Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > říjen  > obsah

Jan Bedřich Novák (27. 11. 1872–19. 10. 1933)

V neděli 19. října uplyne 70 let od smrti předního českého historika a archiváře Jana Bedřicha Nováka. Narodil se 27. listopadu 1872 na zámku Orlík, kde jeho otec Jan Bohumil Novák zastával post vychovatele synů knížete Karla Schwarzenberga. V roce 1881 odešel na odpočinek a celá rodina se přestěhovala do Prahy. Zde mladý Jan Bedřich absolvoval středoškolské studium na gymnáziu v Žitné ulici.

V roce 1890 J. B. Novák složil maturitní zkoušky a rozhodl se pro studium historie na filozofické fakultě v Praze, kde se stal studentem Jaroslava Golla, Antonína Rezka, Josefa Kalouska a především Josefa Emlera, který jej jako blízký rodinný přítel znal od dětství. Přátelství s profesorem Emlerem předurčilo i další Novákův vědecký vývoj směřující k otázkám spojeným s pomocnými vědami historickými. Cenné zkušenosti získal jako Emlerův pomocník při práci na posledním svazku edice Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae a posléze se podílel i na edičním počinu Josefa Kalouska Listy zvíkovské a orlické 1357–1349. V roce 1893 Jan Bedřich Novák přerušil studium na pražské univerzitě a nastoupil jednoroční dobrovolnou vojenskou službu. Po jejím absolvování se však již na Karlovu univerzitu nevrátil a rozhodl se rozšířit své vzdělání na vídeňském Institutu für österreichische Geschichtsforschung. Studium zde ukončil v červnu 1897 státní zkouškou.

Po návratu do Prahy nemohl najít místo, kde by mohl uplatnit svou vysokou kvalifikaci. Pomoc při hledání zaměstnání nemohl očekávat ani od Emlera, který musel ze zdravotních důvodů odejít do ústraní, a proto se rozhodl přijmout místo praktikanta pražské univerzitní knihovny. Zároveň, aby uživil rodinu, učil ještě na několika pražských středních školách. Až v roce 1899 se mu podařilo získat nově zřízené místo adjunkta v českém zemském archivu. Od J. B. Nováka se především očekávalo, že svým vzděláním a schopnostmi přispěje ke zvýšení úrovně práce na edici Monumenta vaticana res gestas bohemicas illustrantia, která byla považována za jeden z nejvýznamnějších úkolů zemského archivu. Po roce práce v Praze, v souladu s tímto záměrem, odjel do Říma, kde převzal práci na edici regest z doby pontifikátu papeže Inocence VI. Výsledek práce byl veřejnosti předložen v roce 1907 ve druhém svazku edice pod názvem Acta Inocencii VI.

Působení J. B. Nováka v zemském archivu vyvrcholilo v roce 1916, kdy se stal jeho ředitelem. Ve své nové funkci věnoval velkou pozornost otázce vybudování nové archivní budovy. Po vzniku samostatné Československé republiky navrhoval vytvořit centrální Národní archiv, který by spojoval zemský a místodržitelský archiv a zastřešoval by rovněž správu fondů získaných na základě archivní odluky z Vídně. Národní archiv měl podle jeho představ řídit archivnictví celého státu.

J. B. Novák se rovněž podílel na vzniku archivní školy. Vypracoval návrh jejích prvních učebních osnov a k přednáškám zapůjčil místnosti v pobočce zemského archivu v Bredovské ulici. Až do roku 1929 zde přednášel novověkou paleografii a diplomatiku. Když byla roku 1924 založena Společnost archivní školy, stal se Novák jejím místopředsedou a roku 1927 předsedou. V této funkci působil až do roku 1931, kdy se jí musel ze zdravotních důvodů vzdát.

Novákovy kvality byly oceňovány nejen na archivním poli. Roku 1919 byl zvolen řádným členem ČAVU, když již předtím byl mimořádným a dopisujícím členem KČSN. Roku 1926 se stal tajemníkem první třídy ČAVU a roku 1929 dokonce jejím generálním tajemníkem. Nikdy dříve se nestalo, aby se této cti dostalo archiváři, který nebyl univerzitním profesorem. V roce 1923 se stal také místopředsedou zvláštní komise Československého ústavu historického v Římě, jenž byl zřízen roku 1921, aby zde navázal na předválečné výzkumy.

Díky znalosti mnoha světových jazyků, elegantnímu zjevu a vybranému společenskému vystupování byl J. B. Novák přímo předurčen k důstojné reprezentaci československé historiografie na mezinárodním poli. Aktivně se zúčastnil mnoha mezinárodních historických kongresů, o nichž pravidelně referoval v československých odborných časopisech. Na kongresu východoevropských historiků ve Varšavě roku 1927 byl zvolen předsedou právě založené Federace společností historických východní Evropy.

Z Novákovy vědecké činnosti si vedle již zmíněných edičních počinů zaslouží pozornost práce na edici Sněmy české. Z monografií pak především kniha Rudolf II. a jeho doba, v níž vycházel z dokonalé znalosti pramenů daného období. Tato práce však spatřila světlo světa až dva roky po autorově smrti v roce 1935. Úsilí J. B. Nováka o vybudování nové archivní budovy bylo korunováno úspěchem v roce 1933, kdy byla na Hradčanech slavnostně otevřena. Novákovi však nebylo dopřáno, aby si výsledku svého úsilí náležitě užil, neboť zemřel 19. října 1933, pět měsíců po jejím otevření.

JAN HÁLEK,
Archiv AV ČR