Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > leden  > obsah

Úspěch není zadarmo

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Pětičlenné družstvo studentů Gymnázia Christiana Dopplera se zúčastnilo osmého ročníku mezinárodní soutěže Quanta 2002, která se konala 10.-13. 11. 2002 v indickém městě Lucknow. Reprezentanti České republiky nám přivezli šest cen, což je nejvíce v dosavadní historii soutěže.

Studenti měří své znalosti v osmi nezávisle posuzovaných soutěžích: debatě, koláži, modelu, astronomii, matematice, inteligenčních testech, přírodních vědách a programování, přičemž se klade důraz na koncentraci, na přesné vyjadřování a argumentaci ve stanoveném čase, to vše v jednacím jazyce, jímž je angličtina. 2. místo získali v astronomii K. Dudek a M. Hedvábná, táž zkušená reprezentantka M. Hedvábná obsadila stejné místo i v debatě. Na 3. místě se umístil J. Zahornadský v programování i v inteligenčních testech. K. Dudek a M. Peksa obsadili v matematice 6.-8. pozici a místo 6.-11. zaujala Z. Trubačová s koláží. Z celkového počtu 280 účastníků, 43 družstev z Egypta, Finska, domácí Indie, Kanady, Malajsie, Německa, Ruska, Slovenska, Srí Lanky, Ukrajiny a USA získalo naše české družstvo titul Šampion QUANTA 2002. Markéta Hedvábná, ostřílená přebornice domovského gymnázia, jež reprezentovala nadějné české mládí i v americkém NASA, se stala nejúspěšnější účastnicí celé soutěže s titulem Nejkreativnější účastník.

Čtvrtý soutěžní den zahajoval zapálením tradičního světla u symbolu Indické ústavy vedoucí české delegace a jeden z hodnotitelů soutěže, člen mezinárodního a předseda českého výboru Turnaje mladých fyziků, doc. RNDr. Zdeněk Kluiber, DrSc. Svou přednášku nazval zcela pregnantně Studenti a profesoři a uvedl v ní i zkušenosti ze školy, kterou sám řídí.

K úspěchu českého týmu přispěli i odborníci z pracovišť AV ČR, s nimiž účastníci soutěže při své přípravě konzultovali, a dále aktivity AMAVETu a Projektu Astra 2000 Nadace Charty 77, jichž se studenti účastní.

Pomalu nás přestává udivovat skutečnost, že se mladí lidé, studenti, zúčastňují zahraničních soutěží a že jsou velmi úspěšní. Ale nebylo tomu tak vždy a není to samo sebou. Každý úspěch skrývá hodiny a hodiny příprav. Ať už ve sportu nebo ve vědě.

Také není samo sebou, že stojí v čele vzdělávací instituce člověk, který svým studentům a škole věnuje tolik času a energie. A takových lidí zase tolik není. Jednou z vlaštovek mezi kantory a řediteli je doc. RNDr. Zdeněk Kluiber, DrSc. Za jeho působení v čele pražského Gymnázia Christiana Dopplera se mu podařil obrovský kus práce, jeho svěřenci mají na svém kontě řadu vítězství a ocenění doma i v zahraničí. Jedním z posledních velkých úspěchů jsou dva laureáti ceny Praemium Bohemiae 2002.

Jak to dělá, že školu zvedá vysoce nad laťku průměru, jsem se zeptala přímo v ředitelně Gymnázia Christiana Dopplera:

Pane řediteli, byl jste zaměstnancem jednoho z ústavů Akademie věd. Jak se stalo, že jste zašilhal zrovna po vedení školy?

Byl jsem odjakživa učitel. Když jsem pracoval v Akademii věd, měl jsem úvazek dokonce na třech vysokých školách: na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze a na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Díky svému šéfovi, prof. Vachkovi, jsem byl veden k tomu, že je dobře, když dělám vědeckou práci, ale kontakt se studenty je nezbytný. Tenhle přístup se mi vždy vyplatil a odmalička, už jako žák základní školy v Lánech jsem chtěl být učitelem. Mám radost, že jsem si splnil své dětské přání.

Do vědeckého ústavu jste nastoupil hned po studiích?

Šest let jsem učil na gymnáziu v Kladně, potom jsem vyhrál konkurz do Kabinetu pro výzkum vzdělávání ve fyzice, kde jsem působil nejprve jako samostatný odborný pracovník, posléze samostatný vědecký pracovník. V roce 1990 jsem se po reorganizaci ústavu vrátil zase zpět na gymnázium. Mezi lety 1990-1998 jsem měl možnost znovu se ponořit do profese profesora gymnázia s tím, že jsem vyučoval fyziku, s jejímiž nejnovějšími poznatky jsem měl možnost se seznámit právě ve Fyzikálním ústavu Československé akademie věd. Myslím, že největší přínos to mělo pro mé studenty, protože jsem věděl, o čem hovořím.

Vaší výhodou určitě byly i kontakty, které jste si přinesl z Akademie věd. Propojením školy s vědeckými pracovišti, respektive studentů s vědci, jste předešel dobu. Dokonce jste zacílil tam, kam bylo potřeba. Je dobře známo, že motivovat mladé lidi k budoucí profesi až na vysoké škole je trochu pozdě.

Největší pozitivum vidím v tom, že dodnes si asi se stovkou pracovníků Fyzikálního ústavu AV ČR tykám, že mě znají z práce a i oni sledují, co dělá naše gymnázium, a že se na ně vždy mohu s důvěrou obrátit o radu a pomoc svým studentům. Mezi těmito lidmi je bývalý ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR dr. Vladimír Dvořák, DrSc., nynější ředitel ústavu Ing. Karel Jungwirth, DrSc., kteří fyzice na Gymnáziu Christiana Dopplera nesmírně fandí a prostory svého ústavu otevírají ve prospěch studentů, které já vychovávám právě k fyzice.

Vaše aktivity jsou skutečně nevídané a něco podobného nebylo u nás zvykem. Je těžké prosazovat nové nápady a myšlenky mezi vlastní kolegy z branže?

Jsem také srdcem muzikant a muzikanti mají srdce široké. Když vidím, že student projevuje o něco zájem, je mojí svatou povinností mu pomoci. Studentům slibuji v den jejich imatrikulace v Knihovně Akademie věd ČR: "Projevíte-li zájem, věřte, vážení nastupující studenti, že profesoři našeho gymnázia k vám budou přistupovat jako vaši spolupracovníci." Svá slova myslím naprosto vážně, sám se tak chovám a mám radost z toho, když ke mně po čase přicházejí bývalí studenti, kteří absolvovali před pěti osmi roky a povídají mi o svých pracovních výsledcích a chválí, že jim Gymnázium Christiana Dopplera pomohlo k práci, která je baví - a tou je právě fyzika.

Dobře, tedy jinak, ale zpět k původní otázce: Musel jste někdy zásadním způsobem řešit přístup učitelů ke studentům? Nebo jste měl štěstí na samé osvícené, aktivní pedagogy?

Samozřejmě, problémy se vyskytují. Ve školství se vždy jedná o komunikaci a jako ředitel musím řešit spousty problémů. Mnoho z nich spočívá v tom, co znamená optimálně vystupovat před studenty, optimálně před kolegy. Nechci je však zveličovat, protože v tom obrovském množství různých aktivit nejsou sice nepodstatné, ale leží na okraji. Je nutné je řešit, ale nejsou červenou nití práce ve škole.

A ještě trochu jinak: Myslíte si, že mají ve Vašem gymnáziu k sobě studenti a profesoři jiný vztah, než je běžné jinde?

Myslím, že moji kolegové v poslední době daleko lépe chápou tezi, která naši práci naplňuje - rozvoj tvůrčích schopností studentů. Tuto tezi ale přijali i studenti! Nově přicházející pracovníci do školy jsou srozuměni se skutečností, že pro nás je tato teze jednou ze základních.

Pane řediteli, jakým způsobem se studenti zapojují do soutěží? Je třeba je oslovovat, nebo přicházejí sami?

Řekl bych, že je to tak i tak. Někteří projevují už dlouhodobý zájem o věc. Někteří prezentují typickou studentskou vlastnost: "buď hodně líný". U nich je třeba navodit ne zrovna nátlak, ale vnitřní motivaci. Dobře působí odkaz na úspěšné studenty, na to, co všechno dokázali, jaké mají šance; Často je tento moment rozhodující. Studenti zbystří a rozhoupou se k aktivitě.

To je motivace ve škole. Ovlivňuje studenty v tomto věku rodina, má možnost jim nějak pomoci?

Určitě. V řadě případů právě rodinné zázemí umožňuje vytvořit podmínky pro jakési základy vědecké práce již doma. Mnoho absolventů této školy dává své děti zase právě sem a určitá tradice se přechovává i do budoucna. Znamená důvěru rodičů ve vaši práci, která je v posledních letech potvrzena i tím, že studenti gymnázia dokázali velmi úspěšně reprezentovat Českou republiku v různých odborných soutěžích. V podstatě se dá říci, že obrovská základna, z níž vycházejí ti nejúspěšnější, se u nás neustále rozšiřuje.

Vy mě šidíte, počítat umím a Vy jste poněkud zkrátil populační periodu. V této budově tak dlouho gymnázium nepřebývá…

Ovšem. Hovořím ještě o tradici bývalého Gymnázia Wilhelma Piecka, které bylo na Vinohradech a jež proslulo velmi dobrou přípravou studentů v matematice, fyzice a jazycích. Jazyky chápu jako organickou součást přípravy studenta a mám obrovskou radost z toho, že již studenti druhého ročníku (viz letošní účast v Indii) jsou schopni hovořit o matematice, programování, fyzice, chemii, biologii, o problémech zdravotnictví, ekologie s příslušnou odbornou terminologií ve velmi plynulé angličtině.

Dostali jsme se do ciziny. Jak je to s financováním takových aktivit?

Peníze jsou, bohužel, až na prvním místě. Platí to i pro nás. Jsem přesvědčen, že peněz si musí studenti vážit v tom smyslu, že se vedení školy rozhodlo studentům pomoci i finančně. Ale např. účast na Mezinárodní konferenci v Gruzii znamená, že třetinu prostředků poskytne škola, třetinu financuje klub rodičů a třetinou se podílí studenti sami. Když studenti jedou do Indie a jsou to reprezentanti na velké mezinárodní akci téměř světového významu, hradí si všechno. Naučil jsem se takto pohlížet na své publikace, které jsem měl nebo mám a které pro mě osobně znamenají: chci-li něčeho dosáhnout, musím do toho investovat ze své kapsy. Studenti jsou tak vedeni k vědomí, že pracovní brigády slouží k tomu, aby hodně poznali a hodně se naučili.

Organizace každého výjezdu je jistě časově nesmírně náročná. Pomáhá Vám s touto stránkou soutěží profesorský sbor?

Já bych to obrátil: Jakmile jsme se vrátili z Indie, druhý den dopoledne jsem vyzval tři kolegy k přípravě příštího ročníku. Všichni oslovení projevili zájem připravovat družstvo, vytvořit podmínky pro následovníky letošních soutěžících v optimální podobě. To znamená, že všichni kolegové v práci svých předmětových komisí se snaží maximálně naplňovat naši tezi. Souvisí to i se základní otázkou: Co uděláte ve prospěch fyziky ve škole? V rámci 66 pražských gymnázií chce být to naše právě ve své specializaci nejlepší a prospívat studentům z Prahy a blízkého okolí…

Uvedl jste počet gymnázií v Praze. Máte přehled, kolik je gymnázií v celé republice a kolik z nich je stejně aktivních, jako je Vaše?

V republice je téměř 400 gymnázií a znám je dost dobře, protože mám tu čest být předsedou Komise pro talenty Jednoty českých matematiků a fyziků. Tudíž velmi pečlivě sleduji právě ta gymnázia, která mají určitou specializaci ve prospěch matematiky a fyziky. Dopplerovo gymnázium je na prvním místě ve výsledcích ve fyzice, vynikající v matematice je Gymnázium Tř. kpt. Jaroše v Brně, Gymnázium Bílovec, Plzeň, České Budějovice a řada dalších. Důležité je, že i v různých, v dobrém slova smyslu řečeno provinčních gymnázií se objevují vynikající jednotlivci. Ale myslím si, že vyjmenovaná gymnázia vynikající absolventy produkují systematicky! Řekl bych, že ve velkých městech se vždy jedno gymnázium s takovou profilací najde.

Existují ve středním školství granty, podobné jako známe např. ve vědě?

Samozřejmě existují. Velmi si považuji, že Magistrát hl. m. Prahy každý rok obnovuje témata ve prospěch grantů, samozřejmě ve škole vždy probíráme tyto šance. Zadali jsme grant ve prospěch dalšího zlepšení vybavení fyzikální laboratoře. Raduji se z toho, že naši studenti loni získali mnoho možností pro vstup na různá pracoviště Akademie věd ČR. Ale samozřejmě, škola se potřebuje dále modernizovat.

Rekonstrukce budovy Gymnázia Christiana Dopplera je asi Vaším nejbližším cílem. Můžete uvést nějaké vyšší a vzdálenější mety?

Doufám, že do jara rekonstrukci dokončíme. V posledním dubnovém týdnu naše gymnázium společně s Jednotou českých matematiků a fyziků a s Nadací Charty 77 organizuje 10. jubilejní mezinárodní konferenci International Conference of Young Scientists, která sdružuje pět témat: fyziku, matematiku, informatiku, ekologii a aplikace Dopplerova jevu. Tato konference na nejvyšší úrovni připomene 200. výročí narození Christiana Dopplera. Věřím, že naši studenti se jí zúčastní nejen jako přednášející, ale i jako průvodci Prahou pro zahraniční delegace. Považuji to za další odrazový můstek pro kvalitní jazykovou přípravu v odborných předmětech na naší škole.

Zmínil jste Dopplerův jev, jezdíte rád rychle?

Rád bych, ale můj jedenáctiletý Forman mi to moc neumožňuje.

Za rozhovor děkuje a Gymnáziu Christiana Dopplera šikovné studenty přeje Marina Hužvárová