho představy o správné podobě výživy vnímáme dnes jako překonané, příkrý a jízlivý odsudek, který nalezneme v knize českého fyziologa Otakara Poupy, se jeví jako poněkud přehnaný.

Rozhodně také nemůžeme vinit Maška z chyb ve stravování mas obyvatelstva, typických právě pro období, kdy stál v čele českého výzkumu v oblasti výživy. Zásobování obyvatelstva potravinami se totiž přes všechny oficiální proklamace neřídilo představami vědců, ale stávající ekonomickou situací. A tomu nemohl zabránit přes všechnu svoji akribii i oficiální funkce ani Josef Mašek.

MARTIN FRANC,
Archiv AV ČR