Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > listopad  > obsah

Galerie 11/2003 - Globální změny aneb Svědectví půdy /3

Obrázek k článku
Vymření několika druhů půdní fauny je závažné, protože dojde k poruchám některých funkcí v půdě. Vymře-li celé společenstvo půdní fauny, pak je to již katastrofa, protože zanikla jedna z hlavních složek ekosystému vedoucí k jeho změně. Podobně je tomu, když vymře celé rostlinné společenstvo jako třeba Sphagno-Empetretum hermaphroditi na severních svazích Tomanovy doliny. To ale znamená, že vymřel jeden důležitý ekosystém (svahové rašeliniště) řídící vodní vsakovací a odtokové poměry celé doliny s následky v době sucha, kdy může zůstat hlavní odtoková říční tepna během suchého léta zcela bez vody (na obrázku dolní, zcela bezvodý 1,5km dlouhý úsek Tichého potoka). Vyhynutí svahových rašelinišť v severních, východních a jižních Karpatech pak ovlivňuje hydrologické poměry velké části kontinentu.
©Josef Rusek, archiv autora

Obrázek k článku
Půda je na pasece po holoseči vystavena vodní, chemické a biologické erozi. Kyselé srážky s vysokým obsahem dusíku podnítí půdní mikroorganizmy k intensivnímu rozkladu humusu a odplavují jej do povrchových toků. Půda na pasekách ztrácí původní vysokou retenční schopnost neporušeného lesa a zachycuje několikanásobně méně vody. Přívalové deště a vodu z jarního tání půda nepojme do svých rezervoárů a to je jedna z příčin povodňových katastrof. (Na snímku paseka po holoseči smrčin napadených kůrovcem na Studené hoře v Národním parku Šumava).
©Josef Rusek, archiv autora