Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > listopad  > obsah

Trendy doktorského studia v Evropské unii

Doktorský titul je v mnoha zemích Evropské unie vysoce ceněnou akademickou hodností. Ve všech zemích se délka studia pohybuje v rozmezí 3-5 let (např. Dánsko 3 roky, Finsko 4 roky, Itálie 3 roky, Německo 3-5 let, Nizozemí 4 roky, Rakousko 4 roky, Švédsko 4 roky, Velká Británie 3-4 roky), není ale výjimkou, že si studenti studium prodlužují. Obecně se míní, že pouze tříleté studium nestačí, a proto kvalitní zvládnutí celého studijního programu vyžaduje prodloužení studia minimálně o rok. Existuje tedy tendence stanovit minimální délku studijního programu na 4 roky.

Téměř ve všech zemích má student povinnost absolvovat dané kurzy a semináře a získat potřebný počet kreditů. Dále doktorské studium vyžaduje účast na vlastním výzkumu, který vede k předložení závěrečné doktorské disertační práce a její veřejné obhajobě. Mnohdy se požaduje i úspěšné absolvování závěrečných zkoušek. Důležitou součástí studia je kvalitní vedení ze strany školitele, který pomáhá studentovi v orientaci výzkumné práce. Obzvláště ve Finsku se vymezuje prostor pro kvalitu tutoringu a zvýšení kontaktů s průmyslem na domácí scéně a prostor pro zintenzivnění národní a mezinárodní spolupráce. Studium vede ve většině případů k udělení titulu PhD., vyjma některých zemí (Belgie, Německo, Itálie, Norsko), kde je udělován titul Dr., příp. dr. ve spojení s příslušným vystudovaným oborem (dr.jur., dr.art. apod.).

Pro přijetí ke studiu je zapotřebí minimálně absolutorium bakalářského stupně (Španělsko), obvykle se ale vyžaduje získání titulu magistr. Výjimku tvoří Dánsko, které má zvláštní systém terciárního vzdělávání a pro studium vedoucí k titulu PhD. je třeba dosažení titulu kandidát (candidatus). Zvláštní požadavky pro přijetí většinou stanoveny nejsou, záleží na dané instituci. V některých případech stačí jen doklad o absolutoriu magisterského studijního programu, případně získání odpovídajícího počtu kreditů, a zápis studenta. V jiných případech musí uchazeč projít výběrovým řízením.

Ve většině zemí EU si studenti studium financují sami, mohou se však ucházet o získání grantu a stipendií prostřednictvím grantových agentur, nadací a ministerstev školství. V Německu byl k tomuto účelu zaveden před několika lety program DFG (Deutsche Forschungsgemeinschaft), jenž byl prezentován jako výběrový projekt týkající se asi 500-800 doktorandů, se záměrem vytvořit doktorské týmy složené minimálně ze 3 školitelů a 5 doktorandů a maximálně 10-15 školitelů a 30 doktorandů v závislosti na rozsahu předloženého projektu. Výjimkou jsou skandinávské státy Dánsko, Finsko a Švédsko, kde nejběžnější formou podpory je přímé zaměstnání doktoranda na vysoké škole, tzn., že student získává plat, plní studijní povinnosti, účastní se výzkumné činnosti a projektů a musí samostatně vést vysokoškolské semináře.

Zvláště ve Skandinávii se doktorandi těší špičkové vybavenosti vědeckých laboratoří, výzkumných institucí a knihoven. Vlády zemí EU zdůrazňují linii mezi výzkumem a vzděláváním zvýšením počtu vědeckých grantů a umožněním pracovních příležitostí pro absolventy doktorského studijního programu.

Důraz se rovněž klade na zlepšení efektivity doktorského studia, zvláště v přípravě vysoce kvalifikovaných budoucích vědců na měnící se trh práce a prudký rozvoj ve vědě a výzkumu v mezinárodním měřítku. Zvýšení efektivity doktorského studijního programu vychází mj. z Boloňské deklarace (z června 1999) s názvem Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání a Pražského komuniké (z roku 2001), které zdůrazňuje prostupnost studia, úlohu celoživotního vzdělávání, podporu mobility studentů, propojení spolupráce s regiony i ostatními státy EU a podílení se studentů na tvorbě organizace či obsahu studia a možnosti ovlivnit je (viz potvrzení ministrů na Pražském komuniké) a posílení transparentnosti a srovnatelnosti vysokoškolských kvalifikací v zemích Evropské unie. Tento trend potvrdilo i Berlínské komuniké přijaté v Berlíně v září 2003 ministry školství ze 33 evropských zemí, ve kterém je mj. zdůrazněno zajištění linie vysokoškolského vzdělávání a výzkumu (například prostřednictvím spolupráce s ERA - The European Research Area).

Na podporu mobility, školení, výměnu znalostí a uznání excelence je rovněž zaměřena Akce Marie Curie (EST) v rámci 6. rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2002-2006). Akce „školící místa pro začínající vědecké pracovníky (EST)", určená k posílení školící možnosti výzkumných a vzdělávacích organizací, se zaměřuje na výzkumníky v raném stadiu jejich profesionální dráhy. Školení na mezinárodní úrovni, většinou v rámci doktorského studijního programu, je orientováno právě na získávání specifické vědecké a technologické výzkumné kvalifikace a doplňujících znalostí. Školení jsou poskytována formou stipendií na tři měsíce až tři roky pro mladé výzkumníky ze všech zemí a všech národností (více na http://fp6.cordis.lu/fp6/home.cfm). Podrobnější informace o doktorském studiu v zemích EU lze nalézt na internetové stránce http://utbildning.regeringen.se/ansvarsomr/universitet/pdf/halmstad.pdf.

Mgr. ALENA PREJZOVÁ,
Rada pro spolupráci s VŠ AV ČR