Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > leden  > obsah

Setkání zvláštního druhu aneb Kouzlo mikrosvěta

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Začátkem prosince ožila galerie a literární kavárna knihkupectví Academia na Václavském náměstí v Praze bytůstkami světa hmyzu, které pod mikroskopem zkoumal a elektronicky fotografoval entomolog František Weyda . Spolu s redakcí časopisu Živa připravil výstavu \"Odkrytý půvab mikrosvěta\" a nabídl tak Pražanům v předvánočním rozběhaném čase spočinutí v podivuhodném světě.

\"Chtěl bych se s vámi podělit o estetické zážitky,\" říká autor fotografií, \"které často zažívám v temnu elektronmikroskopické laboratoře při pozorování studovaných organismů. Elektronový mikroskop je mocný nástroj, který v rukou vědce dokáže objevit i ty nejjemnější struktury důležité pro vědecké poznání. Přitom prakticky každý přírodní objekt, který v takovém mikroskopu studujete, je něčím krásný…\"

Vědec, pedagog a fotograf, který pracuje v českobudějovické části Entomologického ústavu AV ČR, nabízí v pohledech do skrytého světa hmyzu setkání s malými bytostmi, které jsou s námi obyvateli této planety, a rozhodně stojí za to, abychom o nich věděli. Jejich podoby, pohádkově strašidelné i kouzelné, někdy udivují podobností s lidským světem, jindy berou člověku dech důmyslností, jíž je vybaveno jejich nepatrné křehké bytí. Žasneme nad vynalézavostí, která světu všechny ty podoby života dala, i nad řádem, v němž každá maličkost slouží svému poslání a zapadá do velkého plánu stvoření.

Smyslem výstavy nebylo seznámit návštěvníky s vědeckým výzkumem, ale ukázat krásu vědecké fotografie na snímcích, které původně vznikaly jako dokumentace při ultrastrukturálním výzkumu. Snímání rastrovacím elektronovým mikroskopem a zpracování speciálními počítačovými technikami, používanými ve vědecké fotografii, umožňuje tvořit barevné snímky, které jsou součástí analýzy obrazu a svou pestrostí napomáhají nejen srozumitelnosti, ale i popularizaci vědy.

Projděme tedy krátce světem, který se nám otevírá!

Ta magická zimavě promodralá krajina s vyvřelinami hor, s údolími a planinami, uloženými na ú;patích pohoří, to je okraj křídla, které patří maličkému tvorovi jménem rus domácí. Běhával k nelibosti majitele pekárny našeho dětství kolem pecí a pod dřevěnými regály, na nichž kynuly pecny chleba - to jsme ovšem netušili, jak tento nevítaný host krásně vypadá při bližším setkání!

Opodál ohnivý blesk křižující tmu oblohy, blesk nelítostný a hrozivý, který vytvořilo žebroví listu, spadlého na podzim ze stromu, sousedí s bojovně se tvářícím štírkem. Ve skutečnosti několik milimetrů velký živočich, přikrčen zákeřně k zemi s chapadly otevřenými pro smrtící obejmutí, nijak nevábí. O to víc potěší jiný exemplář mikrosvěta, nosatčík, který i mně připomíná Cyrana "svůj širák odhazujícího v dáli". Že se k urputně vyklenutému nosu jeho něžné oko příliš nehodí? Do toho nemáme přírodě co mluvit…

Bzučilku obecnou neznám, ale věřím, že v letu opravdu bzučí štětinkami-trnitými hřebínky na křídlech. Co asi dalo za práci vymyslet, vložit do genů a potom uskutečnit drobné stvoření, o němž obyvatelé makrosvěta netuší, proč vůbec existuje! Stvoření vybavené dokonalou úhledností a na křídlech výzdobou, která je smyslovým ústrojím? Jak podivuhodně je tu krása sjednocena s užitečností, jak neuvěřitelně se tady člověku objevuje skrytý rozměr života! Neměl by zmlknout a zpozornět, když pomyslí, kolik takové nepoznané krásy a křehkého života ho všude obklopuje?

Dívám se s úžasem na tykadlo amerického motýla martináče: žerď, sestava článků důmyslně skloubených, jako je důmyslně z obratlů skloubena páteř. Tak do sebe zapadají slova čisté myšlenky - a on je tu jen kousek motýlího tykadla, té nitky, která lechtá na dlani, když ztichnu a motýl se u mne na chvíli důvěřivě posadí! Ale ani to nestačí. Trámoví motýlího stěžně je navíc zdobeno třásničkami, a ne ledajakými! Zdobí je něžné uzlíčky marnotratně navržené, potěšení pro oči, které tu drobnost stvořitelské radosti zachytí. Jsou to oči anděla, které vidí, co nikdo nevidí? Jsou to oči ostatních bytostí motýlího světa? Oči lidí, kteří pronikli do skrytého světa nejmenších tvorů naší planety a zamilovali si je? Snad. Ale možná jsou to oči duše každého člověka, neboť jak jinak by ruce žen, které kdysi paličkovaly, vytvořily podobnou krásu na svých polštářcích k paličkování? Jak jinak by ruce mé babičky uháčkovaly skoro stejnou pikotku pro límeček novorozeného děťátka? A jak jinak by někdo ozdobil sváteční ohlávku svého koňského spřežení týmiž třásněmi, byť z vlny, když se chystala svatba, křtiny nebo byly Vánoce?

Ozdoby? Antény pro mezipřistání? Čidla zachycující vůně, které jsou ve světě motýlů jemným způsobem dorozumívání…

Z další fotografie se šklebí harlekýn, protivník největšího z Pierotů. Nebo snad planetární vetřelec, dle autora snímku? Nikoli, jen konec nožičky chrousta obecného s drápky, jimiž se ten brouk bezpečně zachycuje na listech stromů. Jak by asi vypadaly pod mikroskopem střapečky na jeho tykadlech, kterým jsme se smály, když jsme chrousty jako děti z legrace chytaly?

"Vzpomínka na Mexiko" by se mohl jmenovat další obraz, proud červené, zelené, fialové a modré. Hlaholí fiesta, slavnost, při níž se tančí, zpívá, hoduje a vše je prostoupeno chutí žít a být veselí. Díváme se ovšem, s odpuštěním, na průřez svalem hmyzu…

Také blecha kočičí se dostala do Noemovy archy, neboť je tu s námi. Neodradí-li nás jehlám podobné smyslové štětinky kolem očí a dravčí zakončení nožek, pak zjistíme, že hřebínky za hlavou toho lidem nepříjemného zvířátka působí ladně jako bohatý límec na kabátu středověké dámy nebo jejího ctitele. A znovu člověka napadá, jak souzní, jak je proniknut jedním duchem, jedním dechem, jedním darem radosti z tvoření náš mikro- i makrosvět! Jak jsme spojeni, jak se projevuje v obdobách nečekaně nápadných jedna vůle, jedna myšlenka kvetoucí tisícerými tvary. Jaká myšlenka? Ta, která byla na počátku s darem života, myšlenka svobodného projevení a lásky, když byl tvořen náš vesmír a svět…

Jak zajímavý tvor je pod mikroskopem klíště, i když vzpomínka na tu potvůrku zakousnutou v těle, málokoho potěší. Nicméně je tento malý dravec tak důmyslně vybaven pro své krvežíznivé bytí, že musíme žasnout nad dokonalým systémem jeho ústrojí, a přiznat si, že je divem přírody, i když nám z nějakého nepochopitelného důvodů také nebezpečně škodí.

Na rozdíl od klíštěte působí mravenec z rodu Solenopsis přátelsky. Nastavuje nám hlavu tak rozumnou na pohled, že připomíná plešatého pána, který přišel o vlasy z přemíry vědění, i když ani podobnost s Marťanem není vyloučena.

A pro změnu trochu něhy: mol šatní, škůdce našich skříní, jako by životem v sametech, bavlnách a hedvábí získal na jemnosti! Šupinkami na hlavě i kožešinově hebkým vroubením kolem oka je pod mikroskopem víc než choulostivou vzácností!

I mne při pohledu na "neškodného" pavouka, počítačově zbarveného do purpurova, napadá spolu s fotografem název Pekelník. A napadá mne taky, čím to, že středověcí umělci malovali čerty, ďábly a satany skoro stejně, aniž kdy bytosti mikrosvěta viděli? Jak to, že mnozí malíři přenesli do našeho světa tvary světa utajeného v drobnohlednosti? A jak je možné, že vypravěči pohádek popsali příšery, jejichž podoby mikrosvět chová, a proč mnohé úzkosti našeho podvědomí mají podobu bytostí toho světa, který spíše tušíme než vidíme?

A jsou tu pyly rostlin, bělostná poupata deroucí se k životu, nicméně nepříjemná všem, kdo se bojí alergií. I v mikrosvětě platí, že ne vždy je krása bez nebezpečí…

Při pohledu na další snímek jdou ovšem jakékoli obavy stranou. Že je tento náhrdelník okraj plísně, penicillinum vulpinum? Vyloučeno. Ozdoba pro královnu skřítků! Kde se vzal ten šperk, jehož průzračné perly v sobě tají kouzelné spirály, zatímco kameny mezi nimi, zdobené zelenými žilkováním, obklopují narůžovělé hrozníčky křišťálů, podobné sluncem prozářenému vlnění v prameni, a sněhobílé šištičky, zdobící šňůru té něžnosti, míří pryč jako střelky kompasu, prozrazujícího nekonečno?

Ještě hádanka: kam se schoval hráč na flétnu, když všude vylézají ze země malí hádkové, zvedají drobné hlavičky, kmitají v rytmu hudby a brzy, až se dostanou ještě výš, začnou tančit? (Díváme se na smyslové štětinky, zdobící polokrovky vodní ploštice, klešťanky velké…)

Fotografie Františka Weydy nejsou jen dokumenty. Nazvala bych je poselstvím. Poetickým poselstvím vědeckého výzkumu nevědecké obci. Uměleckým dílem zvláštní krásy. Povzbuzením k radosti z našeho bytí v podivuhodném světě, který stojí za to objevovat, milovat, chránit a ctít.

Sylva Daníčková