Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > listopad  > obsah

Klasický filolog a pedagog Karel Cumpfe

Obrázek k článku 

"...vážený pán vysoké a přímé postavy, hlubokého a vážně laskavého pohledu, tmavých zraků, obývající v domě čís. 320-8 (v Písku), v samé blízkosti gymnasia, a vždy skromně za pozdrav děkující – jest věhlasným vědeckým pracovníkem, spisovatelem zvučného jména, zasloužilým vychovatelem několika generací, Čechem ryzího srdce a nevšedního charakteru." (Branislav Fleischmann)

Karel Cumpfe se narodil 14. 11. 1853 v Sobotce. Pocházel z rodiny obuvníka. Po získání základního vzdělání v rodišti navštěvoval hlavní školu v Liberci (1865-1866). V letech 1867-1874 byl žákem jičínského gymnázia. Patřil k výtečným studentům a zájem o klasickou filologii jej zavedl na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinadnovy univerzity do Prahy (1874-1878), kde se jeho "nejvlastnějším" učitelem stal řečtinář Jan Kvíčala, zakladatel celé školy české klasické filologie. K. Cumpfe poslouchal také přednášky G. Linkera, O. Benndorfa, J. H. Löweho, W. F. Volkmanna, M. Hattaly, J. Gebauera a J. Durdíka. Závěrečné zkoušky učitelské způsobilosti z klasické filologie pro česká vyšší gymnázia vykonal u J. Kvíčaly, který ocenil zejména písemnou domácí práci z řečtiny Pojednání o Euripidově Andromedě, překlad a výklad zlomků 132-152 (Nauk) této tragédie a doporučil její publikování (1878-1879).

R. 1881 obhájil K. Cumpfe disertační práci Beiträge zur Erklärung der beiden Hippolyte des Euripides mit Rücksicht auf die Phaidra. Pedagogicky působil na Akademickém gymnáziu v Praze (1878-1879), na reálném gymnáziu v Novém Bydžově (1879-1881) a především v letech 1881-1898 na vyšším gymnáziu v Jindřišské ulici na Novém Městě v Praze (od roku 1886 v Truhlářské ulici). Hodnosti středoškolského profesora dosáhl v září 1882. Roku 1898 byl jmenován ředitelem píseckého gymnázia a tomuto povolání se svědomitě věnoval do svého penzionování r. 1911. V letech 1895-1896 zastupoval okresního inspektora pro české školy pražského školního okresu. R. 1909 odmítl významný úřad zemského školního inspektora pro humanitní obory. Na základě panovníkova rozhodnutí mu byl udělen r. 1908 titul vládního rady a při odchodu do penze mu František Josef I. propůjčil řád Železné koruny III. třídy.

K. Cumpfe vynikl nejen jako schopný pedagog, ale uplatnil se i jako zdatný vědecký pracovník. Řadu zásadních odborných článků uveřejnil v Listech filologických (1878-1888). Zabýval se v nich 1. kritikou a exegezí starořeckých autorů; 2. řeckou a římskou literaturou a papyrologií; 3. recenzoval odborné studie. Významné příspěvky publikoval ve výročních zprávách novobydžovského gymnázia (1880, 1881) a českého vyššího gymnázia na Novém Městě v Praze (1883, 1884). Širokou veřejnost seznamoval se starověkými kulturními dějinami v Květech, Zlaté Praze a Světozoru. Povědomí o životě, mravech a názorech starých Řeků a Římanů šířil knížkami Kulturní obrázky ze starého Říma (Praha, F. Kytka 1890) a Kulturní obrázky ze starého Řecka (Praha, F. Kytka 1895) i hesly v Ottově slovníku naučném. O starověké filozofii a pedagogice psal do časopisu Paedagogium. Pro potřeby školní výuky upravil Homérovu Ilias (ve zkráceném vydání, Praha - Vídeň, Tempsky 1890); dvakrát vyšly v jeho překladu Vybrané básně Horatia Flacca (Praha, A. Storch 1893, 2. vyd. 1904). Obě knihy se užívaly přes třicet let a nahradily je až překlady Ferdinanda Hoffmeistra. V rukopise zůstal Cumpfův nedokončený překlad Héliodórových Příběhů aithiopských a Školní slovník latinsko-český.

K. Cumpfe patřil k uznávaným vědeckým pracovníkům své doby, 1. prosince 1891 byl zvolen dopisujícím členem III. třídy (filologické) České akademie věd a umění. Když vznikala publikace Památník na oslavu padesátiletého panovnického jubilea Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. (Vědecký a umělecký rozvoj v národě českém 1848-1898), požádali jej redaktoři klasicko-filologické části J. Kvíčala a R. Novák, aby sepsal stať Řecké starožitnosti. Státní, sakrální, vojenské a soukromé, v níž zhodnotí bádání českých autorů o dané problematice za posledních 50 let.

Současníci jej popisovali jako výborného filologa, vzorného pedagoga, autora s jasným a poutavým slohem, přísného k druhým, ale především k sobě samému. Uzavřený K. Cumpfe nedával příliš nahlédnout do svého soukromí. R. 1887 se oženil s Johankou Šubrtovou (1859-1925), dcerou berního z Tanvaldu. Měl s ní jedinou dceru Emilii. S rodinou rád cestoval, hlavně po Německu, Tyrolech a Švýcarsku. Zemřel tiše po krátké nemoci 25. února 1931 v Písku. V roce 1937 inicioval pedagog František Hartl odhalení bronzové pamětní desky K. Cumpfemu v Sobotce a pokusil se zajistit protektorát České akademie věd a umění nad touto akcí. Slavnost byla odsunuta tryznou za T. G. Masaryka, v roce 1938 se již neuskutečnila.

Dnes je K. Cumpfe spíše zapomenutou osobností. Ve své době, kdy si klasická filologie udržovala silnou pozici ve vzdělávacím systému, význačně ovlivňoval formování českých intelektuálů. Vzhledem k tomu, že dokázal spojit důsledný rozbor slovesné stránky děl antických autorů s včleněním analyzovaných problémů do širšího rámce humanitních věd, patřil k pozitivně působícím učitelům.

HANA KÁBOVÁ,
Archiv AV ČR